Článek
Davida jsem poznala na firemním večírku, kde jsem fotila. Pomohl mi odnést světla k autu a za dva dny mě pozval na skleničku. Přítelkyni nezatajoval. Tvrdil, že spolu žijí spíš ze zvyku, každý má svůj program a doma se míjejí. Byla jsem po rozvodu, další společnou domácnost jsem nechtěla. Vyhovovalo mi, že přijde s vínem, zajímá se o mě a zase odejde. Postupně jsem ale začala nechávat volné i večery, na které nic neslíbil.
Jana mi napsala přes doporučení bývalé klientky. Chtěla menší svatbu na statku nedaleko Písku a líbily se jí moje fotografie, protože na nich lidé nevypadali naaranžovaně. Termín jsem měla volný, cenu přijala bez smlouvání. Zrovna jsem splácela nový fotoaparát a objektiv. Domluvily jsme si schůzku v kavárně a já přinesla ukázkové album. Když se za ní objevil David, nejdřív mě napadlo, že jí přišel něco vyřídit.
Představil se mi a podal mi ruku. Jana si toho krátkého zaváhání nevšimla. Posunula k němu album a ukazovala mu fotku novomanželů v dešti.
Skoro hodinu jsem si zapisovala časy a počty hostů. David přikyvoval, zatímco Jana vyprávěla, že o svatbě mluvili už na jaře. Na jaře mi přitom u mě v kuchyni vysvětloval, jak těžké je ukončit vztah, ve kterém už nic není. Když si šla Jana objednat další kávu, požádal mě potichu, ať jim to odfotím. Prý by bylo divné teď couvnout. Věděl od večera, že vybrala právě mě. Nenapsal mi ani řádku.
Zavolal mi ještě cestou z kavárny. Vyčetla jsem mu zatajené zásnuby. Odpověděl, že se mezi námi přece nic měnit nemusí. Pak se zeptal, jestli by pro něj nešla udělat nějaká osobní cena. Seděla jsem v autě s albem na vedlejším sedadle a chvíli nebyla schopná odpovědět. „Cenu jsme si domluvily s Janou. Ta platí,“ řekla jsem nakonec. Zakázku jsem potvrdila, ačkoli do svatby zbývaly dva měsíce a mohla jsem najít náhradu.
Namluvila jsem si, že ho dokážu brát jako kteréhokoli ženicha. Ve skutečnosti jsem při dalších hovorech s Janou poslouchala, kdy se zmíní o něm. Chtěla jsem slyšet, že je nespolehlivý, že přípravy nechává na ní nebo ji odbyl. Ona ale mluvila o tom, jak jí jel vyměnit boty, protože ji první pár tlačil. Kvůli mně kdysi nezůstal ani o hodinu déle, když jsem měla narozeniny. Tehdy jsem ocenila, že mi je aspoň přijel připít.
Týden před svatbou mi nabídl, že se zastaví. Odmítla jsem s tím, že mám práci. Potěšilo mě, že to zkusil, a to mě štvalo snad ještě víc než jeho drzost. Janě jsem zatím pomáhala upravit rozvrh focení. Když poděkovala, že s ní mám trpělivost, musela jsem hovor rychle ukončit. Nebyla protivná ani hloupá. Nedávala mi vůbec nic, čeho bych se mohla chytit, abych jí ten den nepřála.
Ráno na statku jsem se hned pustila do práce. Dokud jsem kontrolovala světlo a hledala místo na skupinové snímky, šlo to. Pak jsem Davida zahlédla před pokojem nevěsty. Klečel u ní a upravoval jí přezku na botě. Jana se smála, něco mu řekla a on jí přitiskl tvář k ruce. Nikdo je k tomu nenaváděl. Přes hledáček jsem viděla výraz, kvůli kterému jsem mu tolikrát otevřela, i když přišel pozdě.
Vyfotila jsem je. Při obřadu jsem hlídala zaostření a během gratulací počítala, koho ještě nemám. Nejhorší bylo portrétní focení u stodoly. Nemusela jsem jim říkat, ať se přiblíží. David jí odhrnul vlasy z náušnice a zeptal se, jestli není unavená. Když Jana odešla pro svetr, utrousil směrem ke mně, že mi to dnes sluší. Neodpověděla jsem. Ukázala jsem mu místo, kam se mají oba postavit, a poprvé jsem si přála, aby mi přestal věnovat pozornost.
Fotografie jsem odevzdala v domluveném termínu. Jana napsala nadšené poděkování a vybrala snímky do alba, které bylo součástí ceny. U první dvoustrany jsem strávila celý večer. Zvětšovala jsem Davidův obličej, pak její, hledala něco, co mi na svatbě uniklo. Místo práce jsem zkoumala cizí manželství. Nakonec jsem sestavení alba zadala kolegyni a zaplatila ji ze své odměny. Očekávaný výdělek na další splátky se tím dost ztenčil.
David mi po svatbě napsal, že bychom si zasloužili večer bez pracovních povinností. Odpověděla jsem, že další večery nebudou. Nepřemlouval mě. Zlobí mě, jak málo mu moje odmítnutí zkomplikovalo život. Jana se mezitím zeptala, jestli mě smí doporučit kamarádce. Souhlasila jsem, práci potřebuji. Když ale požádala ještě o menší výběr fotografií, který by jí mohla poslat, napsala jsem, že se k tomu dostanu příští týden. Tu složku zatím nedokážu znovu otevřít.
