Článek
Do malého obchodu pravidelně přicházel chudý muž.
Nosil chleby, které doma pekla jeho žena a prodával je obchodníkovi, aby si společně vydělali alespoň něco navíc na živobytí.
Bochníky nabízeli jako kilogramové.
Obchodník je dlouho bez řečí přebíral, až do dne, kdy v něm začalo hlodat podezření.
„Co když mě podvádí?“ pomyslel si.
Jednoho rána proto vzal váhu a rozhodl se chleby převážit.
Výsledek ho zarazil. Každý bochník měl o něco méně než kilogram.
Rozzlobil se.
Když muž přišel další den, obchodník ho přivítal chladně a ostře:
„Už mi nic nenos. Myslel jsem, že jsi poctivý člověk, ale očividně jsi mě klamal.“
Chudý muž zůstal stát v rozpacích.
Bylo vidět, že ho ta slova zasáhla.
„Pane…,“ řekl tiše.
„My doma nemáme váhu.“
Obchodník se zamračil.
„Tak jak jste mohli vědět, kolik ten chléb váží?“
Muž sklopil oči a odpověděl:
„Používali jsme jako závaží kilo cukru, které kupujeme u vás.“
V obchodě se rozhostilo ticho.
Obchodník si v té chvíli uvědomil něco nepříjemného:
možná nehledal problém na správném místě.
Někdy totiž soudíme druhé podle měřítek, která sami pokřivujeme.
A občas to, co nás nejvíc rozčiluje na ostatních, začíná právě u nás.
Pointa
Než začneš pochybovat o poctivosti druhých, podívej se na vlastní váhy.
Protože svět často vrací přesně to měřítko, které do něj sami nastavíme.
