Článek
Haně bylo třiačtyřicet, pracovala jako vedoucí prodejny domácích potřeb a druhým rokem po rozvodu žila sama. Se sestrou Irenou se vídaly hlavně u rodičů, občas spolu zašly na oběd. Nebyly si zvyklé svěřovat úplně všechno, ale když se před čtyřmi lety rozpadlo Irenino manželství s Radkem, Hana jí několik večerů dělala společnost. Znala jeho neochotu cokoli plánovat i způsob, jakým dokázal nepříjemný rozhovor ukončit odchodem do sprchy. Tehdy sestře říkala, že si zaslouží někoho, kdo s ní bude chtít opravdu žít.
S Radkem se znovu setkala letos v červnu před hobbymarketem. Pomohl jí naložit police do auta a u kávy se z půlhodiny staly dvě hodiny. Byl uvolněnější, než si ho pamatovala z rodinných návštěv, při kterých většinou mlčel. Další setkání už se obešlo bez náhodné záminky. Hana věděla, komu píše a koho zve večer k sobě. Právě to, že ho tolik let znala jako někoho nedostupného, ji přitahovalo víc, než chtěla přiznat. Když u ní poprvé zůstal přes noc, ráno si jeho hrnek nechala stát na lince až do odpoledne.
„Připadala jsem si zase žádoucí. Ne jako ženská, která hlavně zařizuje směny a ví, kde jsou náhradní sáčky do vysavače,“ vysvětlovala později. Zpočátku jí vyhovovalo, že jejich vztah nemá svědky. Večeřeli u ní, v sobotu jezdili mimo město a Radek se nemusel nikomu představovat. Po několika týdnech jí však začalo vadit, že v neděli odjíždí dřív, než ona zavolá matce. Chtěla o něm mluvit stejně obyčejně, jako Irena mluvila o svém psovi nebo nové kolegyni.
Sestře to oznámila jako hotovou věc
Irenu pozvala na oběd do bistra poblíž její práce. Nejdřív se ptala na dovolenou a potom jí mezi polévkou a hlavním jídlem řekla, že se s Radkem několik měsíců vídá. Sestra položila lžíci. Nezeptala se, jestli spolu spí, ani neudělala scénu, na kterou se Hana předem připravovala. Chtěla vědět, od kdy to trvá a zda o tom už vědí rodiče. Když Hana odpověděla, že ne, Irena se krátce podívala na její telefon ležící vedle talíře. Právě se na něm rozsvítilo Radkovo jméno.
Hana začala vysvětlovat, že se přece rozešli dávno, neměli děti a každý už žije po svém. Čím déle sestra mlčela, tím víc důvodů přidávala. Nakonec řekla, že doufá v normální vztahy a nechce, aby se rodina musela dělit. „Já vám nebudu dělat výstupy,“ odpověděla Irena. „Ale nebudeš mi taky říkat, jak se u toho mám tvářit.“ Hana si z oběda odnesla hlavně první větu. Tu druhou považovala za pochopitelnou první reakci, která časem přejde.
Rodičům to oznámila následující neděli. Matka se zeptala, co na to Irena, a otec dlouho rovnal noviny na stole. Hana jim řekla, že sestra o všem ví a nechce dělat problémy. Až doma ji napadlo, že to nebylo úplně totéž, co Irena skutečně slíbila. Radek si její vyprávění vyslechl při přípravě večeře a poznamenal, že to snad ani nebylo nutné takhle rozebírat. Hana ho objala zezadu a řekla mu, že ho nechce schovávat. On jí stiskl ruku, ale k rodičům s ní další neděli nejel.
Na narozeninách chtěla mít oba světy pohromadě
Začátkem října matka začala chystat otcovy sedmdesáté narozeniny. Oslava měla být začátkem listopadu v salonku restaurace, kam rodina chodila už několik let. Hana automaticky napsala, že přijdou dva. Matka jí večer zavolala a opatrně se ptala, zda je to domluvené také s Irenou. Hanu podráždilo už samotné slovo domluvené. Nechtěla přece žádat o svolení, koho smí přivést. Přesto sestře hned druhý den napsala, jestli by spolu mohly probrat oslavu.
Sešly se u Hany. Irena si nechala kabát přehozený přes opěradlo židle a odmítla víno. Hana začala tím, že Radek patřil do rodiny patnáct let a pro otce nebude cizí. Představovala si ale i to, jak se matka ze zvyku obrátí na Irenu, až mu bude nabízet jeho oblíbený dort, nebo jak někdo připomene jejich společnou dovolenou. Vedle sestry by si připadala jako někdo, kdo se vetřel na její místo. Potom jí navrhla, aby tentokrát přišla až na kávu, případně oslavila narozeniny s rodiči zvlášť v neděli.
Říkala to klidně, skoro organizačně, jako když v práci přesouvá směnu. Když Irena nezareagovala, dodala, že jeden vynechaný večer snad není taková oběť. „Takže ty sis našla mého bývalého manžela a já si mám najít jiný termín na vlastního otce?“ zeptala se Irena. Hana namítla, že takhle to přece nemyslí, a začala mluvit o napětí u stolu. Sestra jí připomněla, že žádný výstup nechystá. Jen nechce poslouchat, že je její přítomnost překážkou pěkného večera.
Hana v tu chvíli pronesla větu, za kterou se později styděla nejvíc: že jestli je Irena opravdu dávno smířená s rozvodem, nemělo by jí na tom záležet. Sestra vstala a oblékla si kabát. „Mně nevadí, že s ním spíš. Vadí mi, že kvůli tomu mám uhnout ze dveří.“ Hana za ní nešla. Ještě ten večer Radkovi líčila, jak byla sestra jedovatá a jak jí zřejmě pořád nedokáže přát něco hezkého. Vlastní poznámku o rozvodu vynechala. Chtěla, aby ji přitáhl k sobě a ujistil ji, že to spolu ustojí. Místo toho se zeptal, proč vůbec Ireně navrhovala, aby nepřišla.
Radek o své místo u stolu nestál
Jeho reakce Hanu zaskočila. Předpokládala, že pro něj zařizuje něco příjemného: možnost vrátit se mezi známé lidi, tentokrát po jejím boku. Radek ale řekl, že na oslavu stejně jít nechtěl. S jejím otcem si nemá co vyčítat ani co vysvětlovat a rozhodně nechce sedět na rodinné večeři místo Ireny. Hanu nejdřív napadlo, že se bojí bývalé ženy. Zeptala se ho na to tak ostře, že odložil příbor. „Ne. Jen se kvůli našemu vztahu nepotřebuju vracet k vašim,“ odpověděl.
Hana mu připomněla společné výlety, noci u ní i to, že se jí v září sám ptal, jestli se vídá ještě s někým. Nemohla pochopit, proč se teď brání jedné oslavě. Radek tvrdil, že se ničemu nebrání, ale rodinný život už jednou měl a nechce ho znovu začínat jen v trochu jiném složení. „Já po tobě nechci návrat do starého manželství. Chci, abys počítal se mnou,“ řekla Hana. Odpověděl, že partner přece nemusí automaticky chodit na všechny narozeniny. Tentokrát už ho neobjala.
Teprve potom si vybavila, kolikrát za poslední měsíce použil slovo uvidíme. U prodlouženého víkendu, společné dovolené příští rok i u obyčejné otázky, jestli si u ní nechá víc věcí. Dosud v tom viděla opatrnost muže po rozvodu. Teď jí vadilo, jak snadno pro sebe přijala roli ženy, která nic nepotřebuje a všechno chápe. „S Irenou jsem se hádala o židli, na kterou si on vůbec nechtěl sednout. To bylo na tom nejtrapnější,“ připouštěla. Přesto mu neřekla, aby odešel. Bála se, že by to udělal bez dalšího dohadování.
Nakonec chyběla ona
Matce Hana oznámila, že na oslavu nepřijde. Vymluvila se nejdřív na nepříjemnou situaci, ale matka tentokrát její vysvětlení nepřijala. Řekla jí, že místo mají oba a Irenu nikdo vynechávat nebude. Hana potom sestře napsala, že to s návrhem přehnala. Irena odpověděla až druhý den: „Tátovi přijdu popřát. Jestli přijdeš ty, je na tobě.“ Hana tu zprávu několikrát četla. Nebyla v ní nabídka usmíření ani ujištění, že ji sestra chápe. Poprvé však nemohla tvrdit, že jí někdo brání přijít.
V den oslavy odnesla otci dárek ještě odpoledne. Přijal ho ve dveřích, pozval ji dál, ale ona zůstala v botách na chodbě. Večer pak s Radkem objednali jídlo a pustili si film, který ani jeden pořádně nesledoval. Hana se několikrát přistihla, že čeká na zvuk telefonu. Rodinné fotografie nakonec neposlal nikdo. Zeptala se Radka, jestli by tedy mohli aspoň Vánoce strávit spolu. Chvíli hledal ovladač mezi polštáři a pak řekl, že je začátek listopadu a na takové plány je ještě dost času.
„Já kvůli večeru s tebou nešla ani tátovi na narozeniny,“ připomněla mu. Radek se na ni podíval překvapeně. On ji přece o nic takového nežádal. Hana věděla, že má v té jedné věci pravdu, a právě proto ji jeho odpověď tolik ponížila. Nedokázala se hádat dál, aniž by musela říct, co od toho večera čekala. Když později odešel, nechala zbytky jídla na stole. Ráno napsala matce, jak se oslava povedla. Dozvěděla se, že Irena přinesla dort, táta byl spokojený, jen ho mrzelo, že tam Hana nebyla.
Při další návštěvě rodičů už na komodě stála zarámovaná fotografie z restaurace. Irena seděla vedle otce, oba se smáli něčemu mimo záběr. Hana se chtěla zeptat, proč jí ten snímek nikdo neposlal, ale nakonec jen položila nákup na stůl. S Radkem se dál vídá; společné svátky dosud domluvené nemají. Sestře večer odeslala omluvu bez vysvětlování, proč to udělala. Když Irena odpověděla, že teď potřebuje mít od ní chvíli klid, Hana začala psát, že tedy nemusí chodit na příští nedělní oběd. Zarazila se až u té věty. Smazala ji, ale rodičům zatím nezavolala.
