Článek
Byl to člověk, kterého jste si zapamatovali hned po prvním setkání.
Usměvavý. Plný energie. A s neuvěřitelnou schopností vidět i v obyčejných věcech něco dobrého.
Ať se dělo cokoli, vždy dokázal najít důvod k úsměvu.
Jednou jsem se ho na to zeptal.
Nedávalo mi smysl, jak může být někdo takhle naladěný pořád.
Usmál se a odpověděl naprosto jednoduše:
„Každé ráno mám na výběr. Buď si zvolím, že ten den prožiju dobře, nebo si ho pokazím. A já si vybírám tu první možnost.“
Nezůstalo ale jen u toho.
Vysvětlil mi, že stejně přistupuje ke všemu, ke špatným zprávám, problémům i lidem, kteří si neustále stěžují.
„V každé situaci máš dvě možnosti,“ řekl.
„Buď se necháš stáhnout dolů, nebo si z toho něco vezmeš. Já volím to druhé.“
Tehdy mi to znělo až příliš jednoduše.
Jenže jeho slova ve mně zůstala.
Časem jsme se přestali vídat. Každý šel svou cestou.
Přesto jsem si na něj často vzpomněl, hlavně ve chvílích, kdy bylo jednodušší reagovat impulzivně než vědomě.
Po letech jsem se dozvěděl, že měl vážný úraz.
Pád z velké výšky. Dlouhá operace. Nejistá prognóza.
Když jsme se znovu setkali, čekal jsem zlomeného člověka.
Místo toho přede mnou stál ten samý muž.
Se stejným úsměvem.
Opatrně jsem se zeptal, co se mu honilo hlavou v okamžiku nehody.
Bez váhání odpověděl:
„Že mám důvod to zvládnout.“
Pak dodal něco, co mi utkvělo ještě víc:
„I tam dole jsem měl na výběr. Vzdat to, nebo bojovat.“
Vyprávěl, jak v nemocnici cítil strach kolem sebe.
A jak si uvědomil, že pokud to chce zvládnout, musí dát jasně najevo, sobě i ostatním, že to nevzdává.
A tak to udělal.
Nevybral si strach.
Nevybral si roli oběti.
Vybral si život.
Pointa
Nejde o to, co se nám stane.
Skutečný rozdíl vytváří náš postoj.
Každý den. V každé situaci.
Protože právě to si vybíráme.
