Článek
Když kolem roku 950 popisoval byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennet plavbu po Dněpru, zmínil také nebezpečné říční prahy. Za nimi ležel klidný ostrov Chortycja, kde podle jeho záznamů Varjagové po šťastně dokončené plavbě děkovali bohům. Pod mohutným dubem zapichovali do země šípy a obětovali ptáky.
Podle tradice rostl tento dub na ostrově ještě po mnoho dalších staletí. Jeho kmen měl údajně obvod kolem šesti metrů a záporožští kozáci věřili, že dokud strom žije, zůstane jejich země neporazitelná. Strom uschl až ve 20. století, ale v místních pověstech si zachoval výjimečné postavení.
Kolem roku 1552 se Chortycja stala symbolem svobody. Právě zde vznikla první záporožská Síč – opevněné centrum kozáků, kteří žili podle vlastních pravidel a bránili jižní hranice. Byli oddanými pravoslavnými křesťany a za svou patronku považovali Pannu Marii Pokrovu.
Vedle historických událostí však ostrov obklopují také legendy. Vypráví se o takzvaných charakternících – kozáckých bojovnících, kterým lidová tradice přisuzovala nadpřirozené schopnosti. Podle pověstí dokázali unikat kulkám, viděli ve tmě a uměli zmást nepřátele tak, že místo člověka spatřili jen strom nebo keř. Historické důkazy pro tato vyprávění neexistují, přesto patří k nejznámějším kozáckým legendám.
Ostrov zaujal i carevnu Kateřinu II. Když jej roku 1787 navštívila společně s Grigorijem Potěmkinem, nechala zde vybudovat reprezentativní sídlo s rozsáhlou anglickou zahradou. Současníci si neodpustili ani různé drby.
Vyprávělo se například, že Potěmkin musel bedlivě střežit carevnu před charismatickými kozáky, kteří byli proslulí svou odvahou i osobním kouzlem.
Carevna Kateřina II. a kníže Grigorij Potěmkin při symbolické procházce parkem na ostrově Chortycja. Přestože jde o uměleckou rekonstrukci, připomíná návštěvu panovnice v roce 1787, která se stala součástí historie i mnoha místních legend
Jen o několik let dříve však skončila samostatnost záporožských kozáků. V roce 1775 nechala Kateřina II. Síč zničit a jejich vojenské společenství zaniklo. S tím se zrodily i legendy o ukrytých pokladech. Podle nich kozáci před odchodem schovali do skal zlato, stříbro i cenné válečné trofeje, které se dodnes nepodařilo objevit.
S Chortycjou je spojena také mnohem starší řecká legenda:
V Hadí jeskyni měl podle antických bájí Héraklés potkat napůl ženu a napůl hada. Jejich potomci se prý stali předky bájných Skýtů, kteří kdysi ovládali rozsáhlé stepi severně od Černého moře.
Dnes je Chortycja národní přírodní rezervací a jedním z nejvýznamnějších symbolů ukrajinské historie. Na jediném ostrově se zde setkávají archeologické nálezy, doložené dějiny i staré legendy.
Právě tato neobvyklá směs skutečnosti a mýtů dělá z Chortycje místo, které fascinuje návštěvníky už více než tisíc let.
Seznam použitých historických pramenů a zdrojů
- Svědectví byzantského císaře (950 n. l.): Zmínka o vikingských rituálech a obětech u posvátného dubu na ostrově (tehdy nazývaném ostrov sv. Jiří) pochází přímo ze spisu císaře Konstantina VII. Porfyrogenneta.Zdroj: Konstantin VII. Porfyrogennet. De Administrando Imperio (O vládnutí říši). Kapitola 9. (Akademické vydání a překlady textů z 10. století).
- Mýtus o kozáckých čarodějích (Charakterníci): Fenomén kozácké magie a hypnotických schopností je pevnou součástí ukrajinského folklóru a dobových zápisků polské i ruské šlechty, která s kozáky bojovala a nedokázala si jejich vojenské úspěchy vysvětlit racionálně.Zdroj: Kalyanyč, M. (2018). Mytologie a magie ukrajinského kozáctva. Lvov: Svit.
- Cesta Kateřiny Veliké a Potěmkinova zahrada (1787): Výstavba paláce a anglické zahrady na Chortycji pro carevnu a dobové zákulisní drby o žárlivosti a tajné svatbě.Zdroj: Montefiore, S. S. (2001). Potěmkin: Kníže knížat. Praha: BB Art.
- Héraklés a původ Skýtů na Chortycji: Antický příběh o Héraklovi a hadí ženě lokalizovaný do oblasti dněperských ostrovů zaznamenal už „otec historie“ Hérodotos v 5. století př. n. l.Zdroj: Hérodotos. Dějiny (Kniha IV. – Melpomené). Praha: Odeon.
