Článek
„Já jsem vám tu zahradu ještě uklidil,“ řekl Oldřich.
Marta se na něj podívala přes stůl. „Ano. Od stromu.“
Soudkyně Lucie přestala listovat. „Co přesně vám paní žalobkyně dovolila odstranit?“
„Všechno, co překáží nad garáží.“
„A kmen stál kde?“
Oldřich si rozepnul sako. „Na její straně. To nikdo nepopírá.“
Marta po něm žádala devadesát šest tisíc korun. Předložila nabídku zahradnické firmy na dodání a zasazení vzrostlé hrušně, včetně úpravy přístupové cesty pro techniku a nových záhonů. Oldřich odmítal zaplatit cokoli. Strom podle něj málo rodil, ovoce padalo na jeho střechu a sousedka opakovaně říkala, že už na zahradu nestačí.
„Že nemůžu tahat žebřík, neznamená, že nechci strom,“ řekla Marta.
„Loni jste sama nadávala, kolik je pod ním vos.“
Lucie otočila snímek zahrady před kácením směrem k němu. „Držme se toho, co jste si dohodli. Stížnost na vosy není objednávka kácení.“
Hrušeň rostla u plotu mezi jejich zahradami. Větve přesahovaly nad Oldřichovu nízkou garáž. Marta na jaře souhlasila, že soused objedná zahradníka a zaplatí zkrácení přesahujících větví. Ze své garáže k nim mohl zajistit přístup. Protože předtím opravoval okap, chtěl práci vyřídit co nejdřív.
„Řekla jsem mu, ať po sobě nenechají větve v záhonu,“ vypovídala Marta. „Jela jsem na dva dny k dceři. Slíbil, že až přijedu, bude uklizeno.“
Oldřich se naklonil k soudkyni. „Ona to teď podává, jako bych čekal za rohem s pilou. Mluvili jsme spolu normálně.“
„Tvrdíte, že souhlasila s pokácením celého stromu?“
„Říkala, ať to vezmeme pořádně. Že to nechá na mně.“
„Mluvili jste v tu chvíli o větvích, nebo o celém stromu?“
„O tom problému nad garáží.“
Marta položila před sebe jinou fotografii, starou a menší. Muž v pruhovaném tričku na ní stál pod hrušní a držel holčičku, která sahala po nízké větvi. Lucie si snímek prohlédla, ale odložila ho stranou od objednávky a cenové nabídky.
„Manžel ji sázel,“ řekla Marta. „To je on. Ta holčička už má vlastní děti.“
„To jsem věděl,“ poznamenal Oldřich. „Ale kvůli tomu přece nebudu každý podzim čistit žlab.“
Marta fotografii obrátila lícem dolů. „Já vás nenutím, abyste měl rád mého muže.“
Oldřich se zarazil. „Tak jsem to neřekl.“
Lucie nechala chvíli ticho. Pak požádala o příchod zahradníka Tomáše Hory.
Hora měl s sebou složku s původní objednávkou a dodatečným vyúčtováním. Po poučení vysvětlil, že si u prvního telefonátu poznamenal ořez přesahujících větví. Následně poslal Oldřichovi stručné potvrzení práce a ceny. Kopii soudu poskytl už před dnešním jednáním.
„Kdy se zadání změnilo?“ zeptala se Lucie.
„Na místě. Ještě než jsme začali.“
Oldřich si přitáhl židli blíž ke stolu.
„Paní doma nebyla,“ pokračoval Hora. „Pan Oldřich řekl, že se nakonec dohodli na odstranění celé hrušně. Že už nechce sbírat ovoce a za rok by se tam stejně muselo znovu.“
„Řekl jsem, že už na to nemá sílu,“ opravil ho Oldřich.
„Ověřoval jste její souhlas?“ zeptala se soudkyně Hory.
„Ne. Měl jsem jednat s panem Oldřichem, objednával to on. Spolehl jsem se na něj.“
Marta se dívala svědkovi do tváře. „Moje číslo jste neměl?“
„Neměl.“
„Bylo by stačilo zazvonit u sousedky naproti. Ta by vám zavolala.“
Hora sklopil hlavu. „To mě nenapadlo.“
Lucie se obrátila k Oldřichovi. „Kdy vám paní žalobkyně dovolila odstranit celý strom?“
Oldřich si přejel rukou po čele. Vrátil se k rozhovoru u plotu. Marta tehdy řekla, ať vezmou všechno nad střechou a odvezou nepořádek. On odpověděl, že pak bude konečně klid. Sousedka už odcházela s konví k domu.
„Neřekla mi, že se kmen nesmí,“ dodal.
„Mluvila vůbec o odstranění kmene?“
„Ne.“
Hora ještě potvrdil, že cenu za odstranění celého stromu sdělil Oldřichovi na místě. Ten ji přijal a později zaplatil. Původní řez by byl levnější. Ve vyúčtování už stálo odstranění hrušně a odvoz dřeva.
„A to dřevo?“ zeptala se Marta.
„Odvezli jsme ho podle objednávky.“
„Vidíte,“ obrátil se Oldřich k soudkyni. „Ani s tím neměla práci.“
Marta prudce vydechla a vzala si ze stolu kapesník. „Já bych si z něj nechala aspoň kus.“
Soudkyně počkala, až se napije. Potom otevřela znalecký posudek založený ve spise. Znalec v něm podle fotografií před kácením a prohlídky místa posoudil původní strom i obě možnosti náhrady. Náklady na obstarání srovnatelné hrušně, její dopravu, výsadbu a odstranění pařezu vyčíslil celkem na dvacet osm tisíc korun.
Oldřich proti částce namítal hlavně to, že v obchodě koupí mladý strom podstatně levněji.
„Posudek se nezabývá jen cenou malé sazenice,“ řekla Lucie. „A započítává také práce, které po odstranění stromu zůstaly.“
Marta posunula svou nabídku doprostřed stolu. „Tady mi firma nabízí takovou hrušeň, pod kterou nemusím zase čekat.“
Soudkyně položila nabídku vedle posudku. Samotný strom v ní stál čtyřicet osm tisíc. Další položky zahrnovaly dopravu a výsadbu s technikou, rozebrání cesty a její nové vedení, nakonec založení záhonů. Nabízená hrušeň měla podle rozměrů korunu výrazně větší, než měl pokácený strom. Znalec tento rozdíl ve srovnání výslovně popsal a uvedl i menší náhradní strom, který bylo možné dopravit stávajícím průchodem bez rozebrání dlažby.
„Proč jste vybrala právě tuhle nabídku?“ zeptala se Lucie.
„Aby tam nebylo prázdno. Firma mi poslala obrázek, jak by to mohlo vypadat.“
„A změnu cesty a nové záhony jste požadovala také?“
Marta chvíli hleděla do nabídky. „Když už se mělo kopat, chtěla jsem ji vést jinudy. To jsem plánovala dřív.“
„Byly cesta nebo záhony při kácení poškozené?“
„Nebyly.“
Oldřich se opřel. „Takže já jí mám zaplatit novou zahradu.“
Lucie ho zarazila. „To, že se nyní bavíme o výši náhrady, neznamená, že jste měl souhlas strom odstranit.“
Marta přestala uhlazovat list s nabídkou. Na celém požadavku trvala. Bez velké hrušně jí zahrada připadala cizí. Ta na obrázku měla širokou korunu, která by prázdné místo zakryla hned. Připustila však, že původní strom už tak mohutný nebyl.
Lucie přiznala Martě dvacet osm tisíc korun, ve zbývající části její požadavek zamítla. Původní objednávka, výpověď zahradníka i popis rozhovoru samotným Oldřichem podporovaly souhlas s řezem větví. Pokyn k odstranění celého stromu dal soused. Přiznaná částka vycházela z doložených nákladů na srovnatelnou náhradu včetně dopravy, výsadby a odstranění pařezu. Dražší nabídka počítala s výrazně větším stromem a přestavbou zahrady; proti závěrům posudku další odpovídající náklady neprokazovala.
Oldřich při rozhodnutí stiskl rty. Marta obrátila rodinnou fotografii zpátky a zasunula ji do kabelky odděleně od ostatních papírů.
Peníze dorazily později. Marta si od jiné firmy nechala odstranit pařez. Nakonec nevybrala ani srovnatelně vzrostlou náhradu, ale malou hrušeň. S dcerou jí určily místo dál od plotu, blíž ke kuchyňskému oknu. Na nové cestě se už nedohadovaly; zahradníci odvezli zeminu a dlaždice nechali být.
Marta se po jejich odjezdu zastavila u jedné prasklé. Mezi ní a další rostl mech. Tudy nosili s manželem bedýnky, když se urodilo víc, než dokázali sníst.
Večer ji dcera zavolala k oknu, aby se podívala na nový strom. Marta přišla a chvíli stála vedle ní. Dole u plotu zůstalo prázdné místo. Mladou hrušeň odtud přes okraj parapetu skoro nebylo vidět, a tak Marta otevřela okno a naklonila se ven.
