Článek
Eva pracovala jako administrativní pracovnice ve stavební firmě v Chrudimi. S Martinem byli manželé dvaadvacet let a jejich dcera už bydlela s přítelem. Po jejím odstěhování si zvykli na klidnější domácnost. Chodili na procházky, občas do kina a v sobotu si přispali.
O Martinově vztahu s kolegyní se Eva dozvěděla na podzim. Trval několik týdnů a podle manžela už skončil. První rozhovory však jejich důvěru poškodily ještě víc. Martin nejprve tvrdil, že šlo jen o zprávy, potom přiznal schůzky a nakonec i to, že spolu spali.
Eva ho tehdy požádala, aby na pár dní odjel k bratrovi. Potřebovala být doma bez něj. Po týdnu se vrátil a několik večerů spolu mluvili dlouho do noci.
Neřekla mu, že je všechno odpuštěné. Řekla, že nechce po dvaadvaceti letech odejít, aniž by zjistila, jestli ještě mohou být spolu.
Přes den spolu zase vycházeli
Martin začal dělat věci, o které ho dřív musela žádat. Vyřídil opravu auta, nakoupil před víkendem a každý den se ptal, jak se měla v práci. Když se večer vrátila později, večeře už byla hotová.
Eva si toho vážila. U stolu se někdy zasmáli a při procházce ho sama vzala za ruku. V takových chvílích měla pocit, že jejich rozhodnutí zůstat spolu nebylo marné.
Večer v ložnici to ale bylo jiné.
Když se k ní Martin přisunul, často si vybavila kolegyni. Nechtěla na ni myslet, přesto ji napadalo, zda jí říkal stejné věci a zda se jí dotýkal stejně. Někdy se přitulila a zůstala ležet. Jindy mu ruku odsunula.
Zpočátku řekl, že rozumí. Později se otočil zády a druhý den ráno mluvil méně.
Jednou se jí zeptal, jestli už jí není nepříjemný úplně.
Eva odpověděla, že takhle jednoduché to není. Martin čekal další vysvětlení, ale ona ho v tu chvíli nedokázala dát.
Začala souhlasit, aby nebyl další rozhovor
V lednu se spolu poprvé od podzimu milovali. Eva sama chtěla vyzkoušet, jestli se něco změnilo. Ráno se Martin usmíval, udělal kávu a při snídani řekl, že má konečně pocit, že jsou zase oni dva.
Eva se usmála také. Bylo jí s ním hezky, ale jistotu, o které mluvil, necítila.
O několik dní později jeho blízkost odmítla. Martin se posadil na posteli.
„Minule to přece bylo v pořádku.“
Eva přikývla.
„Tak co je dneska jinak?“
Pokusila se vysvětlit, že jeden dobrý večer nezměnil všechno ostatní. Martin řekl, že to chápe, ale pořád se snaží a někdy má pocit, že se nikam neposunuli.
Od té doby Eva své odmítnutí zvažovala předem. Nebála se, že by ji přinutil. Nechtěla však znovu sedět v posteli a vysvětlovat, proč dnes nechce, když před týdnem chtěla.
Několikrát proto souhlasila hlavně proto, aby večer neskončil dalším rozhovorem o jejich manželství. Martin nic nepoznal. Právě to ji později mrzelo.
Na víkend se těšila jen do určité chvíle
Na jaře Martin zamluvil dvě noci v malém hotelu v Jeseníkách. Chtěl, aby někam odjeli sami a chvíli neřešili práci ani domácnost.
Eva si prohlédla fotografie pokoje, restaurace a okolních cest. Začala hledat výlet, který by mohli podniknout v sobotu. Potom otevřela stránku s wellness a přistihla se, že počítá, kolik programu se jim vejde do večera.
Nechtěla se vrátit na pokoj příliš brzy.
Když jí Martin při večeři řekl, že už se nemůže dočkat, položila telefon vedle talíře.
„Já mám strach, že se ode mě čeká něco, co ti teď nedokážu slíbit.“
Martin nejprve odpověděl, že žádný plán na sex nemá. Jen chtěl být s ní.
Eva mu věřila. Přesto připomněla poslední večery, jeho mlčení i otázky, které pokaždé následovaly. Přiznala také, že s ním někdy spala, protože se chtěla vyhnout jeho zklamání.
Martin se na ni dlouho díval.
„Takže jsi mi zase něco neřekla.“
Eva cítila, jak se jí stáhl žaludek. Tentokrát ale nezačala vysvětlovat, že to nebylo tak zlé.
„Říkám ti to teď.“
Poprvé mluvili i o tom, co bude po odmítnutí
Martin řekl, že mu chybí jejich dřívější blízkost. Když ho Eva odmítne, napadá ho, že už se k němu nikdy nevrátí. Uvědomoval si, že si to způsobil sám, ale neuměl s tím strachem zacházet.
Eva mu odpověděla, že jí jejich blízkost chybí také. Právě proto se několikrát snažila pokračovat, i když se necítila dobře.
Nechtěla však po každém odmítnutí dokazovat, že ještě stojí o společný život.
Hotel nezrušili, ale dohodli se, že si cestu nechají až na pozdější termín. Eva navrhla společnou konzultaci v manželské poradně. Martin se nejprve zeptal, jestli si to opravdu nedokážou vyřešit sami. Pak řekl, že tam půjde.
Na první návštěvu čekali tři týdny. Doma zatím nebylo všechno klidné. Jednou Martin znovu reagoval podrážděně a Eva odešla spát do bývalého dceřina pokoje. Ráno se jí omluvil. Tentokrát bez připomínky, kolik měsíců už se snaží.
O několik dní později spolu večer seděli na pohovce. Eva se o něj opřela a Martin ji objal kolem ramen.
Když vstávala, řekla, že je unavená a půjde si lehnout. Martin přikývl a ještě chvíli zůstal u televize.
Ráno spolu posnídali. Zeptal se jí, jestli cestou z práce vyzvedne pečivo, a podal jí klíče od auta. Eva poprvé po delší době nemusela přemýšlet, zda se na ni ještě zlobí kvůli předchozímu večeru.
