Článek
Možná ale nejde ani tak o samotnou látku, jako spíš o strach, nedůvěru a potřebu pochopit chaos kolem nás.
Existují témata, která se nevyslovují lehce. Ne proto, že by byla složitá, ale proto, že se dotýkají nejhlubších lidských obav. Strachu o děti. Nedůvěry k moci. Pocitu, že „něco není v pořádku“, i když to neumíme přesně pojmenovat.
Adrenochrom je jedním z těchto témat.
Pro někoho je to slovo, které okamžitě vyvolá posměch. Pro jiného symbol absolutního zla. A pro dalšího důkaz, že svět je řízen temnými silami, o kterých se nesmí mluvit.
Co je adrenochrom a odkud se vzal
V čistě odborném smyslu je adrenochrom chemická látka, která vzniká oxidací adrenalinu. Objevuje se v lékařských a biochemických studiích už desítky let. Není zakázanou substancí, není elixírem mládí, ani tajnou drogou světových elit.
Jenže to je jen jedna rovina příběhu.
Druhá rovina vznikla jinde v literatuře, popkultuře, filmech a později na internetu. V románech se z adrenochromu stal symbol extrému, dekadence, temné touhy po moci a nesmrtelnosti. A internet tento symbol převzal, rozšířil a přetavil v narativ, který dnes žije vlastním životem.
Proč tomu lidé věří
Možná důležitější než otázka „je to pravda?“ je otázka „proč tomu někdo uvěří?“
Adrenochromové teorie se téměř vždy dotýkají tří citlivých bodů:
- ochrany dětí,
- absolutní nedůvěry k elitám,
- pocitu, že oficiální vysvětlení světa neodpovídá realitě.
Ve chvíli, kdy lidé ztratí důvěru v instituce, média, autority a systém jako takový, začnou hledat alternativní vysvětlení. Ne nutně proto, že chtějí věřit hrůzám, ale proto, že chtějí pochopit chaos.
A příběh, i když děsivý, je pořád lepší než prázdno.
Internet jako zesilovač strachu
Dříve se podobné mýty šířily pomalu. Dnes se šíří rychlostí algoritmu. Videem, které „něco naznačí“. Příspěvkem, který „jen klade otázky“. Spojením polopravd, domněnek a emocí.
Nikdo už nemusí nic dokazovat. Stačí vyvolat pochybnost.
A čím temnější téma, tím silnější reakce. Strach totiž poutá pozornost lépe než klid.
Kde končí otázky a začíná problém
Ptát se je zdravé. Pochybovat je lidské.
Ale jakmile se z pochybnosti stane pevná víra, která odmítá jakýkoli jiný pohled, vzniká problém.
Ne proto, že by lidé měli „špatný názor“.
Ale proto, že strach začne nahrazovat realitu.
Adrenochromové teorie často neřeší samotnou látku. Řeší pocit, že svět je zkažený, krutý a řízený někým, koho nelze kontrolovat. A v takovém světě se pak velmi těžko žije, protože důvěra mizí úplně.
Otevřená otázka na závěr
Možná se tedy nemusíme ptát, zda adrenochrom existuje v podobě, jakou popisují konspirační teorie.
Možná je důležitější ptát se, proč tolik lidí potřebuje věřit, že zlo má konkrétní jméno, tvář a příběh.
Protože svět bez jednoduchého viníka je mnohem těžší pochopit.
Odkazy a zdroje k adrenochromu
🔗 Britannica – adrenochrom (chemická látka, historie a mýty)
➡️ https://www.britannica.com/science/adrenochrome – přehled o látce, její historii a kulturním kontextu včetně toho, jak se její jméno objevilo v populární kultuře a konspiračních teoriích.
🔗 Wikipedia (anglicky) – adrenochrome
➡️ https://en.wikipedia.org/wiki/Adrenochrome – vysvětlení, co adrenochrom skutečně je, jak vzniká chemicky a jak se kolem něj formovaly konspirační teorie včetně spojení s QAnon a „Pizzagate“.
🔗 iRozhlas – ověřovací článek o konspiračních teoriích s adrenochromem
➡️ https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/overovna-adrenochrom-qanon-konspiracni-teorie-hoax-vyvraceni_2309090500_pik – přehled toho, jak se tato teorie šíří v českém prostoru, a co o ní říkají odborníci.
🔗 E-Bezpečí – starší český článek o šíření konspiračních motivů adrenochromu
➡️ https://www.e-bezpeci.cz/index.php/rizikove-jevy-spojene-s-online-komunikaci/hoax-fake-news/4703-adrenochrom-stara-konspirace-se-znova-siri-internetem-siri-ji-dokonce-i-politici – popis, jak se konspirační narativy o této látce objevují online.
🔗 Praha na Dlani – populární shrnutí konspirační legendy o adrenochromu
➡️ https://www.stream.cz/retezak-13092/rikaji-mu-elixir-vecne-mladi-z-mucenych-deti-adrenochrom-je-oblibenym-tematem-konspiratoru-65082198 – přehled toho, jak se téma prezentuje jako „elixír mládí“ v některých online médiích.
Dovětek autorky:
Tento text nevznikl jako soud ani jako obhajoba. Je spíš pozvánkou k přemýšlení, k zastavení a k tichému dotazu po tom, kde dnes každý z nás hledá jistotu. Protože svoboda nezačíná u odpovědí, ale u práva si je klást.
