Hlavní obsah
Příběhy

Chtěla jsem s partnerem přestat používat kondomy. Čtyři roky jsem čekala, že kvůli mně ustoupí

Foto: gemini.com

Tvrdila jsem, že děti nechci. Ve skutečnosti jsem hlavně chtěla jeho a věřila, že zbytek časem zařídím. Když jsem mu uprostřed polibků navrhla zahodit kondomy, přestal se mě dotýkat. Co když mu opravdu stačil život, který jsme měli?

Článek

Ten pátek jsme se vrátili z večeře dřív. V tramvaji mi Adam pošeptal, že se celý večer nedokázal soustředit na to, co říkám. Doma jsem ho za tu poznámku chytila za límec a přitáhla k sobě.

„Tak teď nemusíš poslouchat.“

Svlékl si sako a nechal ho spadnout vedle botníku. Normálně ho věšel i ve dvě ráno. Tohle drobné vítězství mě těšilo víc, než bylo rozumné.

Bylo mi šestatřicet a po čtyřech letech s ním jsem pořád uměla zapomenout, že máme taky nájem a prádlo v pračce. Stačilo, aby mi odhrnul vlasy z krku.

„Pojď,“ řekla jsem.

U dveří ložnice sáhl do zásuvky pro kondom. Položila jsem mu ruku na zápěstí.

„Co kdybychom je už nepotřebovali?“

Usmál se. „Našla jsi něco jiného?“

„Myslím úplně.“

Jeho ruka mi přestala přejíždět po zádech.

„Chceš dítě?“

„S tebou ano.“

Řekla jsem to tiše, skoro svůdně. Jako by správný hlas mohl změnit obsah věty. Zůstala jsem u něj tak blízko, že jsem cítila jeho dech.

On udělal krok zpátky.

„O tom jsme se přece bavili.“

„Před čtyřmi lety. To člověk nesmí změnit názor?“

„Smí. Ale ty se ptáš, jestli ho změním já.“

Stála jsem tam s rozepnutým knoflíkem u halenky a připadala si směšně. Ještě před minutou jsem přesně věděla, co se mnou chce dělat. Najednou jsem nevěděla ani kam dát ruce.

Čekala jsem, že kvůli mně ustoupí

Když jsme spolu začínali, řekl mi to při snídani v kavárně. Děti nechce. Ne později, ne až vydělá víc. Nechce být otcem.

Odpověděla jsem, že mi to vyhovuje.

Tehdy jsem chtěla další noc u něj. Ne další seznamovací aplikaci a otázky, co ráda dělám ve volném čase. Adam mě přitahoval tak, že jsem jeho jasnou větu odsunula mezi věci, které zatím nemusím řešit.

Později jsem jeho laskavost k dětem známých brala jako důkaz, že měkne. Když si koupil větší auto, v duchu jsem do něj přidala sedačku. Nikdy jsem mu o tom neřekla.

On si koupil větší auto kvůli kolu.

V pátek jsme nakonec seděli v kuchyni. Já v jeho svetru, který mi podal, když mi začala být zima. I to mě rozčilovalo. Nechtěla jsem od něj svetr. Chtěla jsem, aby se vrátil ke dveřím ložnice a řekl něco jiného.

„Ty se mnou chceš celý život spát, ale rodinu ne?“

„Chci s tebou žít. Myslel jsem, že to víš.“

„Takže dovolené a sex. Pohodlné.“

„Tobě to doteď nepohodlné nepřipadalo.“

To sedlo. Právě proto jsem byla ještě protivnější.

„Možná kdybys mě miloval trochu víc…“

Položil hrnek tak prudce, až čaj vyšplíchl na stůl.

„Tohle nedělej.“

Nezkoušela jsem ho znovu svádět. Jen jsem ještě dlouho čekala, že přijde za mnou do koupelny a začne ten rozhovor znovu, tentokrát lépe.

V sobotu jsme se míjeli po bytě. Když se za mnou protáhl u linky, dotkl se mě bokem a oba jsme na okamžik zůstali stát.

„Pořád tě chci,“ řekl.

„To je právě dost mizerná nabídka.“

Uhnula jsem mu. Ne proto, že bych ho nechtěla taky.

Nechtěla jsem mu vrátit klíč

V úterý mi řekl, že si objednal konzultaci k vasektomii. Seděl u stolu s otevřeným pracovním notebookem. Oznámil mi to dřív, než začala jeho další online porada.

„To mi děláš naschvál?“

„Ne. A zatím jdu jenom na konzultaci.“

„Zrovna teď?“

„Dlouho jsem to odkládal. Nechci ti dál nechávat prostor myslet si, že děti jednou chtít budu.“

Najednou jsem neměla na co čekat. Nemohla jsem si namlouvat, že ho vystrašil jen špatný okamžik nebo slovo dítě vyslovené mezi polibky.

„Já jsem doufala, že budeš chtít,“ přiznala jsem.

„Já vím. Od pátku.“

„Od začátku.“

Zavřel notebook. To mě bolelo víc než jeho předchozí vztek.

„Takže když jsi říkala, že to máš stejně…“

„Chtěla jsem být s tebou.“

„To nebyla moje otázka.“

Neměla jsem lepší odpověď. Tu pravdivou už slyšel.

Ve středu jsme se domluvili, že spolu přestaneme bydlet. Adam si nájem nechá, já půjdu zatím ke kamarádce do Vršovic.

Ve čtvrtek jsem sbalila dva kufry. Adam mi jeden snesl k výtahu. Na chodbě voněl stejně jako v pátek a já měla chuť zabořit mu obličej do košile.

Místo toho jsem kontrolovala, jestli mám nabíječku.

„Klíč mi tady necháš?“ zeptal se.

„Ještě ne. Mám tu půlku věcí.“

„Tak se domluvíme, kdy si pro ně přijdeš.“

„Nechci se objednávat do vlastního bytu.“

Díval se na mě a čekal. Nakonec ustoupil od výtahu. Klíč jsem si odvezla.

V neděli jsem pro zbytek věcí přijela sama. Kamarádce jsem řekla, že to bude rychlé. Adam už měl moje knihy složené v taškách a z koupelny přinesl poslední krabičku náušnic.

„To je všechno?“ zeptala jsem se.

„Ještě ten klíč.“

Sundávala jsem ho z kroužku tak dlouho, až natáhl ruku, že mi pomůže. Přikryla jsem mu dlaň svou. Neucukl. Palcem mě pohladil přes prsty a já se k němu mimoděk naklonila.

„Adame.“

„Já vím.“

Chtěla jsem, aby to nevěděl. Aby mě přitáhl a aspoň na hodinu nám pokazil všechna rozumná rozhodnutí.

Nakonec jsem mu klíč položila do dlaně. Pak jsem musela na chodbě tašku odložit, vrátit se ke dveřím a zazvonit. Zapomněla jsem tu s náušnicemi.

Podal mi ji přes práh.

Teď už mám všechno. Pořád kontroluju, jestli mi něco nechybí.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz