Hlavní obsah

Koupila jsem mladšímu milenci nové sako. Když přišel ve svetru, ponížila jsem ho před přáteli

Foto: gemini.com

Mladšímu milenci jsem koupila drahé sako a těšila se, až mu ho po oslavě svléknu. Dorazil ale ve svetru. Toužila jsem po něm pořád stejně, jen jsem se najednou styděla představit ho přátelům takového, jakého jsem ho znala.

Článek

S Adamem jsem se vídala půl roku. Mně bylo sedmačtyřicet, jemu čtyřiatřicet, oba jsme byli rozvedení. Pracovala jsem jako vedoucí nákupu, on montoval kuchyně. Přes týden u mě přespával, ale moje přátele znal jen ze jmen. Na listopadovou narozeninovou večeři jsem ho chtěla konečně přivést. Těšila jsem se, až přestanu odpovídat, jestli ten můj vůbec existuje.

Nebyla to jen snaha ukázat mladého chlapa. S Adamem jsem se po letech zase přistihovala, že v práci myslím na večer. Posílal mi zprávy, po kterých jsem telefon obracela displejem dolů. Stačilo, aby se ke mně v kuchyni naklonil, a zapomínala jsem, co jsem mu chtěla říct. Jen jsem si přála, aby ostatní vedle mě viděli někoho jiného než řemeslníka, o kterém si už stihli udělat pár vtipů.

Do obchodu jsme zašli v sobotu cestou z oběda. Ve výloze viselo tmavomodré sako a Adam se zastavil, protože se mu líbilo. U cenovky se krátce zasmál a chtěl jít dál. Zatáhla jsem ho dovnitř. „Aspoň si ho zkus. Pohled na tebe mi snad ještě dovolíš.“ Před kabinkou si sundal mikinu a já zůstala stát tak blízko, že mě prodavačka musela požádat, abych uvolnila průchod.

Sako mu sedělo. Narovnala jsem mu límec, přestože nebylo co opravovat, a on mě chytil za zápěstí. „Jestli budeš pokračovat, domů dojedeme až večer,“ řekl tiše. Zeptala jsem se, jestli má něco proti tomu. „Proti tomu ne. Proti publiku trochu.“ Líbilo se mi, že se na mě dívá i v zrcadle. Na chvíli jsem zapomněla, že ho chci v tom saku ukazovat ještě někomu jinému.

Stálo skoro devět tisíc. Adam ho začal svlékat, jakmile jsem sáhla po kartě. Řekla jsem, že je to dárek a že mu chci udělat radost. Připomněl mi, že tak drahé věci si nekupuje. „Tak sis ho nekoupil. Koupila jsem ti ho já,“ odbyla jsem ho. Pak jsem dodala, že si ho může vzít v pátek na oslavu. Řekl, že uvidí. Slyšela jsem v tom ostych, který za něj snadno vyřeším.

Večer přehodil sako přes opěradlo a přitáhl si mě k sobě. Ještě jsem mu stihla říct, ať ho nepomačká. „Ty myslíš na všechno,“ poznamenal a políbil mě. Do ložnice jsme odešli bez dalšího hovoru. Ráno měl obyčejné tričko a bosý stál u okna. Právě takhle se mi líbil nejvíc. Sako u mě nechal, protože odjížděl rovnou na montáž a nechtěl ho vozit v dodávce mezi nářadím.

V pátek přišel do restaurace v čistém šedém svetru. Nebyl vytahaný ani špinavý, jen jsem si ho nepředstavovala na své oslavě. Adam mi podal květiny a při polibku mi položil dlaň na záda. U stolu sedělo šest lidí, kamarádka měla nové šaty, její muž rozepnuté sako. „Alespoň ses mohl převléct,“ řekla jsem ještě dřív, než si Adam sedl. Kamarádka se rozpačitě zasmála. Jeho ruka mi sklouzla ze zad.

Večeři nezkazil. Bavil se s ostatními, objednal si jídlo a připil mi. Když se ho kamarádčin muž zeptal na práci, vyprávěl mu o zákazníkovi, který si objednal lednici širší než připravený otvor. Smáli se všichni, jen já hlídala, zda Adam neřekne něco nevhodného. Pod stolem jsem mu položila ruku na koleno. Přikryl ji svou, ale dál mluvil s člověkem naproti. Chtěla jsem zpátky jeho pozornost, nejlépe bez omluvy.

Doma jsem se zeptala, proč si pro sako nepřijel. Připomněl mi, že neměl cestu kolem a nechtěl se před večeří hnát přes celé Brno. Mohl jsem si ho vyzvednout jindy, dodal, jenže nikde nebylo napsané, že bez něj nesmí ke stolu. Řekla jsem, že jsem chtěla, aby vedle mě dobře vypadal. „Tobě, nebo jim?“ zeptal se. V předsíni bylo slyšet výtah a já marně hledala odpověď, která by nezněla tak špatně.

Přešla jsem k němu a vzala ho za ruku. Neuhnul hned. Cítila jsem známou vůni jeho svetru a pořád jsem chtěla, aby zůstal. „Celý večer jsem myslela na to, až budeme sami,“ řekla jsem. Podíval se na mě. „A přesto sis našla čas mě před nimi srovnat.“ Namítla jsem, že to byla jedna hloupá poznámka. „Tak ji příště zkus říct sobě.“ Odešel. Sako zůstalo na ramínku v mé skříni.

Ve středu jsme si zavolali. Omluvila jsem se za tu větu a Adam řekl, že se mu po mně stýská. Mně po něm taky. Navrhla jsem neděli, pozdní oběd u mě. Měli přijít ještě dva lidé z oslavy, tentokrát bez velkého chystání. Chvíli váhal, pak souhlasil. Mohla jsem u toho zůstat. Místo toho jsem dodala, ať dorazí dřív. Sako už tu má, mohl by se u mě v klidu převléct.

Několik vteřin mlčel. Pak se zeptal, jestli jsem ho vůbec poslouchala. Začala jsem vysvětlovat, že přece nejde o nic složitého, jen se oba trochu upravíme. „Já přijdu čistý a včas. To nestačí?“ Vztekle jsem řekla, že by pro mě jednou mohl něco udělat. Tentokrát mi neodpověděl otázkou. Řekl, že nepřijde. Ani dřív, ani později. Domluvili jsme se už jen na předání saka.

V sobotu zazvonil. Sako jsem měla v obalu u dveří. Chtěla jsem mu nabídnout kávu, ale za ním čekal výtah a on si nesundal bundu. Převzal ramínko a zkontroloval, jestli mu z kapsy nevypadl náhradní knoflík. Zeptala jsem se, zda si ho opravdu vezme. „Dala jsi mi ho,“ řekl. Přikývla jsem. Nezeptala jsem se, kam ho bude nosit. Tentokrát už mi to nejspíš neřekne.

Na nedělní oběd přišli oba přátelé. Když se ptali po Adamovi, řekla jsem, že se mnou nechce být po tom, jak jsem se k němu chovala. Kamarádka mě začala uklidňovat, ale její muž se raději věnoval jídlu. Dnes mi Adam chybí i v noci, kdy se za svůj svetr nemusel nikomu omlouvat. Po obědě jsem uklízela tři talíře. Ten čtvrtý jsem ráno ani nevyndala ze skříňky.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz