Článek
Večer byl úplně obyčejný. Většina lidí v domě už byla doma, někdo sledoval televizi, jiný si vařil čaj nebo dokončoval práci na počítači.
Pak světla zhasla.
Televize utichly, ledničky přestaly bzučet a chodby domu se ponořily do tmy. Jen z některých bytů bylo slyšet překvapené „Co to bylo?“.
Výpadek proudu.
Paní Nováková z pátého patra zrovna stála u dveří. Potřebovala sejít dolů — měla domluvenou schůzku a už tak šla pozdě.
Jenže výtah nefungoval.
Chvíli stála na chodbě a přemýšlela, jestli se do těch tmavých schodů vůbec pouštět.
V tom se ozval zvuk otevíraných dveří.
Z jednoho bytu vyšel mladík s baterkou v ruce. O chvíli později se na chodbě objevila sousedka z vedlejšího bytu s telefonem, který svítil jako malé světlo.
A za nimi ještě starší pán z konce chodby, který držel starou čelovku.
„Potřebujete pomoct?“ zeptal se mladík.
Paní Nováková se trochu překvapeně usmála.
„Já bych jen potřebovala sejít dolů. Ve tmě to moc nezvládám.“
„Tak pojďte,“ řekla sousedka. „Aspoň uděláme malý průvod.“
Sešli pomalu po schodech. Tři světla osvětlovala cestu a mezi patry si dokonce začali povídat.
O počasí, o domě, o tom, jak je zvláštní, že se všichni potkali právě teď.
Když došli do přízemí, starší pán se pousmál a řekl:
„Vidíte… když nejde elektřina, aspoň se poznají lidi.“
A v tom okamžiku se světla v domě znovu rozsvítila.
Ale chodba už nepůsobila tak cize jako předtím.
