Článek
Novoroční předsevzetí: největší optimistický podvod, kterému všichni rádi naletíme
Každý rok se to opakuje. Minuty do půlnoci, bublinky ve skleničce, ohňostroje začínají dunět a my se náhle proměníme v bytosti plné odhodlání a víry v zázraky. Už zítra nebudeme jíst nezdravě, začneme běhat, přestaneme kouřit, budeme zodpovědní, disciplinovaní a možná dokonce i milí. Tedy alespoň do 3. ledna, než nám realita vysvětlí, že se v mozku bohužel žádný magický přepínač „Nový rok, nový já“ automaticky neaktivuje.
Je to fascinující úkaz. Chováme se, jako kdyby nám příchod 1. ledna nainstaloval aktualizaci osobnosti. Verze 2.0: Tentokrát už fakt začnu cvičit. Jenže do druhého týdne je to spíš Verze 2.0 (beta) a velmi brzy dojde k odinstalaci celého projektu. Předsevzetí zůstane někde mezi ledničkou, gaučem a hlubokým povzdechem.
Nejčastější z nich se dají shrnout jednoduše: budu zdravě jíst, budu sportovat, přestanu kouřit, budu se méně stresovat a konečně začnu šetřit. Zní to krásně. Jenže zkuste zdravě jíst, když vám doma stále zírá do očí poslední krabička cukroví a zbytek bramborového salátu. A zkuste začít běhat uprostřed ledna, když venku panuje počasí označitelné jako „teplotně motivující leda medvědy k zimnímu spánku“. Přestat kouřit? Ano, od pondělí. Ale raději až toho přespříštího. Méně stresu? Hned jak dopíšu ten nekonečný seznam úkolů. A šetření? To většinou přichází až poté, co si pořídíme sportovní oblečení za tři výplaty a deset motivačních samolepek s nápisem „Dokážeš to!“.
A přesto to děláme. Rok co rok. Protože v tom je něco krásně lidského. Naděje, že tentokrát to vyjde. Že budeme o něco lepší, klidnější, zdravější. Že se nám podaří malé velké zlepšení života. Ať už se nám to podaří nebo ne, předsevzetí nejsou problém. Problém je únor. Ten krutý měsíc, kdy vánoční atmosféra dávno vyprchala, venku je pořád zima a motivace odchází do exilu.
Jenže možná je to tak v pořádku. Možná bychom na sebe neměli být tak přísní. Předsevzetí nejsou právně závazná smlouva. Žádný komisař nám nepřijde domů a nedá nám pokutu za to, že jsme si nedali brokolici. Jsou to jen malé sny, kterým dáváme šanci vyrůst. I kdyby z nich nakonec vyrostlo jen vědomí, že chceme žít o něco líp, než jsme žili včera, má to smysl.
Takže místo tlaku si dejme raději nadhled a úsměv. Začněme, když máme energii, klidně v březnu, v srpnu nebo v úterý odpoledne. A když to nevyjde letos, skvělé! Budeme mít tradici, kterou můžeme dodržet i příští rok.
Přeji vám krásný začátek roku. Ať už s běžeckým plánem, nebo s dekou na gauči. S dietou, nebo bez ní. Jako nové „já“, nebo jako to původní — jen s lepší náladou.
Protože nakonec nejdůležitější předsevzetí ze všech zní:
Brát život s humorem.
Jmenuji se Sofia Perez a zajímám se o to, jak naše každodenní rituály a digitální zvyky ovlivňují život. Věřím, že humor je nejlepší způsob, jak si udržet zdravý rozum v době, kdy se každý snaží být perfektní.
Další články: https://medium.seznam.cz/autor/sofia-perez-31605
