Článek
Mladý žák si zvykl mluvit o svém učiteli s lehkostí, která často sklouzávala k posměchu. Šířil narážky a polopravdy, aniž by přemýšlel o jejich dosahu. Po čase ho ale začalo tížit svědomí. Vydal se za mistrem, poklekl a pokorně požádal o odpuštění.
Učitel ho chvíli mlčky pozoroval a pak řekl:
„Rád ti odpustím. Nejdřív ale musíš pochopit, co jsi skutečně způsobil.“
Podal mu několik starých polštářů naplněných peřím.
„Vezmi je na kopec, rozřízni je a nechej vítr, ať si s nimi dělá, co chce.“
Žák nechápal smysl úkolu, ale udělal, co mu bylo řečeno. Jemné chmýří se okamžitě vzneslo do vzduchu, rozletělo se po celém údolí a mizelo mezi stromy i střechami domů. Když se žák vrátil, učitel pokračoval:
„Teď jdi a všechna ta pírka sesbírej. Do posledního je vrať zpátky do polštářů.“
Žák se zarazil. „To je přece nemožné, mistře! Vítr je roznesl na kilometry daleko. Některá už ani nenajdu, jiná zapadla do bahna nebo uletěla za obzor.“
Učitel vážně přikývl.
„Právě jsi pochopil sílu slov. Když je jednou vypustíš z úst, putují dál bez tvé kontroly. A i když tě později mrzí, co jsi řekl, už nikdy je všechny neposbíráš. Šrám v mysli druhých zůstane, i když se omluvíš.“
Žák sklopil hlavu. Tentokrát už věděl, že ticho je někdy mnohem cennější než slova, která nelze vrátit.
Pointa
Slova mají neviditelná křídla a směr jejich letu neurčujete vy, ale vítr, který v lidech vyvoláte. Než něco vypustíte do světa, zvažte, zda jste připraveni na to, že to tam zůstane už navždy.
Vzpomenete si na pírko, které jste kdysi vypustili a dnes byste ho nejraději vrátili zpět?
Baví vás zapomenuté lidské osudy, historické záhady nebo napínavé příběhy z minulosti? Další autorské texty a medailonky, které se na Seznam Médium nevešly, najdete na mém osobním blogu.
