Článek
V jednom malém podhorském údolí, kde lesy voněly pryskyřicí a borůvkami, stál starý, opuštěný mlýn. Lidé se mu širokým obloukem vyhýbali. Říkalo se, že tam o půlnoci straší, ze střechy stoupá sirný dým a ve ztrouchnivělém kole divoce skřípe. V téže vesnici žil chudý chasník Toník. Neměl nic než dvě zdravé ruce, toulavé boty a oči jen pro kovářovu Andulku. Andulka byla dívka jako krev a mlíko, pracovitá, veselá, ale její otec, starý kovář, o chudém ženichovi nechtěl ani slyšet. „Dřív čert zezelená, než ti dám Andulku bez pořádného věna,“ hřímal kovář pokaždé, když Toníka viděl u plotu.
Toník byl nešťastný, ale hlavu nevěšel. Jednoho večera, když nad Černou skálou vyšel měsíc jako rybí oko, sbalil do šátku uzlík s buchtami a vydal se přímo k prokletému mlýnu. Všichni muži z vesnice tvrdili, že je tam schovaný obrovský poklad starého mlynáře, kterého si kdysi odneslo peklo. Sotva Toník překročil práh, dveře s hlasitým prásknutím zapadly. Kolem desáté hodiny se v krbu sám od sebe zapálil zelený oheň. Ze stínu vystoupil malý, rohatý čertík v potrhaném mysliveckém kabátku, kopytem vztekle dupal do podlahy a zkoušel na Toníka pouštět hrůzu. Plival jiskry, dělal strašidelné zvuky a sliboval pekelné tresty, pokud mladík okamžitě neodejde.
Jenže Toník se nenechal opít rohlíkem. Měl pro strach uděláno, sedl si na starou moučnou truhlu, vytáhl z uzlíku tvarohovou buchtu a s chutí se do ní pustil. Čert, který už celá staletí nejedl nic jiného než pečené ropuchy a síru, začal hned natahovat nos a slinit. Toník mu nabídl kousek pod podmínkou, že si zahrají karty o mlynářův poklad. Čertík s radostí souhlasil. Jenže pekelník netušil, že Andulka dala Toníkovi na cestu talisman pro štěstí – malý křížek z lipového dřeva, který měl schovaný v rukávu. Kdykoli chtěl čert podvádět a vyčarovat falešné karty, síla čisté lásky a dřevěného křížku jeho pekelná kouzla okamžitě zlomila.
Toník vyhrál tři hry za sebou. Čert vzteky bez sebe vyskočil až ke stropu, ale slovo zkrátka držet musel. Pekelná moc nesmí porušit poctivou sázku. S hlasitým zaklením kopl do podlahy pod mlýnským kolem, kde se s praskotem otevřela tajná skrýš. V ní ležel těžký kovaný kufr plný lesklých zlaťáků a drahých kamenů. Jakmile kohout na plotě poprvé zakrákal a ohlásil svítání, čert se s hlasitým ranou a oblakem smradlavého dýmu propadl do hlubin pekla. Mlýn najednou utichl, zlověstné tajemství zmizelo a do oken se opřelo teplé ranní slunce.
Toník nelenil, naložil kufr na starý trakař a spěchal rovnou do vesnice ke kovářovi. Když kovář uviděl tolik bohatství, spadla mu čelist a na staré sliby o zelených čertech si už ani nevzpomněl. Ještě ten týden se chystala velká svatba. Andulka měla ve vlasech věneček z polního kvítí, Toník zářil štěstím a celá vesnice tancovala až do bílého rána. Starý mlýn Toník s Andulkou společně opravili, pekelný dým vystřídala vůně čerstvě namleté mouky a poctivého chleba. Dobro a selský rozum tak definitivně zvítězily nad pekelnými úskoky.
Použité zdroje:
- Klasická česká ústní lidová slovesnost a pohádkové motivy z Podkrkonoší
- Sbírky národních pohádek a bájí o napálených čertech a skrytých pokladech
- Regionální etnografické zápisky o lidových mýtech a strašidelných mlýnech
