Článek
Když dcera dokončila studium s výbornými výsledky, její otec jí chtěl dát víc než jen gratulaci.
Předal jí klíče od staršího auta, které vlastnil už řadu let.
„Je tvoje,“ řekl. „Ale než se rozhodneš, co s ním uděláš, zkus jednu věc. Zajeď do autobazaru a zjisti, kolik by za něj nabídli.“
Dcera poslechla. Když se vrátila, jen pokrčila rameny:
„Řekli, že by mi dali asi deset tisíc. Prý je to staré a dost opotřebované.“
Otec přikývl:
„Dobře. Teď ho zkus nabídnout v zastavárně.“
O pár hodin později byla zpátky.
„Tam mi nabídli ještě míň,“ řekla. „Jen pár tisíc.“
Otec se lehce usmál a zadal jí poslední úkol:
„Ještě jedno místo. Zajeď do klubu nadšenců pro stará auta.“
Dcera odjela bez velkých očekávání. Když se vrátila, její výraz byl úplně jiný.
„Neuvěříš tomu,“ řekla. „Tam o něj měli obrovský zájem. Někteří byli ochotní zaplatit několikanásobně víc. Prý je to vzácný model.“
Otec se na ni podíval a klidně dodal:
„Vidíš ten rozdíl?“
Chvíli bylo ticho.
„Není to o tom, že by se auto změnilo,“ pokračoval. „Změnilo se jen místo, kde ho hodnotili.“
Pak dodal:
„A s lidmi je to stejné.“
Pointa:
Tvoje hodnota se nemění podle názoru okolí. Mění se jen prostředí, ve kterém ji ostatní dokážou, nebo nedokážou, vidět.
Buď tam, kde ji rozpoznají.
Ne tam, kde ji přehlížejí.
blog
