Článek
Robert mi při kávě vyprávěl, že jeho matka zase chystá na neděli oběd i s dcerou sousedů. Bylo mu pětačtyřicet, čtyři roky bydlel s Davidem a rodičům stále tvrdil, že sdílí byt s kamarádem. Znali jsme se z bývalé práce. Po mém rozvodu mi pomáhal se stěhováním a pravidelně jsme spolu chodili do kina.
Nabídla jsem se, že tentokrát pojedu s ním. Matka aspoň přestane dohazovat sousedovu dceru.
U stolu pro mě bylo místo
Robert namítal, že tím nic nevyřeší. Připomněla jsem mu, že jsem řešení neslibovala, pouze klidnou neděli. Ve skutečnosti mě lákalo strávit s ním celý den. Byl pozorný způsobem, který mi u mužů chyběl, a já si už dřív všimla, jak rychle kvůli němu ruším jiné plány.
David o našem výletu věděl. Před odjezdem mi dole u auta předal krabici zákusků, které objednal. Řekl, že jestli Robert přežije rodinný oběd bez otázky na vnoučata, zasloužím si medaili. Smála jsem se s ním. Tehdy jsem ještě neměla důvod považovat jeho samozřejmost za urážku.
Robertova matka nás přivítala na schodech. Objala mě a poznamenala, že o mně konečně slyší také něco jiného než historky z kanceláře. U stolu Robertovi vytkla, že si takovou ženu nechával pro sebe. Neopravili jsme ji. Když mi podával mísu, položila jsem mu na chvíli ruku na předloktí a on se usmál.
Po obědě mi jeho otec ukazoval opravenou verandu, matka přibalila výslužku pro nás oba. Nikdo se neptal, proč jsem sama, jestli někoho hledám nebo zda mi není doma smutno. Nemusela jsem svou situaci vysvětlovat. Cestou zpátky jsem Robertovi řekla, že to bylo příjemné. Poděkoval mi a chtěl mi zaplatit benzin.
Peníze jsem odmítla. Doma jsem přendala řízky do vlastní krabičky a tu jejich pečlivě umyla. Byla na ní nalepená nálepka s příjmením. Nechala jsem ji stát na lince, přestože jsem přesně věděla, do které skříňky patří prázdné nádobí.
Další návštěvu jsem navrhla sama. Robertova matka měla svátek. Robert souhlasil a přiznal, že mu vyhovuje, jak se teď při telefonátech ptá na mě místo na jeho budoucnost. Davidovi už naše představení připadalo zbytečně dlouhé. Odpověděla jsem, že ho přece nemusíme zatěžovat každou návštěvou rodičů.
David se přestal hodit
Během následujících dvou měsíců jsem se u nich objevila ještě třikrát. Matka mi začala telefonovat přímo. Ptala se na práci, posílala fotky záhonů a jednou se mnou probírala Robertovu někdejší přítelkyni. Věděla jsem, že přede mnou s ženami chodil. Z té informace jsem si vyráběla naději, pro kterou mi on žádný důvod nedal.
Když jsem slavila narozeniny, pozvala jsem Roberta samotného. David ten večer pracoval, a tak jsem nemusela nic vysvětlovat. Na večeři o tři týdny později jsem už napsala, že chci jen lidi, kteří se znají dlouho. David mi odpověděl ze svého telefonu, že mé těstoviny jedl dostkrát, aby se počítal mezi známé.
Zprávu jsem nechala bez reakce. Robertovi jsem potom vyčetla, že z obyčejného pozvání dělají problém. Připomněl večery, kdy jsme u nich seděli všichni tři, a oznámil, že příště přijde s Davidem, nebo vůbec. Tentokrát se prý zastaví jen proto, že už jsem nakoupila. Tu podmínku jsem raději přeslechla.
Přijel sám a mezi dveřmi připomněl, že po jídle odjíždí. Připravila jsem jeho oblíbené maso a otevřela víno, které jsme kdysi pili po mém rozvodu. Vytahovala jsem společné vzpomínky. Když zmínil Davidův plán na letní cestu, přešla jsem k tomu, co mi jeho matka říkala o chalupě.
Při odchodu mě objal. Zadržela jsem ho a pokusila se ho políbit. Ustoupil tak rychle, že jsem zůstala stát s rukou na jeho kabátu. Vysvětlovala jsem mu, že mezi námi přece něco je, že si toho u rodičů musel všimnout. Řekl jen, že tam byl rád, protože se ho nikdo nevyptával.
To mě ponížilo víc než odmítnutí. Zeptala jsem se, jestli David ví, jak pohodlně si přede mnou od svého skutečného života odpočine. Robert chtěl odejít. Tehdy jsem prohlásila, že jeho matce zavolám a vysvětlím jí, kdo vlastně vybíral zákusky. Zůstal stát u dveří. „Takže teď už mi budeš vybírat i chvíli, kdy jí to řeknu?“
Rozchod, který se nestal
Druhý den mi napsal, že k rodičům už jezdit nebudeme a nechce se se mnou vídat. Měla jsem chuť mu vyjmenovat všechno, co jsem pro něj udělala, včetně návštěv, které si nevyžádal. Nakonec jsem se zeptala, co mám říkat jeho matce, až zavolá. Odpověděl, že jí to oznámí sám.
Nevydržela jsem čekat. Zavolala jsem jí ještě odpoledne a řekla, že jsme se rozešli. Byla zaskočená, potom se ptala, jestli mi Robert něco provedl. Mohla jsem tehdy opravit aspoň část lži. Místo toho jsem odpověděla, že jsme každý chtěli něco jiného, a nechala ji, aby mě utěšovala.
Robert se ozval naposledy po týdnu. Matka mu vyčítala, že si neváží ženy, která ho má ráda. Napsala jsem, že jsem jí o Davidovi nic neřekla. Odpověděl, že za nesplněnou výhrůžku mi děkovat nebude. Zprávu jsem smazala, ale ještě několik dní jsem si jeho větu v duchu upravovala tak, abych v ní vyšla lépe.
Krabičku od řízků jsem poslala poštou. Na lístek jsem napsala jen poděkování za pohoštění. Robertova matka mi potom dvakrát nabízela, ať přijedu i bez něj. Obě pozvání jsem odmítla s odkazem na práci. Dodnes mě občas napadne zavolat jí a zeptat se, jak se má. Vím ale, že bych hlavně čekala, zda mi zase řekne, že Robert o hodně přišel.
