Článek
Kolikrát se vám stalo, že jste si otevřeli telefon jen na minutu – a najednou byla pryč celá hodina? A jediné, co vám v hlavě zůstalo, je mlhavá vzpomínka na tančícího žraloka, obří cappuccino v baletní sukni nebo krokodýla s bombou. Vítejte v době, kdy je pozornost nejcennější surovinou a my s ní zacházíme nejhůř v historii lidstva. Fenomén, kterému se začalo říkat „hniloba mozku“ z obsahu, je nový, ale šíří se rychlostí požáru v suchém lese.
Původně šlo o slang mezi mladými: zábava tak primitivní, až se člověk stydí, že se směje. Série krátkých videí, která nemají logiku ani pointu. Naráz se však z okrajového vtípku stala celosvětová závislost. Absurdní figurky a zvuky, které by ještě před pár lety vyvolaly jen nechápavé pohledy, dnes zaplavují každé prostředí, kde se ozve zvuk upozornění. Na internetu vládne nový jazyk, postavený na nesmyslech, které znají všichni pod dvacet – a nikdo nad třicet.
Proč právě teď? Odpověď je jednoduchá a zároveň neveselá: protože to funguje. Naše mozky jsou nastavené na rychlé odměny, krátké pobídky, jednoduché radosti. Sociální platformy vybruslily do mistrovství v tom, jak nám doručit drobný výbuch potěšení každých pár vteřin. Čím je obsah jednodušší a chaotičtější, tím lépe se chytá. Všechno ostatní – práce, škola, delší texty, obyčejné chvíle – se stává neúnosně nudným. Normální svět s realitou a povinnostmi nemá proti této lavině šanci.
Odborníci už několik let varují, že přestáváme zvládat udržet pozornost. V mozku se spouští neustálý požadavek na další okamžitou dávku vzrušení. Výsledkem je roztěkanost, nekvalitní spánek, podrážděnost a často pocit, že člověk není schopný pořádně myslet. Ztrácíme schopnost se soustředit a být v přítomném okamžiku. Nejvíce ohrožené jsou děti a dospívající, pro které se stává přirozeným prostředím svět krátkých záblesků bez příběhu a bez hloubky. Dlouhodobé projekty, trpělivost a vnitřní disciplína mizí jako poslední čtverec baterie.
Jenže není všechno jen o varování. Tyto digitální „hlouposti“ mají i svůj sociální rozměr. Smích je univerzální lék. Vtipy, které nic neznamenají, mohou být úlevné. Chaotické postavičky mohou spojovat lidi, kteří by jinak neměli společné téma. Mnozí uznávají, že to je zkrátka útěk od stresu, realitních účtů a nepřetržitých požadavků společnosti být stále výkonnější, chytřejší a úspěšnější. Co je tak špatného na tom, když se na chvíli necháme pobavit absurditou?
Možná tedy nejde o to, hnilobu mozku zcela vymýtit, ale zkrotit ji. Naučit se zavírat aplikace dřív, než nám vysají hodinu ze života. Čas od času sáhnout po delší knize, po rozhovoru, který trvá déle než deset sekund. Obklopit se obsahem, který něco přináší. Offline svět pořád existuje – jen mu věnujeme čím dál méně času.
Na konci každého roku si lidé dělají inventuru: co se povedlo, kde je prostor pro změnu. Možná je načase přidat jednu novou otázku. Kolik našeho života se letos rozpadlo do krátkých útržků bez paměti? A kolik toho chceme v příštím roce prožít opravdu? Svět absurdních záblesků snad nikdy nezmizí, ale je na nás, zda mu dovolíme, aby si ukradl to nejcennější, co máme – vlastní mysl.
Sofia Perez — psaní na cestě mezi viditelným a tím, co se skrývá pod povrchem. Přináším příběhy, kde se geopolitika potkává se záhadami světa a lidskou přirozeností. Hledám odpovědi tam, kde ostatní už přestali.
👉 Sledujte další články autorky:
https://medium.seznam.cz/autor/sofia-perez-31605
