Tycho Brahe a tajemná bolest, která nepominula ani po smrti

V hlubokém srdci staré Prahy, kde se věže kostela Panny Marie před Týnem tyčí jako strážci tajemství, skrývá se v chladném kameni jedna z nejneobvyklejších legend města.

Je to příběh o bolesti, která mučí duši i tělo, o hvězdách, jedu a o moci, která přežila smrt samotného velkého astronoma Tychona Brahe.

Bylo to na podzim roku 1601, když se v rudolfínské Praze, plné alchymistů, dvorních intrik a nočních šepotů, odehrála tragédie. Tycho Brahe, dánský šlechtic s kovovou náhradou nosu – zlatavou slitinou, která skrývala jizvu z mládí získanou v duelu – byl na vrcholu slávy. Jeho observatoře mapovaly nebe s přesností, jakou svět dosud neviděl, a jeho data měla později pomoci Keplerovi odhalit zákony vesmíru. Ale jednoho večera na banketu u císaře Rudolfa II. se vše změnilo. Tycho pil víno z hroznů, které sám miloval, smál se s hosty a pozoroval hvězdy skrz okno. Najednou pocítil ostrou bolest – nejdřív v břiše, pak v ústech, jako by mu zuby hořely ohněm pekelným. Bolest zubů, ta nejhorší z muk, jak říkal sám. Odmítl odejít z hostiny, aby neuražil císaře – dvorní etiketa byla přísná – a tak trpěl v tichu, zatímco kolem zněl smích. Doma pak bolest sílila, zuby mu pulzovaly jako komety na jeho mapách a brzy přišla horečka. Zemřel náhle, v agónii, která mnohé překvapila.

Ale smrt Tychona nebyla jen obyčejným koncem. Po staletích, když vědci prozkoumali jeho ostatky, našli stopy rtuti – jedu, který se používal v alchymii, ale i k vraždě. Byl otráven? Sám si způsobil otravu svými experimenty s elixíry nesmrtelnosti? Nebo to byl Kepler, jeho žárlivý asistent, kdo mu podal smrtící dávku, aby získal jeho data? Nebo snad dánský král, který se bál jeho tajemství? Šeptalo se o tom v pražských hospodách po generace a bolest zubů, která ho mučila na konci, se stala symbolem jeho prokletí.

Tycho byl pohřben v kostele Panny Marie před Týnem, pod mohutnou náhrobní deskou s jeho podobiznou – tváří s pronikavýma očima, kovovým nosem a rukou drženou u úst, jako by stále trpěl tou bolestí. A zde přichází to nejtajemnější: lidé začali vyprávět, že když se dotkneš tváře na jeho náhrobku, bolest zubů zmizí. Jako by duše velkého astronoma, uvězněná v kameni, sdílela svou vlastní muka a brala ji od těch, kdo trpí podobně.Jednoho deštivého večera v 19. století přišel do kostela mladý tovaryš, mučený týdny strašlivou bolestí zubu. Zubaři tehdy byli hrubí, trhali zuby bez milosti a on se bál. Slyšel legendu od staré babičky a v zoufalství se dotkl chladného kamene. Bolest… ustoupila. Najednou, jako zázrakem. Ale v tu chvíli ucítil chladný dech na zátylku a zaslechl šepot: „Teď neseš mou bolest ty…“ Otočil se – nikdo tam nebyl. Od té doby se legenda šířila dál a mnozí, kdo trpí, přicházejí v noci k náhrobku, dotýkají se tváře a cítí úlevu. Ale vždy s obavou: co když si Tychova duše vezme bolest zpět, vymění ji za něco horšího?

Dodnes, když procházíte Staroměstským náměstím a bolí vás zub, vzpomeňte si na Tychona Brahe. Jeho náhrobek je tam, v kostele, a říká se, že funguje lépe než jakýkoli lék. Ale buďte opatrní – hvězdy, které pozoroval, vidí všechno a tajemství jeho smrti možná stále čeká na toho, kdo se dotkne příliš dlouho…