Článek
Simona jí před odjezdem položila klíče vedle cukřenky a zeptala se, jestli to opravdu nebude obtěžování. Tereza zavrtěla hlavou. Z práce to měla dvě zastávky tramvají, doma ji nikdo nečekal a květiny přece zvládne. Simona ještě připsala na papírek, že velký fíkus stačí zalít jednou týdně.
O Davidovi řekla jen to, že teď většinou přespává v dílně za městem. Tereza se chtěla zeptat proč, ale kamarádka už otevírala kufr. Pomohla jí vybrat boty na školení do Brna. Dokud mluvily o botách, nemusela poslouchat nic, co by později nedokázala zapomenout.
Návštěva bez hostitelky
První úterý zastihla Davida v předsíni. Měl mokré vlasy a hledal čisté tričko. Prý si přijel jen pro oblečení, v dílně se nedalo pořádně vyprat. Ustoupila mu ode dveří koupelny, přestože mu v cestě nestála. Oba se zasmáli té zbytečné zdvořilosti.
Postavil vodu na kávu. Tereza vytáhla hrnky, aniž se ptala, kde jsou. „Ty se tu vyznáš líp než já.“ Odpověděla, že někdo tu domácnost znát musí. Nebyla to zvlášť vtipná poznámka. David se k ní přesto ještě u dveří vrátil a ona si ji cestou domů přehrávala.
Po rozvodu bydlela ve dvou pokojích s okny do dvora. U Simony byl široký stůl, odpolední slunce a místo, kam se dalo položit víc než talíř. Dřív tam chodila na večeře a poslouchala jejich hádky o drobnosti. Doma pak vztekle skládala sušák, který jí překážel před televizí.
Ve čtvrtek přišla znovu, ačkoli zemina ještě nevyschla. David seděl v kuchyni s počítačem. Pamatoval si její úterní poznámku o vedoucí, která jí v práci přiděluje všechny nepříjemné telefonáty. Zeptal se, jestli už zase někomu vysvětlovala cizí chybu. Tereza si sundala kabát. Doma si takové věci říkala nahlas, když vyndávala nákup.
Rozdělil mezi ně krabičku těstovin. Když se dotkl její ruky, nemusela hádat, zda to bylo omylem. Neodtáhla ji. Na displeji vedle talířů se rozsvítila Simonina fotografie.
„Vezmi to,“ řekla Tereza. David přijal hovor a mluvil o poruše auta. Ona držela vidličku nad talířem a snažila se nedotknout porcelánu. Teprve když zavěsil, položila příbor. Zůstala ještě hodinu.
Večeře na správných talířích
Další týden už David věděl, kdy přijde. Tereza nosila jídlo a přendávala ho na Simoniny modré talíře. Uklízela po nich tak pečlivě, až ji napadlo, jestli tím nevyrábí podezření. Simona přece věděla, jaké drobky po sobě její muž nechává.
Když spolu poprvé zůstali do rána, probudila se dřív. Slyšela popelářské auto známé z dávných návštěv a chvíli se jí nechtělo vstát. Potom uviděla Simonin župan na dveřích. Oblékla si včerejší šaty. Zvuk kávovaru jí připadal příliš hlasitý, a tak se jen napila vody.
David ji přišel políbit na rozloučenou. Zeptala se, jestli takhle mohou pokračovat. „Teď jsme tady sami,“ odpověděl. Cestou do práce si koupila kartáček, ale nechala ho v kabelce. V koupelně pro něj zatím nehledala místo.
Během zbývajících čtyř týdnů se jejich návštěvy ustálily na útercích a čtvrtcích. Občas přidali sobotu. Simona volala z hotelu a ptala se na květiny; Tereza ochotně popisovala nové listy. Jakmile kamarádka začala o Davidovi, našla si důvod zavěsit. Jednou tvrdila, že jí ujíždí tramvaj. Stála přitom doma u okna.
Poslední sobotu uvařila Davidovi večeři, kterou měl rád podle Simonina vyprávění. Pochválil ji a přidal si. Těšilo ji, jak samozřejmě spolu sedí, dokud se nezeptal na recept. „Od tvojí ženy,“ řekla. David odsunul talíř. „Nemusíme ji sem tahat pokaždé.“ Tereza chtěla namítnout, že sedí v její kuchyni. Místo toho nabídla kávu.
Krabice po návratu
Simona se vrátila v neděli. V úterý pozvala Terezu na oběd a oznámila jí, že se s Davidem rozcházejí. Dohodli se během jejího pobytu v Brně. Nájem velkého bytu končil v létě a ona už měla zamluvený menší. Mluvila klidně, jen ubrousek roztrhala na úzké proužky.
Tereza čekala otázku. Simona ji však požádala, jestli by jí v sobotu nepomohla zabalit knihy. David si měl odvézt nářadí a oblečení, zbytek nechal na ní. „Ty aspoň víš, co je moje.“ Tereza přikývla a sáhla po sklenici tak prudce, že rozlila vodu na jídelní lístek.
Ještě od restaurace zavolala Davidovi. Chtěla vědět, proč jí nic neřekl. Odpověděl, že se to netýkalo jí, a hned se opravil: nechtěl ji zatěžovat, dokud nebylo jasno.
Tereza se chytila druhé věty. Zeptala se, kde bude bydlet. Garsonku měl vybranou už od minulého týdne.
V sobotu položila svěřené klíče na kuchyňský stůl. Simona je bez počítání zasunula do kabelky a podala jí prázdnou krabici. Mezi kuchařkami našly sešit s recepty, který jí chtěla už dávno okopírovat. „Vezmi si ho rovnou. Já teď stejně vařit moc nebudu.“ Tereza ho uložila do tašky a dál rovnala knihy, aby se neohnuly hřbety.
U oběda se Simona rozplakala. Ne kvůli jiné ženě, o žádné nevěděla. Mrzelo ji, jak rychle David zařídil všechno pro sebe, zatímco ona obvolávala stěhováky a třídila společné věci. Tereza jí podala kapesník. Přitom myslela na jeho nový byt a na to, jestli už má postel.
Garsonka pro jednoho
David ji pozval následující pátek. Přinesla víno a dvě utěrky, protože si vzpomněla, že při stěhování žádné nebral. Byt byl v přízemí, s oknem do parkoviště. Jedli u malého stolku a ona se snažila nedávat najevo zklamání. Tady se nedalo předstírat, že přišla jen zalít květiny.
Při obouvání řekla, že by si mohla nechat udělat klíč. Občas by přišla dřív, něco nakoupila. David zůstal stát u lednice. „Terezo, já jsem se právě odstěhoval od manželky.“ Namítla, že po něm přece nechce svatbu. „Tak po mně hned nechtěj domácnost.“
Zarazila ji přesnost té odpovědi. David pak změkl a řekl, že ji chce vídat, jen potřebuje vlastní prostor. Připomněla mu večery u Simony. „Tam ti moje vaření nepřekáželo.“ Podíval se na utěrky přehozené přes židli. „Já tě o ně nežádal.“ Nechala je tam.
Příští týden jí Simona třikrát volala. Tereza první hovor odmítla, na druhý napsala, že má poradu, třetí nechala doznít. Sešit s recepty ležel doma pod časopisem. Nemohla ho otevřít, ale ani vrátit. Simona pak poslala fotografii nové kuchyně a otázku, kdy přijde na večeři.
Tereza právě čekala před Davidovým domem. Přijela o dvacet minut dřív, než se dohodli, a on ještě nebyl doma. Napsal jí, ať si zatím někam zajde. Přes ulici svítilo bistro, ale dovnitř se jí nechtělo. Simoně odpověděla, že toho má teď moc. Potom zastrčila telefon do kapsy a postavila tašku s večeří na suchý schod.
