Článek
Ferda de Podskal, bleší král a klaun pražských ulic
Ve starém Podskalí, kde se Pražský potok klikatil ulicemi a Vltava hučela jako velká matka, žil muž, o kterém se vyprávěly podivuhodné příběhy. Říkali mu Ferdinand Mestek de Podskal. Nebyl to šlechtic, jak by naznačovalo jeho jméno, ale spíš šlechtic ve své vlastní fantazii a právě to mu dodávalo podivuhodné kouzlo, které dokázalo bavit celé město.
Ferdinand se narodil roku 1859 a ještě dřív, než poprvé vykročil na svět, prý jeho příchod ohlásilo devatenáct výstřelů z kanónu. Starousedlíci si s úsměvem povídali, že to nebyly salvy vítající nového člověka, ale spíš varování před blížící se velkou vodou, která brzy zaplavila Podskalí a hodiny nad řekou se ztratily v proudu. Tehdy vojáci vytahovali nenarozené dítě i jeho rodinu z vln Vltavy jako znovuzrozený list z řečiště.
Ferda vyrůstal v místech, kde se lidé smáli snad raději, než mluvili. Ten smích v sobě ale vždy nesl špetku legrace i hořkosti. Když dospěl, rozhodl se, že Praha si zaslouží podívanou, jakou ještě neviděla. Nechtěl být jen dalším člověkem mezi tolika jinými, chtěl vystoupit z davu.
Zrodila se tak jeho nejpodivnější idea: bleší cirkus.
Ne velký cirkus, ne ohromující show, jaké přijížděly z Ameriky a stavěly šapitó u Invalidovny. Ferdinand chtěl svůj vlastní, menší, osobitý a trochu šílený.
Jeho plán byl jednoduchý a geniální zároveň: postavit stánek s drobnými představeními, kde hlavní hvězdou měl být bleší soubor, který umí jezdit na bicyklech, tahat děla a zápasit jako divoká stvoření. A samozřejmě s pacienty, blechami, které měly vlastní sanatoria, nemocenské pojištění a dokonce fond pro případ nehody.
Jenže úřady se postavily proti. Ferdinandovi bylo řečeno, že stánek nesmí stát blíž než dvacet metrů od silnice. Co udělal? Kličku. Postavil stodolu tak blízko, že jediný, kdo by to dokázal změřit, by musel mít metr v ruce a dalekohled v očích a i tak by se musel prodírat mezi zvědavými Pražany, kteří se u stánku už shromažďovali.
A právě tam, mezi plakáty se slovy jako „Největší americký cirkus Evropy!“ a „Královské bleší divadlo!“, se začala rodit legenda. Ferdinand volal kolemjdoucí, lákal je na výstavy blech a jejich zázračné kousky, až to mnohým připadalo jako kouzlo. A aby ne, pomáhal mu v tom jeho přítel Jaroslav Hašek, který uměl lidi přesvědčit o čemkoli a dokázal udělat z reklamy divadelní umění samo o sobě.
Lidé chodili, dívali se a smáli se. A pak chodili znovu, jen aby zjistili, jestli tohle bizarní představení náhodou nezmění svět tak, jak ho znali. Někteří tvrdili, že blechy skutečně jezdily na malých kolech, jiní přísahali, že spatřili miniaturní děla. Všichni se ale smáli, protože největší show Ferdy de Podskal nebyla o blechách, ale o smíchu, který dokázal proměnit Prahu alespoň na chvíli v bizarní sen.
Jeho žena Anna, vysoká a silná žena s pevnou rukou, udržovala ve stánku pořádek. Nejenže vyváděla ty, kteří se smáli příliš hlasitě, ale dokázala i hádky s úředníky proměnit ve veselí, které rozzářilo celé Podskalí.
Ferda se stal známou postavou, někdo by řekl pražskou legendou vlastním právem. Zmínil ho i Jaroslav Hašek ve svých textech a i ti, kdo cirkus nikdy neviděli, slyšeli jeho jméno: Ferda Mestek de Podskal, bleší král a mistr podvodů, který bavil Prahu.
Když zestárl, nechal si narůst vousy jako František Josef a v hostincích usedal tak, aby si každý mohl porovnat jeho podobu s císařem. A když krátce po první světové válce zemřel, jeho náhrobek nesl slova, která zůstala v paměti města:
„Zde leží Ferdinand Mestek, král blešího cirkusu a mistr podvodů…
Ferda Mestek de Podskal – muž, který se nebál snít.“
Autorka: Sofia Peréz
Píšu povídky inspirované pražskými pověstmi, zapomenutými historkami a lidmi, kteří se do dějin nevešli, ale zůstali v paměti města. Zajímá mě Praha vyprávěná šeptem, smíchem a trochou tajemství.
Zdroj:
https://www.prazskepovesti.cz/o-ferdovi-de-podskal/?utm_source=chatgpt.com
