Článek
Uprostřed sychravého podzimního podvečera panoval v zaplněném městském supermarketu nefalšovaný shon, nervozita a unavený hluk, doprovázený rytmickým pípáním skenerů u pokladen. Mladá studentka ekonomie Klára stála na konci nekonečné fronty, nervózně přešlapovala z nohy na nohu a v duchu počítala minuty, které jí zbývaly do odjezdu posledního večerního autobusu na vysokoškolskou kolej. Přímo před ní platila svůj skromný nákup starší, velmi křehká paní s berlemi, které se pod tlakem spěchajícího davu za zády viditelně třásly ruce.
Když se babička pokusila naskládat krabice s mlékem a pečivo do těžké látkové tašky, taška se jí smekla z pultu a celý obsah se rozsypal po špinavé zemi. Klára se mohla v tom spěchu otočit, ignorovat cizí nešikovnost a myslet jen na svůj ujíždějící spoj, ale namísto toho okamžitě hodila svůj batoh na zem a k neznámé stařence si potichu klekla.
Během několika málo vteřin Klára s úsměvem posbírala veškerý rozsypaný nákup, pomohla staré dámě těžký náklad pevně uvázat a bez jakýchkoliv velkých řečí ji doprovodila ven pod stříšku obchodu, kde zrovna zuřil prudký letní liják. Starší paní jí s pohnutím v hlase upřímně poděkovala za její nečekaný čas a laskavost, kterou v dnešním uštvaném světě plném dravých loktů už málokdy zažívala.
Než se rozešly, stará dáma vytáhla z peněženky malou papírovou kartičku se svým jménem a telefonním číslem a s tichým šeptem dívce řekla, aby si ji schovala pro případ, že by někdy v budoucnu potřebovala pomoc v oblasti mezinárodního práva. Klára lístek mechanicky hodila do zadní kapsy kabátu a vteřinu nato na celý incident na schodech supermarketu úplně zapomněla, protože musela bleskově běžet na zastávku.
O necelé čtyři měsíce později se však Klára ocitla na samotném dně své vysokoškolské kariéry, když se kvůli fatální administrativní chybě studijního oddělení dostala do neřešitelného právního sporu s vedením fakulty. Hrozilo jí okamžité vyloučení těsně před státnicemi a zmar veškerého jejího dlouholetého úsilí, přičemž drazí advokáti z komerčních kanceláří byli pro chudou studentku finančně naprosto nedostupní. V naprostém zoufalství při úklidu pokoje náhodou narazila na starou zmačkanou vizitku z podzimního nákupu.
Když se jménem na lístku zeptala na internetu, zjistila, že ta nenápadná babička s berlemi je ve skutečnosti emeritní profesorka ústavního práva a jedna z nejvlivnějších právních kapacit v zemi. Klára s malou dušičkou vytočila číslo a profesorka po prvních slovech okamžitě reagovala. Během dvou dnů osobně sepsala oficiální právní rozbor, před kterým musela univerzitní komise okamžitě ustoupit a dívce se omluvit.
Tento lidský příběh z jedné deštivé pokladny nám tak s obrovskou silou dokazuje tu nejdůležitější pravdu o naší národní povaze a každodenním životě. Skutečná hodnota naší lidskosti se totiž nikdy neměří úspěchem na sociálních sítích, ale zůstává trvale zapsaná v naší ochotě podat pomocnou ruku tam, kde za to nečekáme žádný potlesk.
Dobro se zkrátka neztrácí, pouze v tichosti čeká na tu správnou chvíli, aby se k nám v nejtěžším momentu našeho života vrátilo zpátky domů.
Zdroje:
- Psychologický ústav Akademie věd ČR: Výzkumné studie o prosociálním chování, altruismu a vlivu náhodných mezilidských interakcí na budování důvěry a solidarity v moderní společnosti.
- Sociologický ústav Akademie věd ČR: Analýzy kultury každodennosti, chování spotřebitelů v městském prostředí and psychologie krizových životních situací.
