Článek
„Ten výstřih máš kvůli kolaudaci?“ zeptal se Marek ode dveří jejího bistra. Bára přestala leštit pult. „Kvůli instalatérovi. Ty už máš naproti hotovo?“
Ve třiceti osmi letech nemusela předstírat, že nepozná pozvání. Marek se opíral o rám, na tričku prach z vrtání. Dívala se na něj déle, než bylo sousedsky nutné.
Za výlohou jeho podniku visel papír OTEVÍRÁME V SOBOTU. Stejné snídaně, podobná káva, o dvě koruny levnější espresso. Přesto ho pustila dál.
„Přišel jsem vrátit prodlužovačku.“ Položil ji na stůl. „Tak ji vrať,“ řekla, přestože už to udělal. Ani jeden se nepohnul ke dveřím.
Chladicí vitrína se rozběhla s takovým rachotem, až se oba zasmáli. Pak už si Bára všímala jen toho, jak blízko stojí.
Voněl mýdlem a venkovním chladem. Když jí vzal utěrku z ruky, nechala ho. „Zákazníkům taky všechno bereš?“ zeptala se. „Ti mě takhle nepozorují.“
Políbila ho první. Přitiskl ji k sobě, ona poslepu našla vypínač nad pultem. Do patra, kde měla malý byt, šel za ní.
V úterý ráno jí seděl v kuchyni v pomačkaném tričku a prohlížel si její snídaňový lístek. Přes rameno mu ho vytrhla.
„Průmyslová špionáž se platí zvlášť.“ Marek se opřel v židli a přejel ji pohledem. „Za tuhle cenu se ještě stavím.“
Stavil se hned večer a potom ve čtvrtek. Oba byli nezadaní, nikomu nemuseli vysvětlovat pozdní návrat. Bára přesto trvala na zadním vchodu.
Nechtěla, aby její brigádnice viděla, jak pouští konkurenci po schodech do ložnice. A trochu ji bavilo poslouchat jeho zaklepání ve dvoře.
Ve čtvrtek ji našel u notebooku. Počítala výplaty a nájem. Zavřela displej dřív, než si sundal bundu.
„Bojíš se mě?“ kývl směrem ke své výloze. „Tvojí kávy? Tu jsem ochutnala.“ Pousmál se, ale dál se nesmál. „Já do toho dal všechny úspory, Báro.“
Věděla to. Stejně jako věděla, kolik ji stálo udržet vlastní podnik přes dvě slabé zimy. Přitáhla si ho za rozepnutou bundu.
„Dneska mi o nájmu nemluv. Chci tě, ne další poradu.“ Marek jí položil ruce na boky. „To se mi ulevilo. Prezentaci mám naproti.“
U schodů jí odhrnul vlasy z tváře. Jeho dlaň jí zůstala na šíji; Bára zvedla hlavu k polibku a nechala notebook dole.
V pátek dopoledne zavolal pekař Havel. Porouchaná pec, sobotní dodávka poloviční. Jeho máslové uzly se Báře prodávaly nejlíp. Marek si je objednal na otevření taky.
„Rozdělím to mezi vás,“ řekl Havel. „Každému tři bedny.“ Bára se podívala na rozpis směn. Na sobotu měla dvě holky.
Pak pohlédla přes ulici, kde Marek právě lepil na sklo pozvánku na slavnostní snídani. „Vezmu všech šest. Zaplatím hned a přidám ti objednávku na příští týden.“
„Markovi jsem je slíbil,“ namítl Havel. Bára přejela prstem po hraně notebooku. „Já od tebe beru každý den. Jestli v sobotu nemám co prodávat, budu muset zkusit jinou pekárnu.“
Ve sluchátku to zašustilo. „Dobře. Nechám ti všech šest.“ Zněl otráveně. „A co mám říct Markovi?“
„Že máš poruchu. Tu přece máš.“
Převod odeslala ještě během hovoru. Potom si připadala protivná sama sobě. Za deset minut přišli zákazníci a ona na to přestala myslet.
Marek jí večer napsal, že shání pečivo a přijde jindy. Odpověděla mu obrázkem pusy. Telefon položila displejem dolů.
V sobotu v půl sedmé držela Havelovi dveře. První tři bedny už stály uvnitř, když přes ulici cvakl zámek.
Marek vyšel v zástěře. Nejdřív se usmál. Pak se podíval na zbývající bedny u dodávky. Na horní zůstal přilepený štítek s jeho jménem.
Přešel silnici. „Tohle mělo být moje.“ Bára si přitáhla svetr k tělu. Bez ranního flirtu jí před ním najednou byla zima. „Koupila jsem celou várku.“
Havel se sklonil do dodávky pro prázdné přepravky. Marek čekal, až se na něj podívá. „Klid. V posteli přece nejsme konkurence,“ zkusila to.
„Tak proč ji vytahuješ, když jde o moje otevření?“
Sáhla mu na předloktí. Stáhl ruku, žádné velké gesto, jen jí ji nenechal. To ji zasáhlo víc než jeho hlas.
„Nech mi ty tři bedny. Zaplatím ti je,“ řekl. Stačilo kývnout. Místo toho viděla v duchu prázdnou vitrínu a lidi přecházející k němu.
„Už je mám v nabídce.“
„Já taky.“
Nechala ho stát a odnesla dovnitř další bednu. Když se vrátila, byl už na druhém chodníku. Havel jí podal dodací list, aniž se na ni podíval.
Do jedenácti prodala poslední uzel. Hosté fotili snídaně, terminál pípal, brigádnice se radovala, jak jim to dnes šlape. Bára jí přidala dvě stovky.
Naproti Marek nosil ke stolům chleba, který ráno sehnal v supermarketu. Někteří lidé zůstali. Jiní přešli k Báře a ptali se, jestli má ještě sladké.
Večer spočítala nejlepší sobotní tržbu za poslední dva měsíce. Poslala Markovi zprávu: Přijdeš? Dneska už obchodovat nebudeme.
Přečetl si ji. Odpověď nepřišla.
Osprchovala se a zadní dveře nechala odemčené. Když ve dvoře uslyšela kroky, seběhla dolů. Soused táhl k popelnicím dva plné pytle.
Po půlnoci ještě jednou sešla po schodech. Stiskla kliku a pootevřela do prázdného dvora. Studený vzduch ji přiměl ustoupit. Dveře přitáhla, ale klíčem neotočila.
