Článek
V lidském životě často vůbec nejde o to, kolik majetku vlastně máme, ale co přesně to s naším charakterem udělá. Přišel jednou jeden velmi nespokojený muž za starým moudrým rabínem a začal si mu otevřeně stěžovat na chování svých spoluobčanů.
Přišlo mu totiž nesmírně zvláštní, že když navštíví chudého člověka, ten ho vždycky vřele přivítá, ochotně mu pomůže a upřímně se podělí i o poslední kousek jídla. Naopak bohatý člověk se na něj často ani nepodívá a raději ho ignoruje. Tazatel se proto zajímal, zda za touto změnou chování stojí opravdu jen samotné peníze. Rabín ho chvíli mlčky pozoroval, pak pomalu vstal od stolu a ukázal rukou směrem k velkému oknu.
Požádal muže, aby se podíval ven do ulice a popsal, co tam přesně vidí. Návštěvník odpověděl, že vidí obyčejné lidi, konkrétně ženu s malým dítětem, projíždějící koňský vůz a zkrátka běžný každodenní život. Rabín chápavě přikývl a následně ho zavedl k velkému zrcadlu, které viselo na protější stěně místnosti.
Když se ho zeptal, co vidí nyní, muž se jen mírně pousmál a odvětil, že teď vidí už pouze sám sebe. Duchovní se v tu chvíli tiše usmál a vysvětlil mu, že oboje je vyrobené ze stejného skla. Zrcadlo má však na své zadní straně nanesenou tenkou vrstvu lesklého stříbra, což bohatě stačí k tomu, aby člověk přestal vidět ostatní a začal vnímat výhradně sebe.
Tato myšlenka ukazuje, že v životě dost možná nejde o bohatství samo o sobě, ale spíše o to, co přesně si necháme usadit ve svém vlastním nitru. Když je totiž lidské srdce čisté a průhledné jako obyčejné okenní sklo, dokážeme jasně vidět druhé lidi, jejich potřeby, radosti i hluboké bolesti. Jsme pak schopní okamžitě reagovat, podat pomocnou ruku a být tu pro své okolí.
Jakmile se však do lidského nitra začne přimíchávat pomyslné stříbro v podobě touhy po neustálém vlastním pohodlí, společenském uznání a hromadění majetku, náš pohled na svět se od základu změní a najednou vidíme hlavně sebe.
Zásadní otázka moderního světa tedy možná vůbec nezní tak, kolik toho člověk za svůj život dokázal nastřádat. Mnohem důležitější je vědět, zda se takový jedinec ještě dokáže dívat ven mezi lidi, nebo už se po zbytek dní dívá pouze do svého vlastního zrcadla.
To, co v životě vlastníme, nás totiž samo o sobě nemusí nijak zásadně změnit. O tom, co ve svém životě reálně uvidíme, však vždycky rozhoduje to, čemu se rozhodneme dát nejvíce místa ve svém vlastním srdci.
Zdroje:
- Židovská filozofie a etika: Chasidské příběhy a podobenství o lidské morálce, bohatství a sociální odpovědnosti v komunitě.
- Sociologický ústav Akademie věd ČR: Výzkumy vlivu socioekonomického statusu na empatii, altruismus a mezilidské vztahy v moderní společnosti.
