Článek
Bylo krátce po osmé večer, když světla v celém paneláku najednou zhasla.
Nejdřív bylo ticho. Pak někde zaklaply dveře, ozval se dětský hlas a někdo zaklel ve tmě. Výtah se zastavil mezi patry a chodba zůstala ponořená do černé tmy.
Anna otevřela dveře bytu a opatrně vyšla ven se svíčkou v ruce. Plamínek se lehce chvěl a osvětloval jen kousek chodby.
Na druhé straně se otevřely další dveře. Pan Král držel baterku.
„Taky vám to spadlo?“ zeptal se zbytečně.
Za chvíli se přidala mladá rodina z třetího patra, děti měly malé čelovky a svítily si na schody. O patro výš někdo přinesl termosku s čajem.
Chodba, která byla jindy jen místem, kde lidé rychle procházejí, najednou ožila.
Lidé si povídali, seděli na schodech, někdo vyprávěl historky z práce a děti běhaly mezi patry se svíčkami jako s malými lampičkami.
Když se po hodině světla znovu rozsvítila, všichni na chvíli zamrkali.
Pak se pomalu začaly zavírat dveře bytů.
A chodba se zase vrátila do ticha.
Jen Anna si při zavírání dveří pomyslela, že je zvláštní, jak někdy musí zhasnout světlo, aby se lidé na chvíli opravdu viděli.
