Článek
Mezi původními obyvateli Jižní Ameriky dodnes koluje příběh o muži jménem Cosakait, kterého lidé z širokého okolí vyhledávali pokaždé, když se mezi nimi rozhořel ostrý spor.
Cosakait měl totiž vzácný dar – uměl naslouchat, uklidňovat rozbouřené emoce a nacházet slova, která lidi spojovala, místo aby je rozdělovala. Jeho život byl naplněný službou druhým a všude, kam vstoupil, se vracel mír a lidé zapomínali na staré křivdy. Když nadešel jeho čas a opustil tento svět, jeho duše zatoužila v této pomoci pokračovat.
Podle legendy se jeho podstata nebezká síla rozhodla vrátit zpět na zem, ale v jiné podobě. Spojila se s přírodou a dala vzniknout stromu s tichou, pevnou a hlubokou silou, který roste pomalu v suchých tropických lesích.
Tímto stromem se stal Guajak léčivý, jehož dřevu dnes celý svět neřekne jinak než Palo Santo, tedy posvátné dřevo.
Když tento strom po letech přirozeně odumře, jeho míza a dřevo získají neuvěřitelně silné aromatické vlastnosti, které mají prokazatelné uklidňující účinky na lidskou psychiku.
Šamani i moderní lidé v uspěchaných městech dodnes kousky tohoto dřeva zapalují.
Jemný, nasládlý kouř, který se rozprostře prostorem, s sebou totiž nese něco víc než jen příjemnou vůni. Přináší ticho, tlumí úzkost a navrací vnitřní vyrovnanost.
Stará moudrost zkrátka z našeho světa nikdy nezmizí, jen se občas promění do těch nejprostších a nejtišších věcí, které máme na dosah ruky.
Stačí jen zpomalit a nechat je působit.
Příběhy plné naděje a lidského tepla jsou tím, co nás v tomto uspěchaném světě drží nad vodou. Pokud hledáte další chvíli pro klidné zastavení, zvu vás k přečtení vyprávění, které v posledních dnech zasáhlo nejvíce čtenářů:
