Článek
Základní školství selhává… Vlastně - ono neselhává jenom to základní školství. Asi nejsem sám, komu připadá, že posledních řekněme 20-30 let selhává téměř všechno.
Ne, nehodlám tu rozvíjet teorii, že za komunistů bylo líp. Jako školáček jsem dychtivě na konci června listoval čerstvě nafasovanými učebnicemi na další školní rok a zcela neuvědoměle přeskakoval rozsáhlé předmluvy, úvody i vložené pasáže, únavně, vtíravě a hlavně kontraproduktivně upozorňující na zářivé zítřky, čekající na každého jednoho z nás. Ale jen na toho, co se bude učit pod starostlivou, všeznající a neomylnou ochrannou rukou KSČ. Někde to bylo okaté, někde skryté, ale bylo to v těch učebnicích vždycky. Můj mladý nezkažený mozek instinktivně tyto části učebnic vyřazoval a přeskakoval. Nebylo v nich to hutné - vědění, informace, data, ale byly to plky, žvanění, teoretizování o něčem … tedy spíš o ničem.
A tak jsem první prázdninové dny proležel na gauči, obklopen učebnicemi: dějepisem, zeměpisem, přírodopisem, literaturou, atlasy, ba i češtinou, matikou … Chvíli to trvalo, než zvítězila přirozenost kluka, uložil jsem učebnice do skříně a vyrazil na zahradu s lukem a šípy, na hlavě čelenku náčelníka Apačů. I tak jsem zaznamenal podezíravé pohledy matky a pak její nenápadné upozornění otci, když ho šeptem 2. nebo 3. července upozorňovala na moje učebnicové aktivity: „Nezdá se ti, že je ten náš kluk nějakej … vadnej?“
Asi jsem „vadnej“ trochu byl - a jsem určitě dodnes. Touhou pro vědění, informacích.
Zatímco moji spolužáci /vrstevníci ztěží v první třídě při hodinách čtení louskali Malého Bobše či Poplach v Kovářské uličce, u mě učitelka rezignovala. Četl jsem plynule, rychle, jen jsem nikdy nevěděl, na které stránce čteme. Byl jsem totiž o několik kapitol dopředu a nechápal, proč se s tím ostatní tak pářou.
Tady jsem zaznamenal, že se mi spolužáci pošklebují a smějí. Neznali Julese Verna a jeho báječný svět vzducholodí, ponorek, cestování divočinou i dálavami a výlety do kosmu. Neznali Všeználka, Sherlocka Holmese, Čachtickou paní, cestopisy Hanzelky a Zikmunda, Brehmův život zvířat, encyklopedie Svět kolem nás, Svět dinosaurů, Svět techniky, Svět zvířat, Příběh naší galaxie, Rychlé šípy, Kapitána Klosse a Čtyři z tanku a pes. A neznali spoustu dalších věcí. I já ovšem nebyl bez chyby, nikdo není dokonalý. Nevěděl jsem, co je ofsajd, jak se hrajou kuličky a čára, neuměl jsem jezdil z kopce po sněhu v igelitovém pytli, neuměl jsem jezdit na kole, neuměl jsem mistrně plivat z okna na kolemjdoucí a házet prezervativy naplněné vodou z mostu rybářům do loděk. Zato jsem se jako samouk naučil psát na psacím stroji, fotografovat a vyvolávat filmy, rozebíral a skládal budíky a hodinky (i potom zvonily a šly), začal studovat jazyky, časem si udělal autoškolu, učil se na prvních počítačích, pronikal do světa chemie, psychologie, sociologie, naučil se sbírat houby, rozpoznávat ptáky, zvířata, ryby, plazy, hmyz, …
A v určitý okamžik došlo ke zlomu a propadl jsem pochybám. Došlo mi, že doby renezančního Leonarda da Vinciho, kdy byl jeden člověk schopen ovládat řadu oborů lidské činnosti, řadu vědních oborů, je nenávratně pryč. Zvlášť s rozvojem internetu, datových úložišť, elektronických knihoven a nejnověji s fenoménem umělé (spíš autonomní) inteligence.
Takže skutečně, v duchu článku pana Krajčiroviče, doba biflování, memorování se zdá být pryč. Jenže to bychom nebyli my šikovní obyvatelé českomoravské kotliny, kdybychom opět nesměřovali k vylití vody z vaničky i s dítětem.
Bylo by to na brožuru, a na to nemáme čas, ani za to nejsem placen jako funkcionáři ministerstva školství, CERMATu, a buhví jakých Ústavů a vědeckých školských pracovišť. Proto jen stručně pár bodů:
- tak oblíbená poučka: "to nepotřebuju znát, najdu to na internetu" NEPLATÍ. Internet ovládají "boti", kteří upravují přístup k informacím podle člověkem nastavených algoritmů. Zadáš heslo "nůž" a uvidíš 40 reklam na koupi švýcarského zavíracího nože, ale nedozvíš se nic o tom, že existuje celé odvětví metalurgie a nožířského průmyslu. "Bot" ti bude podsouvat stále 1 typ nože, protože si firma zaplatila reklamu, aby sis koupil jen ten a ne jiný. O historii, různorodosti tohoto odvětví se nedozvíš nic, to by ses musel ptát jinak. Musíš mít alespoň nějaké základní znalosti, povědomí o tématu. Ty základní znalosti se musíš naučit v průběhu školní docházky. Takže informace, práce s vyhledávačem, s daty, umění správných otázek, to je předmět do pranice.
- poučka:"jazyk se naučím s aplikací" NEPLATÍ. Bez znalosti pravidel, jak se tvoří věty, a bez znalosti slovíček větu v cizí řeči nepostavíš. Strýček Google a on-line překladače mají daleko k dokonalosti a nepřejte si vědět, co mi přišlo do firmy e-mailem za blábol, když se německý kolega rozhodl, že s pomocí Google překladače "bude konverzovat čésky snadno a rychle". Každé slovíčko může mít více významů a ani AI zatím nezvládá odhadovat, který význam do věty v daném kontextu patří. ("Eskalujete do chlívu naše zásoby podle včerejšího násosu" má pak v jeho podání znamenat "pošlete svou dodávku do meziskladu podle včerejší domluvy")
- poučka "kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem PLATÍ. Táta uměl česky, slovensky, latinsky, řecky, anglicky, francouzsky, německy a rusky, zkoušel esperanto. Nemyslím si, že snížení počtu povinných cizích jazyků na 1 (jeden = angličtinu) je správný trend. Ve Francii i Německu se sice anglicky domluvíte, ale ty desítky milionů francouzsky a německy mluvících lidí upřednostní vždy svou mateřštinu. Nemluvě o Arabech, Číňanech, Indech a j.
- psaní na klávesnici je dnes druh základní gramotnosti. Nejhorší je IT speciasta nebo sekretářka, píšící dvěma prsty. Ale ovládat solidně klávesnic/e počítačů, terminálů a zařízení by měl dnes i zedník, uklázečka nebo kuchař. To není žádná věda a jde se to naučit.
- řidičský průkaz alespoň sk. B je dnes také základní gramotnost. Uvidíme, jak to ještě bude s osobní mobilitou, až budou k dispozici jen elektrická monstra za miliony, ale umět ovládat něco čtyřkolového se v práci může hodit. A to nemluvím o dopravních předpisech - chodci, koloběžkáři a cyklisti si myslí, že předpisy znát nemusí, a podle toho to na silnicích vypadá.
- ovládání základního software WIN a Office je dnes už také základní gramotnost. Mohou na to být lidé tvrdší a šikovnější, ale základy by měli umět ze školy. Vždyť stát chce plnou státní a občanskou agendu on-line. Kdy začít, když ne ve škole?
- znalosti zákonů - to je kapitola sama pro sebe. Už ani soudce a advokáti se v zákonech nevyznají, co potom děti a studenti? Není na čase vhodnou formou zavést něco jako předmět "právní vědomí"? Každá činnost se dnes řídí nějakými předpisy. To jsou povinnosti. Ale od dětí slyšíme jen "já mám právo na ...". A společnost je v tom podporuje. Když dítě nebo student nezná svoje povinnosti, nebude je dodržovat. I 8-10 letý dorostenec by mohl zvládat zákon o pozemní dopravě, mít povědomí o trestním zákoníku nebo o občanském zákoníku. A určitě ne formou testů v Teams. Pěkně návštěva parlamentu, hasičů, nemocnice, fabriky, soudu, úřadu, policie, vězeňského zařízení, jak tyto instituce pracují a fungují , ... i když ten parlament bych si asi ještě rozmýšlel.
- předmět jako "rétorika", "umění diskuze" nebo "mluvený projev" by se taky šiknul. Ovšem musel by být následován předmětem "zdravý úsudek" či "logika". Víme proč. Současná koncepce, kdy si student najde téma na internetu, nenajde si souvislosti ani zdroje a prameny informací, neporadí se s nikým, upne se na myšlenku, a je povzbuzován učitelem a spolužáky k tomu, aby ji obhájil "proti všem" třeba i dehonestací oponenta, vede jen ke flustraci, střetu a hlavně k představě, že student je neomylný génius. Obvykle pak student už v prvním zaměstnání shoří, potřebuje psychologickou pomoc, případně se urychleně vrací do "mamahotelu" pod ochranná křídla rodičů.
- v průmyslu, obchodu i na úřadech je dnes velmi moderní ovládat soft neboli měkké znalosti, jednání s lidmi, zvládání stressu, asertivita, jednání v kolektivu, týmová práce atd. Znám ve městě 2 školy, jejíž žáci nebo studenti zdraví dospělé, nabízejí místo v MHD, zvednou vám upadlý předmět ze země apod. Z dalších škol ale vycházejí žáci a studenti jako z jiné planety, kde o civilizačních návycích ani neslyšeli. Je to o ředitelích, učitelech a rodičích. Když výchovní činitelé táhnou za jeden provaz, funguje i chování a jednání. Obě strany mají své mantinely, vědí jaké jednání a chování vede k úspěchům.
- název branná výchova je zprofanovaný a služba ve prospěch státu se nenosí. Ale celé generace chlapců již se zrušením základní prezenční služby absolutně nevědí, jak se chovat a co dělat, když se nachomýtnou k dopravní nehodě, když mají někomu zavolat záchranku, když se dostanou do styku s kriminálně závadnou osobou, když je někdo ohrožuje, když se ocitnou u výbuchu plynu, úniku čpavku z chladírmy, když vypadne elektřina a internet, když se přižene vichřice nebo záplavová vlna. Disciplína a týmová spolupráce, zodpovědnost za sebe, své blízké kolegy, svěřené hodnoty, to vše jim nic neříká.
- to už vůbec nemluvím o praktické zručnosti. Když jsem viděl jeden díl Pohlreicha Ano šéfe v učňovském středisku, kde se měli studenti naučit vařit a vedoucí praktik jim řezal maso, protože nesměli vzít do ruky nůž, aby se náhodou neporanili... Chemici se do 18 let nesmí přiblížit k chemikáliím, kuchaři k noži a hrnci s vroucí vodou, v pracovní výchově vás nenaučí zabít kladívkem hřebík a použít vrtačku, natož co udělat s holým vodičem pod proudem. Tak s tímhle asi do té Evropy neprorazíme. Jedině, že bychom to dohnali nějakou vymazlenou prezentací, nejlépe s animací a triky, v angličtině za pomoci on-line překladače, s patřičným zdůrazněním, jak je umweltfreundlich.
Transformace našeho školství pomocí inkluze (rozpuštění schopných a nadaných mezi nemotivované, asociální, nenadané), zprůměrování nebo přímo snížení požadavků na základní znalosti, školy hrou (rozuměj neuč se - hrej si), implementování nevhodných metod výuky (Waldorfská škola, rodilí mluvčí bez pedagogického vzdělání a znalosti ČJ, písmo Comenia a NSS Script na některých školách, slabikované čtení, schémata prof. Hejného v matice, metody Montessori a řada dalších) - výsledky nepřinesou.
Výsledky přinese
- výzkum "požadavků trhu", ne podbízení se módě (chybějící specializace, druhy vzdělání)
- jasné určení, co mají věkové skupiny vzhledem ke stupni rozumových a společenských schopností umět,
- jasné navázání jednotlivých stupňů škol na sebe
- držení se jednou nastaveného směru změn a důslednost provedení
- nepodléhání módním způsobům výuky, veskrze experimentálním nebo určeným pro osoby se specifickými potřebami
- nebát se překopat osnovy, předměty a metody výuky
- oprostit se všech omezení, která uměle brání zavádění úspěšných postupů a metod
- oprostit se zaplevelení výuky ideologií, politikou a vlivovými faktory aktivistů
- trvání nejen na právech, ale také na povinnostech studentů a žáků
- vymýcení anarchie a zavedení disciplíny ve vztahu učitel-žák
- vymýcení systému, kdy proces výuky ovlivňují, případně určují, žáci a rodiče, a kdy ředitelé nepodporují své podřízené vůči útokům, šikaně a lobbování .
Omlouvám se, nechal jsem se unést. Dokonce mám chuť sem napsat, „kdo to po mě dočetl až sem, dostane bombón“. Ale mohl bych se tím potenciálně dostal do insolvence, protože moje návrhy někdo taky může číst, případně uvést do praxe, nebo se alespoň jimi inspirovat. I u bombonů musí být člověk opatrný.
Víte, ocenění pro mě bude, když to po mě někdo vůbec bude číst. Ale mnohem větší ocenění pro mě by bylo, kdyby pár lidí řeklo:
"No … je vadnej. Ale vlastně má pravdu. Potřebujeme víc vadnejch… “
