Článek
Na nákresu ležela Renatina dlaň právě tam, kde byly zakreslené balkonové dveře. Uhnula s ní, když soudkyně Lucie požádala, aby jí listinu podala.
„Tady má být průchod,“ řekla Renata. „Jenže tam teď mám lenošku.“
Majitel prodejny Radek Vávra povytáhl ramena.
„Paní schválila fotku. Vyrobili jsme jí to podle fotky. Nemůžeme pak předělávat nábytek podle toho, kam si ho doma nakonec postaví.“
Renata už otevírala ústa, ale Lucie ho předešla.
„Paní žádá výměnu pravého krajního dílu za levý podle objednávky. Vy tvrdíte, že objednávku následně změnila. U té změny zůstaneme.“
Renata se opřela. Její bývalý manžel čekal venku jako svědek, protože byl u objednání i u dodávky. Sama ho tehdy požádala o pomoc. Uměl jednat s řemeslníky, říkávala o něm ještě dlouho po rozvodu.
Objednávka měla kromě podpisů rozměry jednotlivých dílů a pohled shora. Nebylo nutné hádat, co kdo nazývá levou stranou: vedle sestavy prodavačka zakreslila okno a dveře podle Renatina plánku pokoje. Dodaný díl byl zrcadlově obrácený. To Vávra nezpochybňoval.
Vytáhl však vytištěnou e-mailovou zprávu. Pod fotografií šedé pohovky stálo Renatino: Ano, tuhle potvrzuji.
Když to četl nahlas, znělo to hůř než doma.
„Potvrdila jsem látku,“ řekla.
„Já jsem dostal objednávku a za ní tenhle mail. Stejný model, stejná barva, jen roh na druhé straně. Bral jsem to jako poslední podobu zakázky.“
„Kdo ji předával do výroby?“ zeptala se Lucie.
„Já. Do výrobního formuláře jsem vybral pravou sestavu podle fotografie. Výrobce udělal přesně to, co jsem mu zadal.“
Renata se podívala na svůj nákres. Tolik se bála, aby rozměry nespletla. Dvakrát je doma přeměřovala.
Lucie položila výtisk vedle objednávky.
„Máme celou zprávu?“
Renata podala svůj výtisk. Nad obrázkem byla věta od prodavačky: Posílám pro kontrolu vybraný potah na vystavené sestavě.
„A pod tím je moje odpověď,“ dodala Renata.
Vávra si zprávu přitáhl blíž.
„Dobře, kolegyně píše o potahu. Ale paní přece viděla i ten roh. Kdyby napsala, že chce opačný, zarazilo by mě to.“
„Opačný než na fotografii už měla objednaný tady,“ řekla Lucie a ukázala na podepsaný nákres. „Před zadáním do výroby jste se jí na změnu zeptal?“
„Ne. Považoval jsem to za potvrzené.“
„A když vám po dodání poslala tenhle nákres znovu?“
Vávra sevřel rty.
„To už byl díl vyrobený na zakázku. Výrobce mi ho zpátky nevezme. Zaplatím nový díl a dvě dopravy.“
Renata si všimla mastného otisku na okraji svého plánku. Před odchodem snídala rohlík nad složkou, protože se bála, že na něco zapomene.
„Já už zaplatila celou pohovku,“ řekla. „A každý den kvůli ní odsouvám stůl.“
„Kdybyste to odmítla při dovozu, mohli jsme to řešit hned.“
„Řešila jsem to hned. Řidič řekl, ať napíšu do prodejny. Tak jsem napsala.“
Ve složce byl i ten e-mail s fotografií sestavené pohovky a dveří, které šly otevřít jen zčásti. Renata ho odeslala odpoledne v den dodání. Vávra odpověděl následující ráno odkazem na schválený snímek potahu.
Když vešel její bývalý manžel, narovnal židli, ještě než se posadil.
„Já jsem jí už v obchodě doporučoval obyčejný gauč,“ začal. „Ten pokoj není nafukovací.“
Renatě ztuhly prsty na kabelce.
„Byl jste přítomen nějaké pozdější změně objednávky?“ zeptala se Lucie.
„U mailů ne. Ale při převzetí jsem tam byl. Podepsala jim papír.“
„Teď se ptám na změnu objednávky.“
„O žádné nevím. Já se jí do toho nepletl.“
Renata k němu otočila hlavu.
„Posouval jsi mi stůl, než vůbec odnesli obaly.“
„Aby ses dostala na balkon. Kdybys mě poslechla—“
„Na balkon se chci dostat i bez stěhování stolu.“
Slyšela, jak ostře to řekla, a čekala obvyklou odpověď, že je s ní těžká domluva. Lucie však už svědkovi kladla další otázku. Potvrdil, že Renata na obrácený roh upozornila řidiče ještě před jeho odjezdem.
Prodavačka přišla v tmavém svetru, který si Renata pamatovala z obchodu. Když jí Lucie ukázala nákres, poznala vlastní poznámky.
„Paní měla pokoj změřený. Tady jsme nechávaly místo ke dveřím.“
„A fotografie?“
„Tu jsem posílala kvůli potahu. Na malém vzorníku vypadal světlejší. Chtěla ho vidět na celé sedačce.“
„Mluvily jste při tom o změně sestavy?“
„Ne. Předala jsem panu Vávrovi podepsanou objednávku a tu komunikaci. Výrobní formulář už vyplňoval on.“
Renata sklopila oči k obrázku svého pokoje. Celé měsíce měla pocit, že musí vysvětlovat i to, proč tam chce sedět jinak, než sedávali spolu. Teď se jí nikdo neptal, jestli by nebylo praktičtější rohovou pohovku vůbec nemít.
Lucie při vyhlášení rozhodnutí uložila prodejci chybný díl vyměnit za sjednaný levý a zajistit odvoz původního. Podepsaný nákres určoval sestavu jednoznačně. Úplná zpráva i výpověď prodavačky potvrzovaly, že následně řešily pouze potah. Změna orientace při zadávání do výroby neodpovídala tomu, co si Renata objednala.
Na chodbě ji bývalý manžel došel u automatu na kávu.
„Až to přivezou, zavolej. Aspoň ti to tam srovnám.“
„Přijedou dva lidi z obchodu. Domluvím se s nimi.“
„Jak chceš.“
Čekal ještě chvíli. Renata si koupila vodu a šla k východu.
Po výměně zůstalo mezi pohovkou a balkonem dost místa. Renata otevřela dveře dokořán, aby vyvětrala pach obalů. Pak přesunula malý stolek ke kratší straně, sedla si a natáhla nohy. Ze svého místa viděla do korun stromů před domem. Televizi měla za zády.
