Článek
Noční provoz na urgentním příjmu městské nemocnice bývá neúprosný a unavený zdravotnický personál musí často čelit obrovskému náporu pacientů i lopotným situacím s lidmi ze společenského okraje.
Když se uprostřed sychravé noci na plastovou lavičku v rohu čekárny tiše schoulil starší muž v potrhaném kabátě a se zablácenými botami, mladá sloužící sestřička okamžitě zamířila k němu. Muž s prošedivělými vousy jen tiše zakašlal a unaveným hlasem se omlouval, že venku nesnesitelně mrzne a on se přišel jen na chvíli ohřát, protože už nemá kam jít.
Sestřička, unavená po dlouhé směně, už mechanicky sahala po telefonu, aby přivolala stálou nemocniční ochranku a zanedbaného muže z čistých prostor vykázala, když v tom se prudce otevřely dveře hlavní lékařské ordinace.
Z místnosti vyšel uznávaný primář kardiologie docent Petr Hájek, který se po náročné operaci chystal na krátký odpočinek, ale pohled na lavičku v čekárně ho přiměl okamžitě zastavit. Sestřička se začala hned omluvně vysvětlovat, že neznámého muže už vede ven, avšak primář Hájek jen němě zvedl ruku a zůstal stát uprostřed chodby jako opařený.
Po dlouhých vteřinách ticha udělal několik rychlých kroků dopředu, pohlédl do unavených očí starého muže a s nefalšovaným pohnutím v hlase vydechl jméno svého bývalého středoškolského profesora matematiky. Byl to ten samý vzdělaný a vážený muž, kterého před lety po těžké rodinné tragédii a následných psychických problémech semlel krutý osud a srazil ho až na samotné dno společnosti mezi lidi bez domova.
Petr Hájek si totiž před sedmadvaceti lety procházel jako student nejtěžším obdobím svého života. Pocházel z extrémně chudých poměrů, neměl peníze na drahé doučování ani na nákup vysokoškolských skript a reálně mu hrozilo, že kvůli náročným zkouškám z medicíny školu natrvalo opustí.
Byl to právě tento tehdy osvícený profesor, který s ním po večerech ve svém volném čase zcela zdarma seděl nad knihami, neochvějně v něj věřil a ze svých vlastních skromných úspor mu nakoupil první drahé lékařské učebnice, než se jejich životní cesty po státnicích definitivně rozešly. Primář na nic nečekal, okamžitě nechal muže z ulice komplexně vyšetřit, zajistil mu teplé jídlo a čisté nemocniční oblečení.
Když se profesor po koupeli a ošetření posadil v primářově soukromé pracovně, se studem v očích se omlouval, že ho jeho bývalý úspěšný žák viděl v takto ponižujícím stavu.
Petr Hájek k němu však přistoupil, pevně mu stiskl ruku a s hlubokou vděčností odpověděl, že pro lidi na ulici je možná nikým, ale pro něj zůstává člověkem, bez jehož velkého srdce a tehdejší pomoci by dnes ten bílý lékařský plášť vůbec nenosil.
Primář svému bývalému učiteli okamžitě pomohl vyřídit potřebné doklady a s pomocí nemocničního sociálního pracovníka mu zajistil důstojné ubytování v chráněném domově pro seniory. Tento příběh tak jasně dokazuje, že lidská důstojnost se neměří podle čistoty oděvu a staré skutky vděčnosti v sobě nesou neuvěřitelnou sílu, která se k nám v nejtěžších chvílích dokáže vrátit.
Zdroje:
- Sociologický ústav Akademie věd ČR: Výzkumné zprávy o fenoménu akademické a profesní minulosti u lidí bez domova v České republice a faktorech sociálního propadu.
- Ministerstvo zdravotnictví ČR: Metodické pokyny pro poskytování zdravotní a sociální péče osobám bez přístupu k bydlení a programy nemocniční charity.
