Článek
Kateřina byla dcera zámeckého knihovníka. Nebyla šlechtična, neměla věno ani slavné jméno. Měla však neobyčejný talent pro hudbu. Každý večer sedávala v prázdném hudebním salonu a potají hrála na starý klavír skladby, které slyšela během koncertů.
Byla to doba, kdy se služebnictvo nesmělo ani v nejmenším dotýkat hudebních nástorjů.
Jednoho večera ji však někdo slyšel. Mladý kníže František Josef Lobkowicz.
Místo trestu přišel tichý, pomalý potlesk a uznání, že by jí i samotný Beethoven mohl závidět její sluch.
Od té chvíle začal František vyhledávat záminky, proč chodit do knihovny nebo hudebního sálu. Nejdřív kvůli hudbě, později už kvůli ní. Jenže jak už to bývá ve skutečném životě.....
Lobkowiczové patřili k nejmocnějším aristokratickým rodinám habsburské monarchie. Byli to mecenáši umění a přátelé Beethovena. Lidé, jejichž jméno otevíralo dveře císařských paláců.
Právě proto byla Kateřina problém. Když si jejich vztahu všimla Františkova matka, nechala dívku ze zámku okamžitě odstranit.
Oficiálně se tak stalo kvůli nevhodnému chování, ve skutečnosti však budoucí kníže nesměl zničit budoucnost s dcerou zaměstnance. Kateřina zmizela během jediné noci bez rozloučení a bez vysvětlení. František tehdy poprvé pochopil, že bohatství neznamená svobodu.
O několik měsíců později dorazila na zámek zpráva, že ve starém klášteře nedaleko Litoměřic žije mladá žena, která po večerech hraje na varhany tak, že kvůli ní přicházejí lidé z okolních vesnic.
František vyrazil okamžitě. Když ji znovu spatřil, stála pod okny klášterní kaple a hrála skladbu, kterou kdysi složil jen pro ni. Byla bledší a hubenější, ale v očích jí zůstal stejný oheň. Když zůstali po mši o samotě, Kateřina šeptala, že měli na všechno zapomenout. František ji však ujistil, že zapomínat nemíní a nehodlá.
Jenže v tuto chvíli už nešlo jen o zakázanou lísku, ale také o peníze. František zjistil, že jeho rodina má vážné dluhy.
Lobkowiczové navenek působili nedotknutelně, ale jejich majetek upadal pod tíhou půjček a politických her. Plánovaný sňatek Františka s bohatou rakouskou šlechtičnou měl rodinu zachránit. Proto musela Kateřina zmizet.
Osud však rozehrál vlastní partii. Krátce nato dorazil na zámek samotný Ludwig van Beethoven. Během soukromého koncertu si všiml staré skladby, kterou Kateřina dříve upravila a zajímal se o autora tohoto aranžmá. Když se dozvěděl pravdu, prohlásil, že rod, který pohrdne skutečným talentem kvůli původu, si nezaslouží ani hudbu, ani budoucnost.
Starý kníže sice zuřil, ale Beethovenovo slovo mělo tehdy obrovskou váhu.
František se poprvé vzepřel rodině. Ne z mladické nerozvážnosti, ale kvůli životu, který chtěl konečně žít podle sebe.
Svatba proběhla tajně v malé kapli za úsvitu, bez hostin a císařských kočárů, jen za zvuku varhan a deště bubnujícího do vitráží.
Traduje se, že Beethoven jim později poslal ručně psanou miniaturu skladby jako svatební dar. Přestože část aristokracie považovala sňatek za skandál, František a Kateřina spolu prožili dlouhý a klidný život.
Dodnes se mezi průvodci na lobkowiczkých zámcích vypráví legenda o ztracené partituře. Prý existuje skladba, kterou Beethoven nikdy nevydal – hudba věnovaná ženě, která sice byla dcerou knihovníka, ale změnila osud jednoho z nejstarších českých rodů.
Použité a ověřené historické prameny:
- Národní knihovna ČR – Archivní materiály o dobové společenské etiketě a reáliích
- Národní památkový ústav – Historie a genealogie šlechtických rodů v českých zemích
- Lobkowicz Collections – Dokumentace o mecenášství Ludwiga van Beethovena a hudebním archivu rodu
