Článek
Existují lidé, kteří mají domov. A pak existují lidé, kteří mají trasu.
Světský neříká „vracím se domů“, ale „jedeme dál“. A tím „dál“ se nemyslí metafyzické dál, žádná buddhistická pouť za osvícením, ale konkrétní dál: Litomyšl – Jičín – Hořice – někde za zatáčkou, kde starosta slíbil elektřinu, vodu a klid od místních, kteří se budou ptát, kolik to stojí a proč je to tak drahé.
Život světských, kolotočářů, cirkusáků bez cirkusu a poutníků bez svátku je životem, který se nedá romantizovat bez lži a zároveň se nedá zesměšnit bez křivdy. Není to život k závidění, ale už vůbec ne trapný. Je to život velice, opravdu velice specifický. A specifické věci mají jednu zvláštní vlastnost: z dálky vypadají jednoduše. Zblízka bolí.
Víra v elektřinu, počasí a dobré lidi
Když se mluví o víře světských, málokdo má na mysli Boha. Přitom víra tam je, jen má jiné jméno. Víra v to, že nezačne pršet přesně ve chvíli, kdy se rozjede řetízkáč. Víra v to, že elektrikář z obce přijde, i když je sobota. Víra v to, že lidi přijdou, i když je Facebook plný komentářů typu „zase bordel a hluk“.
Světský ví, že svět je nestabilní místo. Ne z filozofie, ale z praxe. Když se ti rozbije atrakce, nejsi existencialista, jsi člověk bez příjmu. Když přijde bouřka, nejsi poetický , jsi někdo, kdo počítá šrouby a lana. Tahle víra není vznešená, ale funkční. A možná právě proto přežívá.
Dětství mezi maringotami
Děti světských poznají pět druhů dospělých dřív, než poznají abecedu. Vědí, kdo se ptá ze zvědavosti, kdo z nudy, kdo ze závisti, kdo z podezření a kdo proto, že by vlastně chtěl taky takhle zmizet ze světa, ale bojí se.
Škola je kapitola sama pro sebe. Ne proto, že by děti byly hloupé, ale protože svět má rád řád, a světský má rád pohyb. A to se občas pere. Přesto z těch dětí často vyrostou lidé, kteří se nebojí změny. Což je v zemi, kde se „nové“ bere jako osobní útok, skoro revoluční vlastnost.
Peníze, které smrdí po oleji a cukru
Ano, někdy se vydělá dost. Jindy sotva. Kolotočář nemá výplatu, má sezónu. Nemá benefity, má počasí. Nemá jistoty, má zkušenosti. A ty zkušenosti říkají, že když se daří, nesmíš to brát jako samozřejmost. A když se nedaří, nesmíš se rozpadnout.
To není chudoba ani bohémství. To je ekonomika založená na odvaze a paměti. Paměti na místa, kde to nevyšlo, a odvaze jet tam znovu, protože „třeba tentokrát“.
Láska na kolečkách
Romantika světských není filmová. Je to láska, která ví, že společný život znamená i společné poruchy. Že hádky se vedou mezi kabely. Že ticho není drama, ale únava. A že když někdo zůstane, není to proto, že nemá kam jít, ale proto, že ví, jaké to je zůstat.
Manželství u světských nebývá na oko. Ono se totiž blbě předstírá něco, co se odehrává na dvaceti metrech čtverečních.
Co si o nich myslíme a proč je to vedle
Světský je pro okolí trochu exot, trochu podezřelý, trochu atrakce sama o sobě. Lidi mají rádi jejich kolotoče, ale ne jejich přítomnost. Rádi se svezou, ale neradi by vedle nich bydleli. Což je vlastně docela ironické, protože světský nikde dlouho nebydlí.
Tenhle odstup není zlý. Je jen pohodlný. Drží svět přehledný: my tady, oni tam. A přitom by stačilo si uvědomit, že světský není mimo systém. Je jeho zrcadlem. Ukazuje, jak křehké jsou naše jistoty, když je nemáme přibité ke zdi.
Není to útěk. Je to volba.
Život světských není útěkem před realitou. Je to jiný způsob, jak ji nést. Bez kanceláře, bez hypotéky, bez iluze, že stabilita je něco, co nám někdo garantoval.
Není to život pro každého. A to je v pořádku. Ne každý musí snášet hluk, prach, pohledy cizích lidí a nekonečné balení a rozbalování. Ale ten, kdo to zvládne, si zaslouží víc než jen rychlý soud u stánku s langošem.
Až příště uslyšíš kolotoče, zkus se na chvíli dívat jinak. Ne jako na atrakci. Ale jako na pohyblivý domov lidí, kteří vědí, že svět se netočí kolem nás,ale že se točí pořád. A že někdo musí být u toho, aby ho rozhýbal.
A pak si dej cukrovou vatu. Ne proto, že je sladká. Ale proto, že se rychle rozpustí. Stejně jako všechny naše představy o tom, jak by měl správný život vypadat.
Autorka: Sofia Peréz
Texty o lidech, kteří žijí mezi světy – mimo hlavní proud, mimo jednoduché soudy. O životech na trase místo adresy, o dočasnosti, která není pózou, a o realitě, kterou většina zná jen z dálky.
Zdroje a inspirace
1. „Sága Klanu Kočků: jak Václav Kočka starší ovládnul Matějskou pouť“ — video reportáž o historii kolotočářských rodů a jejich působení v Česku, kde se samotní provozovatelé často nazývají světští. Stream
2. „První kniha o světských“ (Deník / FM Deník) — popis unikátní publikace, která zachycuje životní příběhy českých kolotočářů a atmosféru poutí. FM Deník
3. Lidi od kolotoče – Kamila Hladká — kniha mapující životy generací kolotočářů, jejich tradice, maringotky, střelnice a osobité poutní prostředí, které tělo článku inspirovalo. Databáze knih
4. Světské rody roztáčejí kolotoče pro stále nová pokolení (E15) — text o tom, kdo se tímto způsobem života živí a jak dlouho je tradice kolotočářství v Česku přítomná. e15.cz
5. „K létu patří poutě: kultura světských nás nepřestává fascinovat“ (Medium.cz) — vlastní mediální reflexe poutí, kolotočů a jejich významu pro českou kulturní tradici. Médium
