Článek
Některé starší tituly z legendární série Grand Theft Auto vedle jiného zpestřovaly svým hráčům požitek minihrou, v níž bylo možné (s ukradenou sanitkou) jezdit ke zraněným pacientům a následně je při ubíhající časomíře vozit před dveře nemocnice. Příjemné chvíle strávené u počítačů a konzolí nám v dnešní době sem tam připomene video, v němž na sebe „statečný“ tatínek, jako by zmáčknul akční klávesu pro zahájení vedlejší mise, bere roli dobrovolného záchranáře, a zatímco nedbá okolního hustého provozu, veze svou výrazně gravidní partnerku do nemocnice tak rychle, jak jen mu jeho SUV dovolí. Ve videu nechybí ani komicky působící závěr jako tehdy ve hře – žena, která byla před jízdou v kritickém stavu a jejíž přeprava do nemocnice by nesnesla sebemenšího odkladu, teď pokojně vystupuje z vozu a po svých kráčí na recepci. Jediným rozdílem oproti starým dobrým hráčským časům je chování policie: ta muži za všeobecně nebezpečné chování nedává wanted level, nýbrž plnou, přímou a aktivní podporu.
Skvělá práce, pánové
Po zásluze se neostýchá a ke svým srdečně dobrým skutkům se veřejně hlásí. O nasazení policistů i samotných rodičů policie informuje nejen prostřednictvím médií, ale také formou tiskových zpráv na svých stránkách a neméně na svém Facebookovém profilu. „Tyhle a jim podobné příspěvky se opravdu krásně čtou a že jich v poslední době čtu hodně. Díky moc kluci a holky z Policie České republiky ‼️“, rozplývá se jedna z divaček v komentářích pod jedním z takových facebookových příspěvků. „Dobrá práce chlapi. Díky,“ přitaká druhá. Mnozí další dodávají totéž. Respekt střídá lásku, panuje tu milující atmosféra, snad všichni komentující působí dojmem, jako by to bylo jejich zrození.
Jeden by pro ten všechen jásot a ovace skoro zapomněl na skutečnost, že to celé nedává ani trochu smysl. Že je to velice nebezpečné nejen pro matku i s dítětem, ale i pro otce, a ačkoli ho to zřejmě vůbec nezajímá, i pro ostatní účastníky silničního provozu. A že je takto státní policie zneužívána k ukájení soukromých rozmarů.
Zůstaňme ještě chvilku u láskou zahrnutého příběhu a shrňme si, jak se celý odehrál. Operátor telefonní linky policie přijímá hovor od muže. Tento muž si stěžuje na předčasně nastavší porodní bolesti své ženy, jejichž vypořádání lékařskou péčí brání silný provoz, kvůli němuž stojí na místě. Operátor neváhá a posílá na místo nejbližší policejní hlídku. Ta po svém příjezdu zapíná maják a míří do nemocnice; řidič rodič následuje těsně za ní.
Je to zákonné?
Jistě není třeba nikoho poučovat o smyslu a významu pravidel silničního provozu. Nikdo nepochybuje o tom, že nesmíme jezdit rychleji, než zákon a místní úprava připouští, nebo že musíme z vedlejší silnice dát přednost v jízdě, ani že musíme před rozjetím počkat u semaforu na zelené světlo. Je jasné, že bez těchto pravidel by se na silniční dopravu nedalo spolehnout a její užívání by bylo extrémně nebezpečné. Protože je celý tento odstavec jen zbytečně rozepisovanou notorietou, můžeme si v dalším položit zajímavou otázku, k čemu je dobré právo přednostní jízdy.
I když snad pro každého účastníka silničního provozu má jeho jízda nějaký smysl, najdou se jistě vozidla, jejichž jízda má smysl vyšší. Může to být policie honící zločince nebo záchranná služba zachraňující život. Pak skutečně připadá v úvahu umožnit řidičům těchto vozidel, aby v zájmu splnění svého úkolu šlápli na plyn a neohlíželi se za některými pravidly. Zákon 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, k tomu v § 41 říká:
„(1) Řidič vozidla, který při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívá zvláštního výstražného světla modré nebo modré a červené barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení (dále jen „vozidlo s právem přednostní jízdy"), není povinen dodržovat …“
načež následuje dlouhý výčet ustanovení, která pro taková vozidla neplatí. Ve zkratce jde o to, že jejich řidiči nemusejí dávat přednosti, řídit se světelnými signály, jezdit v pruzích ani zachovávat bezpečnou vzdálenost, a neplatí na ně ještě spousta dalšího. Důležitá je však věta, která stojí za výčtem:
„je však povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.“
Následující odstavce téhož § pak taxativně vymezují, která (lépe řečeno, čí) vozidla mají právo přednostní jízdy a určují, kdo taková vozidla smí řídit a jak se vůči nim mají chovat řidiči ostatních vozidel. Z pohledu za jízdy rodících řidičů je zajímavý § 6, jehož znění je:
„(6) Odstavce 1 a 4 platí obdobně i pro řidiče vozidel doprovázených vpředu, a jde-li o více než tři vozidla, i vzadu vozidly ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů s právem přednostní jízdy. Doprovázená vozidla musí mít rozsvícena obrysová a potkávací světla.“
Trochu extenzivním výkladem tohoto ustanovení lze dojít k závěru, že spanilá jízda muže a jeho těhotné ženy v závěsu za policií je z pohledu zákona, obecně vzato, přijatelná. Nepůjde přímo o přednostní jízdu, nýbrž o jízdu doprovázeného vozidla. Ačkoli se toto vozidlo názvem liší, jeho řidič může požívat téměř stejné výsady, nicméně by k tomu také měl být stejně závažným důvodem legitimován. A není pochyb o tom, že musí stejně tak dbát potřebné opatrnosti a splnit podmínky stanovené oním zákonem. Kdy a za jakých podmínek může policie někoho „doprovázet“, není v zákoně upraveno, ale z povahy ustanovení o přednostní jízdě vyplývá, že by se tak rozhodně nemělo dít bez dalšího a na požádání, čehož jsme ovšem, naneštěstí, mnohokrát byli svědky.
Je to bezpečné?
Řidiči PČR, HZS i RZP jsou podrobováni vstupním psychologickým testům, absolvují speciální školení řidičů a mají možnost nacvičit si ovládání vozu v kritických situacích během kondičních jízd. Všechny tyto pilíře přípravy na nelehkou profesi se pravidelně opakují, a důvod je prostý – s výsadami přednostní jízdy přechází na řidiče i obrovská zodpovědnost, kterou nelze brát na lehkou váhu. Řidiči některých jiných vozidel, kterým zákon přiznává právo přednostní jízdy, mají o něco mírnější disciplínu, ale prokázání své odborné způsobilosti se nevyhnou. Čím však může v otázce své legitimace k přednostní jízdě argumentovat náhodný muž, který místo řízení sleduje kontrakce své partnerky a do toho o nich telefonuje?
Zkušeností z videohry?
Přenechání dopravy kvalifikovanějším řidičům má navíc ještě jednu podstatnou výhodu. Rodička s dítětem by totiž byly už od příjezdu pomoci v péči zdravotníků a případné komplikace by mohly být řešeny okamžitě už během cesty. Místo toho ale rodičky svými kontrakcemi prochází v ne zcela pohodlné poloze sedíce v osobním automobilu a nedostává se jim žádné péče, nepočítáme-li pocit vlastní výjimečnosti a nadřazenosti prožívaný vedle sedícím nezpůsobilým, zato silně rozrušeným řidičem-otcem.
Analogia intestinum caecum
Dovedu si představit, a vlastně i předpokládám, že někteří lidé mé zamyšlení nad přednostní jízdou nepochopí a budou prostě tak jako tak mít za to, že těhotenství je čímsi svatým a že tatínek má přirozené právo být u každého maminčina prdu, přičemž se na to nevztahuje psané právo ani jeho interpretační logika. Zkusme lidi toho typu vyvést z omylu takovým příkladem:
Operátorovi telefonní linky policie tentokrát zavolám já. Budu si stěžovat na bolesti břicha, které trápí mého kamaráda Pepu. K malátnosti se přidalo zvracení a vysoká teplota, pročež máme podezření, že mu prasklo slepé střevo. Jsem ochotný Pepu do nemocnice dovézt, ale město je bohužel ucpané, a proto chci policejní doprovod a odvozené právo přednostní jízdy.
Pokud se mnou někdo dříve nesouhlasil, nechť prosím zkusí najít odpovědi na otázky: bylo by tohle v pořádku? Požehnala by policie Pepovu slepému střevu a poslala by mi doprovod? A ve kterém ústavu by mi soud nařídil ochranné léčení?
Závěrem
Mám za to, že řešení porodních komplikací tímto způsobem, kterým se sama policie, ať už obecní či státní, ráda vychloubá, je nejen nezodpovědné, ale také neprofesionální a hloupé. V případě řidiče-otce se lze možná vymluvit na to, že má zastřený úsudek a motýly v břiše, pročež si neuvědomuje úskalí situace a tak trochu si něco blekotá sám pro sebe. Proč s ním ale jeho nesoudnost sdílí a ochotně prožívají policisté?
Jistě, že by šlo kontrahující maminku naložit do sanitky a předat ji tak mnohem lépe vzdělaným a připraveným zdravotníkům. Jenže tatínek by tím přišel o jedinečnou příležitost zahrát si hlavní roli v nejnovějším filmu Rychle a zběsile a k tomu by, chudák, musel do nemocnice za maminkou jet sám, podle pravidel silničního provozu jako všichni řidiči okolo. PR naší policie by pak bylo výrazně oslabené – přeprava a porodní asistence lege artis se totiž nedá tak snadno natočit a není tak emotivní a vzrušující jako porod v osobním voze, který uhání za policejním doprovodem uprostřed kolony v dopravní špičce.
