Článek
Ota přitiskl pod vyústění žlabu zbytek široké desky. Proud se rozdělil, voda však dál obtékala její okraje a rozlévala se mezi sazenice. Za plotem stál Richard v otevřených dveřích garáže.
„Tak to něčím ucpi!“ zavolal Ota.
„A zaplavím si garáž. To by se ti líbilo.“
Deska Otovi sklouzla. Když ji zachytával, dopadl jedním kolenem do záhonu. Richard vyšel do deště, ale zastavil se na své straně plotu. Ota se zvedl, odhodil desku na pěšinu a přinesl telefon. Natočil vodu vytékající pod pletivem.
O několik měsíců později ležel snímek ze záznamu před soudkyní Lucií. Richard vedle něj položil fotografii zahrady z doby před vydlážděním dvora.
„Tady,“ řekl. „Voda. Stejná zahrada. Jenom jsem tehdy ještě neměl žlab, na který by to mohl svést.“
„Necháte pana žalobce vysvětlit, co po vás požaduje,“ přerušila ho Lucie.
Ota si posunul židli. „Aby si nechal vodu u sebe. Všechno mi tam zničil.“
„Žádáte zamezení odvádění vody z konkrétního žlabu. Náhradu za úrodu v této žalobě neuplatňujete. Je to tak?“
„Je. Já už tam chci hlavně něco vypěstovat.“
Richard odsunul fotografii doprostřed stolu. „Tak to by se měl obrátit na počasí.“
„Vyjádřit se máte k úpravě svého dvora,“ odpověděla Lucie.
Dvě mokrá místa
Richard popsal, že nechal odstranit rozježděný štěrk, položit dlažbu a u garáže udělat odvodňovací žlab. Na dvoře parkoval dodávku, předtím za deště vystupoval do bláta. Ota o pracích věděl a půjčil zedníkům prodlužovací kabel.
„Takže jsem s tím souhlasil?“ ozval se Ota. „Já jim měl vypnout míchačku, abych si zachránil mrkev?“
„Půjčení kabelu nám neříká, co jste věděl o vývodu,“ řekla Lucie. „Pane Richarde, kam žlab ústí?“
„Na konec dvora. Tam, kam to vždycky teklo.“
„Na váš pozemek?“
Richard chvíli rovnal okraj fotografie. „Je to u plotu.“
Na plánku bylo místo označené. Žlab podél garáže pokračoval krátkým otevřeným vývodem, který končil u pletiva proti Otovu prvnímu záhonu. Lucie nechala oba potvrdit, že se přou právě o něj. Pak se vrátila ke staršímu snímku.
„Kdo ho pořídil?“
„Já,“ řekl Richard. „Před třemi lety. Ota chtěl půjčit čerpadlo.“
„Protože tehdy pršelo týden.“
„A teď snad neprší?“
Ota sáhl po fotografii. „To je dole u kompostu. Podívejte se na jabloň. Ten záhon u garáže je odsud přes deset metrů.“
Lucie položila vedle sebe starý snímek a fotografii vývodu. „Můžeme si nejprve ukázat, co je kde? Zatím každý dokazujete jinou louži.“
Ota označil jabloň, kompost a vzdálenější nízký roh zahrady. Richard mu opravil polohu branky. U té se shodli. U vody už ne.
„Zahrada je níž než můj dvůr,“ opakoval Richard. „To jsem nezpůsobil já.“
„Ale tu díru pod plotem jsi udělal.“
„A ty bys chtěl, abych měl vodu v garáži.“
„Chci ji nemít v mrkvi.“
Lucie je zastavila a obrátila se k znalci, jehož posudek měli oba předem k dispozici. Muž rozložil zaměření pozemků. Richard ukázal na klesající čáru dřív, než dostal otázku.
„Tady to máte. Dolů to jde k němu.“
„Ano,“ odpověděl znalec. „Ale potřebujeme odlišit terén a nynější vyústění žlabu.“
Konec žlabu
Znalec popsal prohlídky obou pozemků. Vzdálenější část Otovy zahrady byla snížená a držela se tam voda i mimo pás podél Richardovy garáže. To odpovídalo starým fotografiím. Snímek mokrého kompostu však nic neříkal o proudu z nového vývodu.
„Viděl jste zahradu po dešti?“ zeptal se Ota.
„Při jedné z prohlídek ano. Zaznamenal jsem obě místa. Tady vodu v prohlubni, tady stopu odtoku od plotu.“
Na fotografii vedla od vyústění úzká vymletá rýha přes kraj prvního záhonu. Znalec ji ukázal také na zaměření a porovnal místo se snímky před položením dlažby. Tehdy tam žlab ani jeho vývod nebyly.
Richard si odkašlal. „Jenomže tím žlabem odtéká to, co by tam spadlo stejně.“
„Žlab zachycuje vodu ze dvora a vede ji k tomuto vývodu. Na záznamu je vidět, jak odtud proudí přes hranici do záhonu. Přesný průběh odtoku před rekonstrukcí z těchto podkladů určit nemohu.“
Richard si přitáhl fotografii rýhy. „Ta vypadá hlubší, než když jsem tam stál.“
„Byla pořízená při prohlídce. Místo máte označené i v posudku.“
Richard sledoval rýhu prstem. Pak snímek otočil k Otovi, který přikývl.
„A nemohu potvrdit ani tvrzení, že bez tohoto vývodu bude celá zahrada suchá,“ pokračoval znalec. „Posuzoval jsem odtok z upraveného dvora, ne příčiny každé špatné sklizně.“
Ota se opřel. „Já tam předtím normálně pěstoval.“
Richard vytáhl další fotografii. „Tady jsi neměl nic.“
„Bylo po sklizni.“
Lucie jim nechala snímek položit. „O úrodě dnes rozhodovat nebudeme. Pane znalče, shrňte nám prosím, co jednotlivé podklady dokládají.“
Muž znovu ukázal obě místa. U vývodu se doplňovaly zaměřené poměry, stopy v terénu a Otův záznam proudu při dešti. Starší fotografie dokládaly zamokření na jiném konci zahrady. Jedno podle něj nevylučovalo druhé.
Richard chvíli mlčel. Pak řekl, že vývod udělal řemeslník. „Já mu přece neříkal, ať škodí sousedovi.“
„A když vás soused upozornil na proud vody?“ zeptala se Lucie.
„Řekl jsem, že mu tam teklo vždycky.“
„Z toho konkrétního vývodu?“
Richard sklopil oči k plánku. „Ten je nový.“
Ota si přisunul telefon. Soudkyně mu naznačila, že další přehrání není třeba. Záznam už společně zhlédli a Richard nezpochybňoval, odkud voda vytéká.
Před závěrem jednání navrhl, že by Ota mohl záhon posunout. Podél plotu by zůstal volný pás.
„O kolik?“ zeptal se Ota. „A pak posunu další, až bude větší déšť?“
Lucie se obrátila na Richarda. „Změnu na svém dvoře chcete řešit přemístěním sousedova záhonu?“
„Já hledám nějaké řešení.“
„Soused požaduje, abyste k němu přestal vodu tímto vývodem odvádět. Trvá na tom. Máte k jeho návrhu ještě něco?“
Richard zavrtěl hlavou. Ota položil telefon displejem dolů.
Soud Richardovi uložil zamezit přímému odvádění dešťové vody z označeného žlabu na Otův pozemek. Lucie v odůvodnění oddělila doložený proud z nově upraveného dvora od staršího zamokření. Rozsudek řešil konkrétní vývod, nikoli veškerou vodu na zahradě. Richard však nemohl existencí staré prohlubně vysvětlovat proud, který k sousedovi nyní vedl žlabem.
Ota odcházel s přeloženým plánkem. Richard u dveří zavolal firmě, která dvůr upravovala. Chtěl domluvit prohlídku odvodnění.
O několik týdnů později pracovníci úpravu dokončili. Při následujícím dešti Ota vyšel k plotu v holínkách. Z někdejšího vyústění voda netekla a vymletá rýha zůstala bez proudu. Dole u kompostu stála louže.
Richard otevřel garáž a zavolal přes dvůr: „Tak co?“
Ota ukázal na kraj záhonu. „Tady už to neteče.“
„A tam dole?“
Ota se podíval k jabloni. „To si budu muset vyřešit já.“
Richard přikývl a vrátil se do garáže. Ota se vydal ke kůlně. Musel louži obejít.
