Článek
Volali mi, když jsem u Hany věšel prádlo. Místo ve skladu bylo moje, nástup v pondělí. Poděkoval jsem a zůstal stát s jejím tričkem v ruce. Z koupelny se zeptala, kdo to byl. Řekl jsem, že zase nějaká nabídka elektřiny. Přitom jsem právě dostal to, kvůli čemu jsem poslední měsíc rozesílal životopisy. Mohl jsem za ní jít a oslavit to. Místo toho jsem pověsil tričko a počkal, až mě zavolá k sobě.
Chodili jsme spolu tři roky a každý bydlel ve svém. Poslední dobou jsme si plánovali schůzky skoro jako návštěvu zubaře. Hana vedla malý obchod, já dělal přesčasy. Když jsem u ní zůstal, často usnula dřív, než jsem se osprchoval. Posílali jsme si seznamy nákupů a odkazy na seriály. Někdy jsem jí napsal, že mi chybí. Odpověděla srdíčkem. Večer ale neměla čas.
Po mém propuštění se to změnilo. Přivezla mi oběd, sedla si vedle mě a nechala mě mluvit. Potom sama navrhla, abych u ní zůstal. A další den zase. Najednou mě chtěla mít blízko.
Nepřiznal jsem jí, jak moc se mi ulevilo. Nemusel jsem být zajímavý ani vymýšlet výlet. Stačilo říct, že nevím, co se mnou bude. Objala mě a já se jí zase líbil. Aspoň tak jsem tomu rozuměl.
Do nové práce jsem nastoupil. Tři týdny jsem ráno odcházel ze svého bytu do skladu a večer Haně vyprávěl, jak jsem neuspěl u dalšího pohovoru. Když za nás v restauraci platila, nechal jsem ji. Výplata ještě nepřišla, ale věděl jsem, že přijde. Ta lež už se nedala vydávat za ostych.
Pak mi nabídla, ať zruším podnájem. Prý zbytečně utrácím úspory. Mohla by mi zatím pomoct a já bych nakupoval, vařil a občas vyzvedl zboží do obchodu. „Aspoň se večer nebudeme oba vracet úplně hotoví,“ řekla. Vzal jsem to jako slib. Ona mluvila o únavě. Já slyšel, že mě bude dál chtít.
Neřekla, že nesmím pracovat. Ani by mi nebránila. Jenže já už si představoval, jak se po směně zase budu ptát, jestli smím přijet. Ve skladu jsem skončil ještě ve zkušební době. Vedoucí se mě zeptal, jestli mám něco lepšího.
Přikývl jsem.
O víkendu jsme s Hanou odvezli moje krabice k ní. Tvrdil jsem, že ze skladu na životopis ani neodpověděli. Teď vařím dřív, než přijde. Někdy mě políbí už mezi dveřmi, jindy si odnese talíř k televizi. Když je unavená, napadne mě, že jsem za takový večer zaplatil celou práci. Nedávno se zeptala, kam bych chtěl nastoupit příště. Odbyl jsem ji tím, že nic pořádného není.
Mám s ní víc než dřív. Jen když chci něco koupit sám sobě, počítám, kolik mi zbylo. V mobilu si schovávám inzerát na místo kousek od nás. Pořád bych ho uměl dělat. Tu možnost potřebuju mít, i když životopis nepošlu.
