Článek
Předem chci upozornit že se nejedná o reálnou nebo podloženou hypotézu či teorii. Je to jen úvaha.
Hypotéza primárního vakua a vzniku hmoty fázovým kolapsem energie
Abstrakt
Navrhujeme model, ve kterém fyzikální realita vzniká z kvantového vakua jakožto primárního energetického pole. Toto pole (dále primonové pole) má při velmi nízkých teplotách a vysoké hustotě energie odlišné vlastnosti než v běžném hmotném vesmíru. V extrémně chladném a hustém stavu dochází ke kolapsu frekvenčního spektra vakua, čímž vznikají stabilní vázané útvary – zárodky hmoty. Zbývající nekolabovaná část vakua se projevuje jako temná energie, jejíž odpudivé působení určuje expanzi vesmíru. Hmota je tedy interpretována jako fázově kondenzovaná forma vakua, zatímco čas a prostor jsou emergentní veličiny spojené s tepelnou nerovnováhou tohoto systému.
1. Primární stav vakua
Před vznikem pozorovatelného vesmíru neexistoval prostor ani čas v klasickém smyslu, pouze všudypřítomné kvantové vakuum — energetické pole složené z elementárních fluktuací, nazývaných primony.
Každý primon lze charakterizovat frekvencí ν, energií E=hν a prostorovým působením definovaným jeho vlnovou délkou λ= c/ν.
Toto vakuum mělo:
- extrémně nízkou teplotu T→0 K,
- velmi vysokou hustotu energie ρΦ,
- homogenní, izotropní rozložení bez preferovaných směrů.
V tomto stavu byly primony navzájem téměř neinteragující; jejich dlouhé vlnové délky se překrývaly tak, že výsledné makroskopické chování odpovídalo rovnovážnému, odpudivému poli.
2. Spontánní zhuštění a kolaps frekvenčního spektra
Lokální kvantové fluktuace mohly vést k nahuštění energie v omezených oblastech vakua.
Jak hustota rostla, primony začaly ovlivňovat své vlastní spektrum:
λeff∼ρ.(1/(α/Φ))
pro jisté α > 0
Zkracování vlnových délek znamenalo, že se energetické vlny mohly začít samy interferenčně vázat – vznikaly tak uzly energie, které začaly působit samy na sebe.
Při dosažení kritické hustoty ρc došlo ke kolapsu frekvenčního kontinua do diskrétních stavů – fyzikální analogie fázového přechodu.
Tento kolaps vytvořil z původně studeného vakua horké, husté jádro – zárodek pozorovatelného vesmíru.
3. Fázový přechod: vznik hmoty
Ve fázi nad kritickou hustotou začaly jednotlivé energetické uzly (rezonantní primony) vytvářet stabilní konfigurace – vázané stavy energie.
Tyto konfigurace lze interpretovat jako základy hmotných částic (protonů, neutronů, elektronů).
Hustota a teplota v této fázi odpovídaly řádově:
ρc≈10^96kg/m^3,T≈10^12−15K.
Kolaps energie tak nevedl ke „vzniku hmoty z ničeho“, ale k přechodu z nehmotného do hmotného stavu téhož pole.
4. Zbytkové vakuum a temná energie
Po stabilizaci hmotných struktur se velká část primonového pole nepřeměnila.
Zůstala v nízkoenergetickém, subkritickém stavu – tedy v podobě temné energie.
Ta má opačné znaménko tlaku než hustota hmoty a způsobuje makroskopické odpuzování prostoru (expanzi vesmíru).
V současnosti tak pozorujeme rovnováhu:
ρhmota+ρtemnaˊ≈ρcelkova
kde ρtemna představuje nekolabovanou část primonového pole.
5. Termodynamika vakua a vznik času
Teplota a entropie systému jsou přímým důsledkem nerovnováhy mezi těmito dvěma fázemi.
Jakmile došlo ke kolapsu a vzniku hmoty, vznikla teplotní gradientní struktura – z ní se „vynořil“ čas jako parametr směřování k rovnováze.
Čas tedy není základní veličinou, ale statistickým popisem entropického toku mezi fázemi vakua:
dS/dt >0
označuje postupnou disipaci struktury směrem zpět k původnímu, chladnému vakuu.
6. Kosmologické důsledky
- Počátek vesmíru není singularita, ale fázový přechod kvantového vakua.
- Hmotný vesmír je lokální „bublina kondenzovaného vakua“ v širším poli temné energie.
- Temná energie je nekolabovaný zbytek téhož pole, nikoli samostatná entita.
- Čas a prostor jsou emergentní efekty vzniklé nerovnováhou mezi fázemi.
- Vesmír může být jeden z mnoha, protože podobné kolapsy mohou nastávat i jinde v nekonečném vakuu.
7. Možné matematické jádro
Model lze formálně vyjádřit pomocí potenciálu primonového pole
rovnice
kde:
- mΦ reprezentuje „klidovou hmotnost“ vakua,
- β určuje nelinearitu samointerakce,
- γρΦ(T) vyjadřuje teplotní zpětnou vazbu.
Kritická hustota odpovídá minimu potenciálu, kde dV/dΦ = 0 přechází do dvou stabilních řešení – hmotného a nehmotného stavu vakua.
8. Závěr
Navržený koncept představuje alternativní interpretaci vzniku vesmíru a hmoty:
veškerá existence je projevem fázového chování jediného kvantového pole, které při určité kombinaci hustoty a teploty přechází z nehmotného, odpudivého režimu do hmotného, přitažlivého.
Tímto pohledem je vesmír produktem samokondenzace energie vakua, nikoli singularitou, a jeho vývoj je řízen entropickým návratem k rovnovážnému stavu.
Opět bych rád zdůraznil že se nejedná o reálnou hypotézu nebo teorii. Je to jen úvaha laika. Pro pobavení, potěšení.
Rovnice s dopomocí AI nástrojů.
