Článek
Pavel odpojil hadici od filtrace a zvedl se právě ve chvíli, kdy dcera lezla na okraj bazénu. Stáhl ji zpátky tak rychle, že jí z ruky vyletěl plastový hrnek. Syn, který do něj ještě před chvílí nabíral vodu, zůstal stát se síťkou v ruce.
„Co je?“ zeptala se dcera.
„Běžte dovnitř.“
Nad mokrým lemem se pohybovaly včely. Další přelétávaly od sousedových úlů přes nízký drátěný plot, napříč místem, kde Pavel před chvílí klečel. Ustoupil s dětmi ke dveřím. Nikdo žihadlo nedostal, ale po obědě už bazén znovu neotevřel.
Bohdan stál u záhonu. Na Pavlovo zavolání přišel k plotu s motyčkou v ruce.
„Podívej se, kudy to lítá.“
„Tak je nech proletět.“
„Tady si hrajou děti.“
„A včely tady byly, když sis to kupoval.“
Pavel ukázal na řadu šesti úlů. Chtěl, aby je soused otočil nebo přesunul dál. Bohdan se podíval k otevřenému prostoru mezi zahradami a zeptal se, kam si Pavel odvezl túje. Když nedostal odpověď, vrátil se k okopávání.
Večer Pavel přikryl bazén plachtou. Jeho žena sebrala zapomenutý hrnek a řekla, že takhle celé léto trávit nechce. On už měl rozepsanou zprávu sousedovi. Smazal z ní slovo bezohledný, ale požadavek na odstranění úlů nechal.
Co znamená normální zahrada
U soudu měl Bohdan stejnou zelenou bundu, v jaké chodil mezi záhony. Pavel si vzal košili. Když soused při příchodu pozdravil zapisovatelku, připadal si v ní Pavel ještě cizeji.
Lucie si nechala upřesnit, čeho se domáhá. Pavel prostřednictvím své zástupkyně žádal, aby Bohdan přestal obtěžovat jeho pozemek soustředěným nízkým přeletem včel ze stanoviště podél společného plotu. Od původního požadavku odvézt všechny úly po poradě ustoupil.
„Já jen chci normálně používat zahradu,“ řekl.
„To budeme muset trochu rozbalit,“ odpověděla Lucie. „Pro každého z vás zřejmě slovo normálně znamená něco jiného. Popište konkrétní místa a situace.“
Pavel vysvětloval, kde stojí bazén, kudy děti běhají k domu a kde vede jediný zpevněný přístup k zadnímu skladu. Bohdan okamžitě namítl, že si děti mohou hrát jinde.
„Kde?“ obrátil se k němu Pavel. „V záhonech? Nebo mám posunout dům?“
„Bazén sis dal přímo před česna.“
„Dal jsem ho na starou dlažbu. Tam, kde ho měla rodina před námi.“
Lucie je zastavila. „Pane Bohdane, tvrdíte, že popisované přelety nejsou, nebo že sousedovi nemají vadit?“
„Tvrdím, že na vsi lítají včely. Jestli čekal zahradu jako pokoj, špatně koupil.“
Pavel ucítil horko pod límcem. Tu větu slyšel už několikrát. Vždycky z něj udělala člověka, kterému se musí vysvětlovat tráva i déšť.
„Na adresu bydliště se neptám,“ řekla Lucie. „Ptám se na ten pruh u plotu.“
Bohdan připustil, že tam včely létají. Odmítl však, že by kvůli nim nešlo zahradu používat. Úly měl dvanáct let na stejném místě a předchozí majitel si nestěžoval.
Pavel předložil fotografie, videa a zprávy. Jednou mu soused odpověděl, ať bazén zakryjí, podruhé, že kdo zničí plot, nemá si stěžovat na průvan.
„To nebyl plot,“ řekl Pavel. „To byla přerostlá stěna tújí.“
„Konečně,“ ozval se Bohdan.
Místo po tújích
Pavel odstranění zelené clony nezatajoval. Přesto ho zaskočilo, kolik prostoru teď zabralo. S domem koupili úzkou zahradu, jejíž kraj stínila hustá řada zanedbaných dřevin. Větve zasahovaly nad dlažbu. Nechal je vyřezat na jaře, dva měsíce před prvním sporem.
„Chtěli jsme světlo,“ vysvětlil. „A vidět na děti z kuchyně.“
Bohdan předložil snímek z někdejšího inzerátu. Byl na něm bazén, dvě lehátka a zelená clona. Nad ní vyčnívaly střechy úlů.
„O úlech jste při koupi věděl?“ zeptala se Lucie.
„Ano. Netvrdil jsem, že nevěděl.“
„Co jste čekal po odstranění té clony?“
Pavel se zadíval na fotografii. „Že bude víc vidět k sousedovi.“
„S možnou změnou pohybu včel jste počítal?“
„Ne. Nejsem včelař.“
Bohdan se opřel a složil ruce. Pavel měl chuť říct, že vítězný výraz není důkaz. Jeho zástupkyně položila vedle snímku současný plán a připomněla, že právě účinek změny mělo objasnit odborné posouzení.
Lucie se obrátila k Bohdanovi. „O odstranění tújí jste se sousedem mluvil?“
„Říkal jsem mu, že pak uvidí.“
„Co přesně uvidí?“
„No, včely. Že mu budou lítat nízko.“
Pavel zvedl hlavu. Pamatoval si souseda u hromady větví. Řekl něco o chytrácích, kteří všechno vyřežou. Pavel si to vyložil jako další výtku k úpravám domu.
„Řekl jste mu také, co by s tím šlo udělat?“ pokračovala Lucie.
„Ať to neseká.“
„V době, kdy už to bylo vyřezané?“
Bohdan přikývl.
„Já jsem se tě ptal, jestli nemůžeš úly aspoň otočit,“ řekl Pavel.
„A já ti říkal, že to není kredenc. Nemůžu s nimi šoupat pokaždé, když tě něco napadne.“
„Tak jsi mohl říct, co můžeš.“
„Ty jsi mi začal poroučet.“
Lucie je nechala domluvit a potom vrátila řeč k tomu, co bylo možné doložit. Pavel přestal souseda sledovat. Na staré fotografii byly i děti předchozích majitelů. Při koupi mu připadaly jako důkaz, že to bude dobrý dům pro rodinu. Zelenou stěnu za nimi tehdy skoro nevnímal.
Kudy skutečně létaly
Znalec ustanovený soudem provedl dvě ohledání. Pavel mu otevřel zahradu, Bohdan umožnil přístup k úlům. V síni znalec nejprve rozlišil dvě věci: na vodě viděl včely přistávat, ale původ jednotlivých včel u bazénu určit nedokázal.
Pavel pocítil zklamání. Právě záběry mokrého okraje považoval za nejsilnější.
„Takže ani nevíme, jestli jsou moje,“ řekl Bohdan.
„U jednotlivých včel na vodě ne,“ odpověděl znalec. „Přelety přes plot jsme však sledovali přímo od vašeho stanoviště.“
Ukázal na plán a záznamy připojené k posudku. Při obou návštěvách se opakoval soustředěný pohyb z česen přes hranici zahrad, napříč dlažbou a přístupem ke skladu. Nešlo o stejnou situaci na celém pozemku. V zadní části u záhonů takový provoz nepozoroval.
„A co přesně se dělo na té cestě?“ zeptala se Lucie.
Znalec popsal část druhého ohledání. Pavel zůstal u domu, zatímco on sám stál stranou zpevněného průchodu. Včely opakovaně přelétávaly napříč cestou v úrovni jeho rukou a hrudi. Z místa u česen mohl sledovat jejich výlet, z Pavlovy strany pokračování přes dlažbu. Po dobu zaznamenaného pozorování se tento pohyb stále obnovoval, přestože u bazénu nikdo nebyl a nikdo tam nemával.
„Pan žalobce přece rukama mával,“ namítl Bohdan.
„Na začátku první návštěvy ano. Teď popisuji jinou část pozorování.“
Pavel si vybavil, jak stál za sklem dveří s hrnkem vody. Vadilo mu, že musel čekat ve vlastním domě, ale zároveň se styděl, že pozorování sleduje jako zkoušku, kterou potřebuje složit.
Lucie se ptala také na dobu návštěv, počasí a na to, co zachytila Pavlova starší videa. Znalec odpovídal podle poznámek. Některé záběry označil za příliš krátké pro závěr. Dva však ukazovaly podobný pohyb přes stejný úsek dlažby v jiných dnech.
„Netvrdím, že zahradu nelze vůbec užívat,“ doplnil. „Popisuji opakovaný nízký provoz v tom konkrétním místě.“
Na otázku o tújích odkázal na staré snímky a současné uspořádání. Odstraněním vysoké clony se otevřela přímá cesta přes hranici. Pavel poprvé jasně slyšel potvrzené něco, co dosud vnímal hlavně jako Bohdanovu výčitku.
„Takže si to způsobil sám,“ řekl soused.
„Odstranění clony změnilo situaci,“ odpověděl znalec. „Současně tu máme stanoviště s výletem obráceným k otevřené hranici.“
Pavel se zeptal, jestli musí vrátit túje. Znalec řekl, že posudek popisuje i možnosti úpravy na Bohdanově straně. Nešlo podle něj o jedinou myslitelnou podobu zahrad. Odmítl však potvrdit Pavlovu původní představu, že postačí prostě otočit úly a vše bude vyřešeno.
„A proč to mám celé dělat já?“ zeptal se Bohdan. „On vyřeže svoji zahradu a já budu přestavovat svou?“
Pavel hned neodpověděl. Kdyby věděl, co se stane, možná by nechal část clony stát. To ale neznamenalo, že chce další léto posílat děti dovnitř.
„Nabízel jsem ti zaplatit část materiálu,“ řekl nakonec.
„A k tomu jsi připsal, že jinak zavoláš právníkovi.“
„Protože na první tři zprávy jsi nereagoval.“
Lucie oba zastavila. „Nabídku ve spise máme. Stejně jako odpověď, že na svém pozemku nic měnit nebudete. Potřebujeme rozhodnout o současném obtěžování. Kdo z vás napsal protivnější zprávu, nám to nerozhodne.“
Pavel se podíval na Bohdana. Soused sledoval plán s červenými šipkami. Celou dobu se bránil, jako by mu Pavel chtěl vzít zahradu. Pavel chtěl hlavně zpátky tu svou. Nad plánem to vypadalo jednodušeji než přes skutečný plot.
Šest úlů zůstalo
Lucie žalobě vyhověla. Bohdan se měl zdržet prokázaného obtěžování soustředěným nízkým přeletem včel ze svého stanoviště přes označený pás sousedního pozemku. Konkrétní způsob nápravy ponechala na něm. Rozhodnutí nezakazovalo včelaření ani nepřikazovalo odvézt všech šest úlů.
Při odůvodnění vycházela z opakovaných pozorování, záznamů a uspořádání místa. Odlišila běžný výskyt jednotlivých včel od soustředěného provozu, který podstatně omezoval používání zpevněného průchodu a prostoru u bazénu. Nešlo jen o Pavlův strach z hmyzu.
Vrátila se i k tújím. Pavel podcenil význam jejich odstranění. Dosavadní klidné soužití zahrad neznamenalo, že po takové změně zůstane všechno stejné. Jeho zásah ovšem sám nevyřešil otázku současného obtěžování ani neopravňoval Bohdana odmítat jakoukoli nápravu. Rozsudek Pavlovi nezaručoval zahradu bez jediné včely.
Pavel přikývl. Na začátku by mu poslední věta zněla jako ústupek. Teď byl rád, že výsledek odlišoval to, co požadoval u soudu, od rozzlobeného přání v první zprávě.
Bohdan při odchodu nepozdravil. Pavel vyslechl svou zástupkyni a jel domů sám. Ženě po telefonu řekl, že úly zůstanou, ale soused bude muset obtěžování napravit.
Úpravy Bohdan provedl na podzim. Pavel z okna viděl nové stanoviště dál od společného plotu a později i dřevěnou clonu. Nešel radit ani kontrolovat práci. Následující léto při připojování filtrace nemusel ustupovat. U bazénu se občas včela objevila, ale soustředěný nízký pohyb přes cestu už nezažívali.
Jednou v sobotu zahlédl Bohdana před domem. Podával paní Drahomíře z protějšího stavení dvě sklenice medu. Stejné nosíval první rok po jejich nastěhování také jim, vždycky s poznámkou, že dětem bude chutnat do čaje.
Drahomíra zamávala přes ulici. Bohdan se ani neohlédl.
Pavel večer koupil med v obchodě. Když doma stavěl sklenici do skříňky, žena se zeptala, jestli už soused žádný nemá.
„Má,“ řekl.
Zvenku ho zavolala dcera. Potřebovala přidržet síťku, protože jí při lovení listu utíkala po hladině. Pavel nechal otevřenou skříňku a vyšel na dlažbu. Když si k ní klekl, podíval se nejprve přes plot. Za dřevěnou clonou bylo slyšet Bohdanovu sekačku. Pak vzal síťku za druhý konec.
