Článek
Byla to hluboce nešťastná, psychicky labilní žena chycená v pasti královského protokolu, která svůj život proměnila v nekompromisní teror vlastního těla. Sisi byla pravděpodobně první celosvětově známou celebritou trpící těžkou mentální anorexií a posedlostí mládím. Při své výšce 172 centimetrů odmítala vážit víc než 50 kilogramů, v císařském paláci si nechala postavit moderní tělocvičnu, své úzkosti tlumila kokainem a na rameno si nechala vytetovat námořnickou kotvu. Když zestárla, schovala svou tvář za černý závoj a vějíře, aby svět nikdy nespatřil její vrásky. Mrazivý příběh o tom, jak se z nejkrásnější panovnice Evropy stala tragická vězeňkyně vlastního kultu krásy.
Když v roce 1854 tehdy teprve šestnáctiletá Alžběta Bavorská vklouzla do svatebních šatů a provdala se za rakouského císaře Františka Josefa I., celý svět jí záviděl. Byla mladá, divoká, svobodná a příroda jí nadělila krásu, ze které se tajil dech. Jenže vídeňský dvůr byl chladnou, sešněrovanou mašinérií, která svobodu netolerovala. Sisi byla vržena do světa přísných pravidel, neustálého sledování a kritiky ze strany své tchyně. Reagovala na to jediným způsobem, který jí dával pocit kontroly nad vlastním životem – začala fanaticky ovládat své vlastní tělo.
A tento boj s anatomií postupně přerostl v čisté šílenství.
Pás o průměru vosího hnízda a váha pod padesát kilo
Největší pýchou a zároveň největším prokletím Sisi byla její postava. Stala se jí doslova posedlou. Její pas po porodu čtyř dětí měřil neuvěřitelných 47 centimetrů (v extrémních obdobích dokonce pouhých 40 centimetrů). Aby takového výsledku dosáhla, nechávala se od služebných šněrovat do korzetů z kůže a velrybích kostic. Tento proces trval každé ráno déle než hodinu a byl tak bolestivý, že císařovna při něm často omdlévala. Korzety jí deformovaly vnitřní orgány a způsobovaly chronické zdravotní potíže, ale Sisi byla neústupná.
V každé své rezidenci, včetně vídeňského Hofburgu, měla osobní váhu. Vážila se i třikrát denně a jakmile ručička přesáhla 50 kilogramů, nastal okamžitý poplach.
Její jídelníček byl čistým utrpením. Celé týdny žila pouze o hovězí šťávě (nechávala si lisovat syrové maso, ze kterého pila pouze vymačkanou krev), jindy jedla jen pomeranče, vaječné bílky nebo pila mléko od speciálně chovaných koz, které s sebou vozila na všechny cesty. Když už se u dvora pořádala velká hostina, Sisi předstírala, že jí, jídlo pouze překládala na talíři a odcházela z tabule jako první, což všechny přítomné přivádělo k šílenství.
Císařský fitness klub a pochodová cvičení
Sisi však nevsázela jen na hladovění. Byla průkopnicí extrémního fitness v době, kdy se od šlechtičen očekávalo, že budou maximálně tiše sedět a vyšívat. V Hofburgu i na zámku Schönbrunn si nechala zřídit tělocvičny vybavené kruhy, hrazdami, bradly a těžkými činkami. Každé ráno začínala drastickým cvičením, které by dalo zabrat i dnešním vrcholovým sportovcům.
Aby spálila i ten poslední gram tuku, pořádala takzvané pochodové cvičení. Nebyly to žádné romantické procházky zámeckým parkem. Sisi vyrazila do terénu v ostrém tempu, které hraničilo s během, a to za jakéhokoli počasí – v dešti, sněhu i úmorném vedru.
Trasy měly často dvacet až třicet kilometrů. Její dvorní dámy, které ji musely ze zákona doprovázet v těžkých šatech a botách na podpatku, kolabovaly vyčerpáním podél cest. Sisi se jim jen smála a pokračovala dál. Domů se vracela s nohama plnýma krvavých puchýřů, ale s pocitem vítězství nad kaloriemi.
Tři hodiny česání a masky ze syrového masa
Dalším fetišem císařovny byly její vlasy. Sahaly jí až k patám a byly tak těžké, že z nich Sisi měla chronické migrény a bolesti krční páteře. Každodenní rituál česání trval tři hodiny. Během této doby nesměl nikdo císařovnu rušit – učila se jazyky, četla poezii a její osobní kadeřnice Franziska Feifaliková měla zakázáno nechat na hřebenu jediný vypadlý vlas. Pokud se tak stalo, kadeřnice musela vlasy tajně schovat, jinak Sisi propadala hysterickým záchvatům vzteku. Jednou za dva týdny se vlasy myly speciální směsí koňaku a vaječných žloutků, což zabralo celý den.
Pro zachování mladistvé pleti byla Sisi ochotná udělat cokoli. Na noc si na obličej přikládala plátky syrového telecího masa nebo drcené jahody a spala v zábalu z teplého olivového oleje. Aby si udržela štíhlé boky, spala bez polštáře, s nohama omotanýma mokrými ručníky, které měly odplavit vodu z těla.
Kokain na předpis a rebelie s tetováním
S přibývajícími lety, hlubokými depresemi a tragickou smrtí jejího jediného syna, korunního prince Rudolfa, se psychický stav Sisi rapidně zhoršil. Trpěla těžkými halucinacemi, úzkostmi a nespavostí. Tehdejší medicína měla na psychické potíže jednoduchý lék – kokain.
Císařovna měla ve své osobní lékárničce speciální injekční stříkačku a kokainové kapky, které užívala na uklidnění nervů i jako lék proti melancholii. Droga jí sice na chvíli dodala energii, ale z dlouhodobého hlediska její psychiku zničila ještě víc.
Kromě drog šokovala konzervativní Vídeň i další věcí, která byla u panovnice naprosto nemyslitelná. Během jedné ze svých tajných cest do přístavního baru v Portugalsku se nechala potetovat. Na rameni jí přibyl obrázek námořnické kotvy – symbol její lásky k moři, samotě a útěku od reality. Když se to dozvěděl císař František Josef, byl zhnusen, ale Sisi už na názoru manžela ani dvora dávno nezáleželo.
Život za černým závojem
Po padesátém roce života Sisi učinila radikální rozhodnutí. Zakázala se portrétovat a fotografovat. Chtěla, aby si ji svět pamatoval jako věčně mladou a krásnou bohyni. Na veřejnosti se už nikdy neobjevila bez těžkého černého závoje, hustého slunečníku nebo koženého vějíře, kterým si zakrývala obličej, kdykoli se k ní někdo přiblížil.
Stala se z ní přízrak, který bloudil Evropou. Cestovala inkognito pod jménem hraběnka z Hohenemsu, utíkala před lidmi i před sebou samou. Její posedlost vlastním vzhledem ji nakonec dovedla do absolutní sociální izolace. Když ji v roce 1894 v Ženevě italský anarchista Luigi Lucheni bodl pilníkem přímo do srdce, Sisi si kvůli těsnému korzetu zpočátku ani nevšimla, že krvácí. Nastoupila na loď, omdlela a o několik minut později zemřela. Smrt pro ni byla vlastně vysvobozením z vězení, které si sama kolem sebe postavila.
Zdroje informací
- Hamannová, Brigitte (1981): Sisi: Císařovna proti své vůli – Nejuznávanější a historicky nejpřesnější biografie, která na základě deníků a dopisů odhalila skutečnou, psychicky trýzněnou tvář Alžběty Bavorské.
- Corti, Egon Caesar (1934): Alžběta, císařovna rakouská – Klasické biografické dílo detailně rozebírající její soukromý život, stravovací návyky a fitness režim na vídeňském dvoře.
- Archiv vídeňského Hofburgu: Osobní lékařské záznamy dvorních lékařů a inventární seznamy její soukromé lékárny potvrzující nákupy kokainu a zdravotní komplikace spojené s podvýživou.
