Článek
Armádní složky, které mají primárně bránit zemi před vnějšími nepřáteli, zaměřily své zbraně a kapacity dovnitř. Konkrétně na obyčejné české občany, kteří na internetu vyjadřují své názory.
Celá kauza, na kterou upozornil Ekonomický deník, ukazuje na naprostou ztrátu brzd a morálního kompasu u lidí, kteří drží v rukou obrovskou technologickou moc. Podřízení odvolaného velitele totiž pracovali na dvou přísně utajovaných a hluboce kontroverzních projektech. O co šlo? O masové a systematické shromažďování informací o uživatelích na internetových diskusích a veřejných sítích. Stát zkrátka zneužil vojenské kapacity k tomu, aby si udělal detailní přehled o tom, co si lidé myslí, co píšou a jak se chovají.
Kdo dal vojákům právo kádrovat národ?
Tento krok představuje naprosté chucpe a plivnutí do tváře všem principům svobodné společnosti. Armáda tu není od toho, aby si hrála na novodobou Státní bezpečnost, monitorovala nálady ve společnosti a vytvářela seznamy nepohodlných občanů nebo sledovala jejich digitální stopu. Od toho máme v demokratickém zřízení jasná pravidla a policii, která smí jednat pouze při podezření ze spáchání trestného činu, a to pod přísným dohledem soudů. Aby si však armádní složky samy od sebe spustily projekty na sběr dat o běžném obyvatelstvu, to je chování typické pro policejní státy a diktatury, nikoliv pro zemi, která se pyšní svobodou projevu.
Hloupou obhajobou ze strany odpovědných míst bývá obrana před nepřátelskou propagandou nebo dezinformacemi. Jenže pod touto pláštíkem ušlechtilých záměrů se velmi často skrývá obyčejná snaha kontrolovat a umlčovat kritické hlasy. Kdo rozhoduje o tom, který názor už je nebezpečný a který ještě ne? Pár vojáků u počítačů v elitním velitelství? To, že celou věc musela prověřovat Vojenská policie, jasně dokazuje, že se lidé kolem velitele Haratka pohybovali na hraně, ne-li za hranou zákona.
Rychlé zametání stop pod koberec
Ministr obrany Jaromír Zůna na základě interpelací a tlaku z branného výboru sice rázně zasáhl, nařídil šéfa těchto sil odvolat, přeložit na jiné místo a tyto pochybné projekty okamžitě zastavit. To je sice hezké gesto, ale jako řešení takto hlubokého problému to absolutně nestačí. Odvolání jednoho vysoce postaveného důstojníka vypadá spíše jako klasické politické hašení požáru a snaha co nejrychleji zamést skandál pod koberec dřív, než se veřejnost začne ptát na skutečné podrobnosti.
Veřejnost totiž musí dostat jasné odpovědi na zásadní otázky. Jak dlouho toto špehování trvalo? Jaká konkrétní data armáda o lidech shromažďovala? Končily tyto informace v nějakých tajných složkách, které mohly sloužit ke kádrování nebo diskreditaci nepohodlných osob? A především – věděl o těchto projektech náčelník generálního štábu Miroslav Hlaváč, nebo mu jeho podřízení tajili, že si z armádního rozpočtu vybudovali sledovací aparát zaměřený na vlastní národ? Pokud o tom věděl, měl by letět také. Pokud o tom nevěděl, svědčí to o totálním chaosu v řízení naší armády.
Svoboda projevu nesmí být prázdnou frází
Tato kauza je obrovským varovným prstem pro každého, komu záleží na osobní svobodě. Žijeme v době, kdy se pod záminkou bezpečnosti a krizí ukrajuje ze soukromí lidí čím dál větší krajíc. Dnes se tiše toleruje sledování internetových diskusí, zítra se budou blokovat nepohodlné weby a pozítří se dočkáme toho, že za kritiku vládních činitelů zaklepe na dveře vojenská patrola.
Čeští občané neplatí ze svých daní miliardové armádní zakázky a moderní technologie proto, aby se tyto zbraně nakonec otočily proti nim samotným. Svoboda projevu znamená i právo mít blbé, kritické nebo nepopulární názory, aniž by vám za zády stála armádní rozvědka a zapisovala si vaše jméno do registru. Pouhá personální rošáda na velitelském postu tento hnus nesmaže. Je potřeba důsledné a veřejné vyšetření, jinak důvěra v armádu jako ochránkyni naší svobody definitivně zhasne.
Tento článek vyjadřuje můj osobní názor a postoj.
