Článek
Když plechovka zachraňuje svět
Psal se 12. říjen 1935. V časopise Malý Hlasatel vyšel krátký článek od Jaroslava Foglara, skautského vedoucího a redaktora. Nadpis? „Krabička poslední záchrany.“
Drobný text o tom, že člověk by měl mít vždy po ruce pár maličkostí – sirky, nit, kousek provázku, špendlík, papír, tužku – rozpoutal lavinu. Foglar vymyslel pojem, který zlidověl. KPZ se stala ikonou, symbolem vynalézavosti a připravenosti, který provází celé generace.
„Foglarova KPZ byla geniálně jednoduchá myšlenka – v malém prostoru mít to, co může rozhodnout mezi zmatkem a řešením. Od sirky po špendlík. Dnes bychom tam dali třeba powerbanku, ale princip zůstává stejný,“ říká Roman Šantora ze Skautské nadace Jaroslava Foglara.
Přežitek z minulého století? Ani náhodou
V době, kdy máme v kapse víc technologií než Apollo 11, by se mohlo zdát, že KPZ patří do vitríny vedle modrého tesilového šátku. Jenže – zkuste si vzpomenout, kdy naposledy vám došel signál, vybila se baterka nebo jste potřebovali náplast.
Najednou má smysl mít po ruce drobnou plechovku, která umí zachraňovat i v roce 2025.
Foglar kdysi popisoval, jak mu KPZ doslova pomohla dostat se domů – když se mu ucpal klíč od zámku, ve tmě vytáhl svíčku, sirku a hřebík z krabičky a problém vyřešil.
„Přijel jsem v noci domů z jakési cesty. Tma jako v ranci. Doma nikdo, rodina byla kdesi na prázdninách. Po paměti chci odemknout byt. Nelze! Dutý klíč se ucpal drobným smetím z kapsy. Zámek prostě neotvírá. V mžiku jsem po paměti vylovil z torny KáPéZet, v ní jsem potmě nahmatal kousek svíčičky, škrtátko a sirku. Rozsvítil jsem si. Pak jsem z KáPéZet vyndal hřebík, vyčistil klíč od smetí — a za chvíli byly dveře odemčeny. Nemít u sebe KáPéZet, byl bych „tvrdnul“ až do rána na schodech přede dveřmi, než bych si mohl dovolit zazvonit někde u sousedů a poprosit o kousek drátu nebo o hřebík …“
Je to jednoduchý příběh, ale přesně takové „drobnosti“ dělají z KPZ nesmrtelný nápad.
Co skrývá moderní KPZ?
K letošnímu 90. výročí připravila Skautská nadace Jaroslava Foglara a Albi limitovanou edici KPZ s výročním přebalem a historickou poštovní známkou z Foglarova bytu, která spojuje tradici s moderním světem. Vedle klasické výbavy – zápalek, svíčky, provázku, šití, píšťalky a papírku – v ní najdete i mini LED svítilnu, kompresovanou utěrku, voděodolný papír.
Doporučuje se přidat i něco z dnešní doby: powerbanku, místní měnu nebo ICE kartu (In Case of Emergency). Protože být připraven neznamená žít v minulosti, ale umět reagovat na přítomnost.
KPZ jako kus dětství i životní filozofie
Mnoho lidí má KPZ spojenou s dětstvím – s krabičkou od bonbónů, do které si schovávali tužku, dvacku a pár špendlíků. Ale i to je součást jejího kouzla. Je to hmatatelná připomínka doby, kdy věci měly jednoduchý smysl: něco umět, něco mít po ruce, něco dokázat.
KPZ není jen sada drobností. Je to filozofie – buď připraven, nepanikař, pomoz druhým. To jsou hodnoty, které Foglar vkládal do svých knih i do skautské výchovy. A možná právě proto přežila devadesát let.
Zkuste to taky
Kdo si dnes udělá vlastní KPZ, možná zjistí, že v ní najde víc než jen věci – najde v ní kus klidu. Pocit, že jste připraveni, že vás drobná nehoda nezaskočí. Možná zjistíte, že v kapse nosíte něco víc než plechovku.
Možná kus Foglara.
Možná kus sebe.
Co by ve vaší KPZ rozhodně nemělo chybět?
Sdílejte svůj seznam nebo vzpomínku s hashtagem #KPZ90let a připomeňte si spolu se Skautskou nadací Jaroslava Foglara, že připravenost nikdy nevyjde z módy.
