Článek
Po rozvodu začala Zuzana trávit páteční večery s Hanou. Někdy šly do kina, jindy zůstaly u ní v kuchyni, objednaly si jídlo a otevřely víno. Hana obvykle vyprávěla víc. Zuzaně nevadilo poslouchat. Přátelé s rodinami mívali večer jiné starosti, zatímco ona mohla nechat telefon zvonit a mít Hanu několik hodin jen pro sebe.
Znaly se z práce, přestože Hana už několik let seděla v jiné kanceláři. Oběma bylo přes čtyřicet a obě za sebou měly manželství, o kterém dokázaly u oběda mluvit pobaveně. Hana se rozvedla později a dlouho opakovala, že chce mít hlavně klid. Zuzana ji v tom podporovala. Dokonce ochotně připomínala všechny případy, kdy se nový muž ukázal jako další práce navíc.
Jenže Hana po čase přestala souhlasit. Při cestě z kina se zmínila o seznamovacím večeru v kavárně u nádraží. Nešlo o seznamku v telefonu, kterou neměla ráda, ale o obyčejné rozhovory u stolků. Zuzana se nejdřív zasmála. Když zjistila, že to Hana myslí vážně, nabídla se jako doprovod. Samotnou ji tam přece nepustí.
V pátek před akcí přinesla Hana k Zuzaně dvě halenky a požádala ji o názor. Zuzana vybrala modrou, potom jí upravila přetočený límeček. Hana chvíli nehybně stála a dívala se na sebe do zrcadla. Zuzana měla ruku u jejího krku o něco déle, než bylo potřeba. Pak ustoupila a začala hledat náušnice, které by jí mohla půjčit.
Doprovod také vybírá
V kavárně dostaly barevné jmenovky. Zuzana se zapsala také, protože pravidla s pouhým doprovodem nepočítala. U prvního stolku vyslechla muže, který jí během několika minut vysvětlil, proč všechny jeho bývalé partnerky špatně hospodařily. Byla skoro ráda. Přes místnost zahlédla Hanu, jak se směje něčemu, co říká muž v zelené košili, a okamžitě ji napadlo, že to má příliš nacvičené.
Po skončení krátkých rozhovorů zůstala Hana u baru s Petrem. Pracoval jako technik ve výrobní firmě, měl dospělou dceru a bydlel na opačném konci města. Zuzaně připadal docela obyčejný. Když však Hana odešla na toaletu, zeptal se jí, jestli sem kamarádka přišla dobrovolně, nebo ji musela přemlouvat.
„Já ji spíš brzdím,“ odpověděla Zuzana. „Ona se umí nadchnout.“ Petr se pousmál, ale nezeptal se na podrobnosti. Po Hanině návratu navrhl další setkání. Domluvili se na následujícím pátku v sedm v restauraci U Mostu. Hana podotkla, že má v přízemí příjemný bar a nemusí se hned objednávat celá večeře.
Telefonní číslo mu zatím dát nechtěla. Její poslední pokus o seznámení skončil týdnem nevyžádaných hovorů. Zuzana bez rozmýšlení nabídla svoje: kdyby se něco změnilo, zprávu předá. Hana souhlasila a Petr si číslo uložil. Zuzaně se ulevilo. Nebyla z jejich domlouvání úplně vynechaná a ještě to vypadalo jako laskavost.
Zpráva přišla v poledne
Celý další týden poslouchala, jak se Hana na pátek těší. V pondělí jí pomáhala vybrat boty, ve středu rozebíraly, jestli nepůsobí příliš horlivě, když přijde přesně. Zuzana pokaždé našla nějakou drobnou výhradu k Petrovi. Mluvil dost o dceři. Byl rozvedený teprve rok. Možná se jen bojí být sám.
„Tak se ho zeptám,“ řekla Hana. „Nemusíme mu to obě vymyslet dopředu.“ Zuzana se zasmála s ní, ale poznámka ji zasáhla. Dosud měla pocit, že jejich společné posuzování mužů patří k tomu nejdůvěrnějšímu, co spolu dělají. Teď zjišťovala, že Hana její názory klidně nechá na stole a půjde si vytvořit vlastní.
V pátek v poledne přišla Petrova zpráva. Když volal do restaurace kvůli místu, dozvěděl se o soukromé oslavě v horním sále a hudbě, která bude slyšet i dole v baru. Navrhoval sejít se ve stejnou hodinu v kavárně U Hodin, o dvě ulice dál. Prosil Zuzanu, aby to Haně vyřídila a potvrdila mu, že změna platí.
Zuzana zprávu přečetla u pracovního stolu. Hana právě za skleněnými dveřmi vysvětlovala něco kolegyni a přitom si prohlížela čerstvě nalakované nehty. Stačilo vstát a zaklepat. Zuzana místo toho odepsala: „Dobře, vyřídím. V sedm U Hodin.“ Potom položila telefon displejem dolů. Ještě si říkala, že za Hanou zajde po obědě, ale když kolem ní kamarádka odpoledne prošla, zeptala se jí jen, kdy dnes končí.
U původního stolku
Hana ji požádala, aby s ní do restaurace zašla. Chtěla přijít trochu dřív, dát si několik doušků vína a přestat myslet na to, kam položí ruce, až dorazí Petr. Zuzana ochotně souhlasila. Doma už měla v lednici pomazánku a druhou láhev. Mohly se pak vrátit k ní, kdyby se večer nevyvedl.
V baru U Mostu bylo zatím poloprázdno. Z horního patra se ozývalo posouvání židlí a obsluha nosila nahoru mísy s jídlem. Hana si sedla tak, aby viděla na dveře. Zuzana objednala dvě sklenky a kabát si pověsila přes vedlejší židli. Když se jí rozsvítil telefon, zakryla ho dlaní. Petr psal, že už sedí U Hodin u okna, a ptal se, zda je Hana na cestě.
„To je on?“ zeptala se Hana. Zuzana zavrtěla hlavou a řekla, že jí píše kolegyně kvůli pondělí. Přestože jí kamarádka věřila, nedokázala se jí hned podívat do očí. Ztišila telefon. Hana si mezitím sundala náušnici a znovu ji zapnula, protože se jí zachytila do vlasů. Zuzana jí chtěla pomoct, ale kamarádka to zvládla sama.
V sedm deset Hana zkontrolovala hodiny nad barem. V sedm dvacet řekla, že mu mohou zavolat. Zuzana navrhla ještě počkat. „Třeba má něco důležitého. Nebo se zalekl, že bude muset mluvit bez časomíry.“ Hana se nezasmála. Podívala se na svůj telefon, ve kterém Petrovo číslo neměla, a natáhla ruku pro Zuzanin.
Muž ve dveřích
Petr vešel dřív, než ho Zuzana musela podat Haně. Měl rozepnutý kabát a při pohledu na ně se zastavil. „Tak jsem si říkal, že to radši zkusím i tady.“ Hana se narovnala. Zuzana začala vysvětlovat, že sedí teprve chvíli, ale Petr se zeptal přímo, jestli jí předala zprávu o změně místa.
„Jaké změně?“ řekla Hana. Petr jí popsal kavárnu i důvod přesunu. Zuzana zamumlala, že měla v práci zmatek. „Vždyť jsi mi to potvrdila,“ namítl Petr. Telefon ležel mezi nimi a Hana na něj ukázala. „A před chvílí ti psal kdo?“ Zuzana se podívala na kamarádčinu nataženou ruku. Pak přiznala, že o změně věděla a zprávu nepředala.
Hana chvíli jen držela sklenku. Petr se zeptal, jestli má počkat venku. Přikývla. Jakmile odešel, Zuzana začala rychle mluvit o tom, že kamarádka každému hned věří a ona nechtěla, aby zase naletěla. Hana ji zastavila: „Vždyť jsi ho viděla jednou. A jediný, kdo mě dneska nechal čekat schválně, jsi ty.“
Zuzana se opřela o stůl a řekla, že ji nechce mít jen jako někoho, komu zavolá, když jí nevyjde chlap. Hana připomněla, že si přece takhle pomáhaly obě. „Já se na tebe netěším jen jako kamarádka,“ vyhrkla Zuzana. Konečně to zaznělo nahlas, ale Hana se k ní nenaklonila. Odsunula sklenku, aby měla místo na kabelku.
Pátek se nedal rezervovat
Hana se zeptala, jak dlouho to trvá. Zuzana pokrčila rameny. Nedokázala oddělit první večer, kdy ji chtěla políbit, od všech těch pátků, kdy se spokojila s tím, že pro nikoho jiného nezbyl čas. „Mohla jsi mi to říct,“ řekla Hana. Zuzana se hořce usmála. „A ty bys mě pak zvala dál úplně stejně?“
Hana neodpověděla hned. Potom řekla, že k ní takové city nemá. Zuzana přikývla, jako by to potřebovala jen potvrdit, a přitom ji nejvíc bolelo, jak málo času kamarádka na odpověď potřebovala. Když Hana vstala, zeptala se, jestli opravdu půjde za ním. „Ano. Čekal na mě. Já na něj taky.“
Zuzana zůstala u dvou sklenek a zaplatila účet. Shora už hrála hudba a číšník se zeptal, jestli nechce něco k jídlu. Odmítla. Před odchodem musela sundat kabát ze židle, kterou celou dobu zabírala, přestože ji nikdo nepotřeboval. Venku Hanu s Petrem nezahlédla. Nevěděla ani, kterým směrem se odtud jde ke kavárně U Hodin.
V práci se Hana chovala zdvořile a o Petrovi sama nemluvila. Ve čtvrtek se jí Zuzana zeptala na pátek. Měla už koupené dva lístky do kina, ale nepřiznala to. Hana odpověděla, že tentokrát nepřijde. Zuzana neměla odvahu zjišťovat, zda má jiný program, nebo jen nechce být s ní. Odpoledne nabídla druhý lístek kolegyni.
Kolegyně souhlasila a zeptala se, jestli si před filmem dají víno. Zuzana si vybavila Hanu nad otevřeným programem kina, jak prstem přejíždí názvy filmů a nechává výběr na ní. „Na to nebude čas,“ odpověděla příliš rychle. Kolegyně se podívala na začátek představení, ale nepřela se. Domluvily si sraz až u vstupu.
