Článek
Martin Luther nebyl mužem, který by si jednoho rána řekl, že přepíše světové dějiny. Byl to obyčejný augustiniánský mnich, který prožíval obrovský vnitřní strach z Boha, vlastních hříchů a nedostatečnosti.
Legenda vypráví, že ho ke klášternímu životu přivedla děsivá letní bouře. Jako mladý student práv tehdy v šoku z blízkého úderu blesku slíbil svaté Anně, že se stane mnichem, pokud tuto noc přežije.
Svůj slib dodržel, ale klid v duši nenašel ani za tlustými zdmi kláštera. Luther byl spásou doslova posedlý – neustále se modlil, postil, bičoval své tělo a trávil nekonečné hodiny ve zpovědnici. Čím víc se však snažil být dokonalým křesťanem, tím víc cítil, že spravedlivý Bůh zůstává nedosažitelný.
Zásadní zvrat nastal až při osamělém studiu Listu Římanům, kde objevil myšlenku, že člověk je ospravedlněn pouhou vírou, a nikoliv kupováním odpustků.
Když pak s nevolí sledoval tehdejší církevní byznys, kde se odpustky prodávaly jako běžné lístky do nebe a kněží tvrdili, že jakmile mince cinkne o dno pokladny, duše okamžitě vyskočí z očistce, něco se v něm definitivně zlomilo.
Dne 31. října 1517 zveřejnil svých slavných 95 tezí. Traduje se, že je přibil kladivem přímo na dveře kostela ve Wittenbergu, což sice moderní historici zpochybňují, ale jisté je, že se jejich ozvěna rozšířila Německem rychleji než jakákoli armáda.
Na rozdíl od předchozích kacířů měl Luther obrovskou výhodu v čerstvém vynálezu knihtisku. Jeho myšlenky se šířily tak bleskově, že je papežská kurie nedokázala včas umlčet.
Když byl později předvolán před říšský sněm ve Wormsu, aby své texty odvolal, odmítl to slovy, která z něj udělala symbol absolutního vzdoru: Zde stojím a jinak nemohu.
Dějiny z něj sice udělaly mramorového hrdinu, ale Luther měl k neomylnému svatému velmi daleko. Měl extrémně výbušnou povahu, psal pamflety plné hněvu a dokázal být velmi krutý k těm, kdo s ním nesouhlasili.
Zároveň to ale byl neuvěřitelně pracovitý člověk, který během exilu na hradě Wartburg přeložil Bibli do němčiny, čímž položil základy moderního spisovného jazyka.
Šokoval společnost i tím, že se oženil s uprchlou jeptiškou Kateřinou von Bora, se kterou měl šest dětí, rád pil pivo, hlasitě se smál a hádal u stolu.
Celá reformace tak nebyla jen suchou teologickou debatou, ale hluboce lidským příběhem muže, který původně nechtěl žádnou revoluci, ale pouze klid pro své vlastní svědomí.
Zdroje:
- Encyclopædia Britannica – heslo: Martin Luther and the Reformation (britannica.com)
- Stanford Encyclopedia of Philosophy – odborná monografie: Martin Luther (plato.stanford.edu)
- Deutscher Historismus – archivní prameny k Říšskému sněmu ve Wormsu (1521)
- Lutherhaus Wittenberg – oficiální historická dokumentace památníku UNESCO
