Článek
Daniela byla s Karlem osmnáct let a dlouho jí vyhovovalo, že mezi nimi nezůstává mnoho překvapení. Věděla, co objedná v restauraci i kdy během návštěvy začne hledat klíče od auta. Poslední rok ji ale rozčilovalo, že stejně jistě zachází i s ní. Když si koupila šaty, řekl, že jsou pěkné, aniž zvedl oči. Pak na oslavě půl hodiny rozesmával cizí ženu a doma nechápal, proč Daniela cestou mlčela. Sama si nepřála jiného partnera. Chtěla, aby si Karel zase nebyl tak jistý, že už o ni nemusí usilovat.
Domluvili se ještě u kuchyňského stolu
Pozvání přinesl právě Karel. Jeho známí pořádali doma setkání několika párů, které se chtěly seznámit i jinak než společnou večeří. Nebylo nutné do ničeho se zapojovat. Karel o tom mluvil lehce, jako o návštěvě nového podniku. Daniela se vyptávala, koho tam znají a co od večera očekává on. „Třeba jen zjistíme, že jsme nudní,“ odpověděl. Smál se, ale když řekla, že by ji mohla bavit pozornost jiného muže, přestal si otáčet sklenicí v ruce.
Nakonec se dohodli, že tam půjdou pouze na skleničku a podívají se, jak se budou cítit. Žádné oddělené odchody, žádné přemlouvání. Jestli jeden řekne, že chce domů, druhý půjde také. Daniela si to nechala potvrdit ještě v sobotu při oblékání. Karel stál ve dveřích ložnice a pozoroval ji, jak si zapíná náušnice. „Platí to pro oba,“ řekla. Přikývl a dodal, že jí to sluší. Tentokrát mu věřila. Do taxíku nastupovala s příjemnou nervozitou, kterou už spolu dlouho nezažili.
Karel se bavil rychleji
Hostitelé je přivítali v obyčejném domě za Hradcem. V předsíni se zouvalo, z kuchyně voněla zapečená bageta a na pohovce někdo odkládal psí deku. Daniela čekala rozpačité ticho, místo toho dostala sklenici a otázku, odkud se znají s majiteli. Karel se brzy rozpovídal s Evou, ženou v zelených šatech. Když se zasmála a sáhla mu na předloktí, neuhnul. Daniela si všimla, že k ní už potřetí stojí zády. Nechtěla ho hned tahat stranou a potvrdit, že celý nápad nezvládá.
U kuchyňského ostrůvku ji oslovil Evin manžel Tomáš. Zeptal se jí na práci a u odpovědi zůstal i poté, co zjistil, že vede provoz malé tiskárny. Zajímal se, proč tam pořád opravují starý stroj, a Daniela mu vyprávěla příhodu s odběratelem, kterou Karel doma odbyl poznámkou, že si to nemá tak brát. Tomáš se nesnažil vyřešit její zaměstnání. Poslouchal, občas ji přerušil otázkou a jednou jí řekl, že se mu líbí, jak o věcech mluví bez okolků. Přistihla se, že prodlužuje odpovědi, aby neodešel.
Karel přišel ve chvíli, kdy se s Tomášem přesunuli k oknu. Podal Daniele sklenici, přestože ještě měla svou. „Tak co, pojedeme?“ zeptal se. Myslela, že jen zjišťuje čas. Odpověděla, že by ještě chvíli zůstala, a vrátila se k rozhovoru. Karel jí položil ruku na záda. „Já už chci domů.“ Tomáš ustoupil a řekl, že jim nebude překážet. Daniela však odmítla, že by překážel. Bylo jí příjemné vidět, jak Karel čeká na její rozhodnutí, a nechtěla mu tu úlevu dát hned.
Kabát si od něj nevzala
V předsíni jí Karel připomněl dohodu. Daniela mu vyčetla Evu a jeho odpověď, že se pouze bavili, ji rozčílila ještě víc. „Já se taky jen bavím. Akorát tobě najednou došel humor.“ Karel řekl, že se nemusí obhajovat, protože si slíbili odchod bez vysvětlování. V tom měl pravdu a Daniela to věděla. Když jí přinesl kabát, nechala ho viset přes jeho ruku. Řekla, ať si vezme taxi, že přijede později. Několik vteřin čekal, potom kabát pověsil zpátky a odešel. Nezavolala za ním, přestože přes otevřené dveře viděla, jak ještě stojí u branky.
Zůstala necelou hodinu. Hostitelce řekla, že Karel ráno vstává, a hned ji zahanbilo, jak snadno jí lež prošla. Tomáš se zeptal, jestli nemá raději jet za ním. „Teď už by to bylo jedno,“ odpověděla. Nebyla to pravda, jen se jí nechtělo přiznat, že by návratem ještě mohla něco napravit. S Tomášem si vyměnili čísla. Když jí podával telefon, dotkli se rukama a Daniela ucítila stejné napětí jako při cestě na večírek. Eva pak zavolala manžela ke stolu. Daniela si objednala odvoz a odjela sama.
Karel seděl doma v kuchyni. Daniela začala tím, že se nic nestalo, nikoho nepolíbila a s nikým nikam nezmizela. „Já vím, cos mi slíbila. Neptám se, co všechno jsi ještě mohla udělat,“ odpověděl. Řekla mu, že potřebovala jednou nebýt ta, která poslušně vstane. Karel přisunul svou židli ke stolu. Přiznal, že Tomášův zájem nesnesl, zatímco u Evy ho vůbec nenapadlo sledovat, jak se cítí Daniela. Pak dodal, že právě proto jejich dohodu potřeboval. Daniela se omluvila za to, že ho nechala odjet. Když chtěl vědět, zda by šla, kdyby se večer opakoval, odpověď mu nedala.
Na kávu šla bez něj
Další pozvání od hostitelů odmítli. Několik dní se doma bavili hlavně o nákupech a o tom, kdo vyzvedne auto ze servisu. Karel už nežádal další podrobnosti, zato se jí vyhýbal, když si k němu večer přisedla. Tomáš mezitím napsal, že ji rád poznal, a navrhl kávu. Daniela se zeptala, jestli o pozvání ví Eva. Odpověděl, že ano, samostatné schůzky si nezakazují. Daniela mu přesto nejprve napsala, že teď nemůže. O týden později sama nabídla čtvrtek po práci. Chtěla zjistit, jestli o ni stojí i bez Karla, který se dívá.
Manželovi to oznámila po telefonu cestou do kavárny. Karel chvíli mlčel a pak řekl: „Takže už mi to jen hlásíš.“ Daniela mohla namítnout, že si žádný zákaz kávy nedomluvili. Místo toho přiznala, že mu neřekla o schůzce dřív, protože čekala odpor a nechtěla ji rušit. Karel hovor ukončil s tím, že dnes povečeří jinde. V kavárně už Tomáš seděl u okna. Když k němu přišla a sundávala si kabát, vstal a políbil ji krátce na tvář. Potěšilo ji to. Na otázku, jaký měla den, začala mluvit o Karlovi. Po několika větách se zarazila. Tomáš počkal, až domluví, a zeptal se, zda chce dnes vůbec zůstat. Daniela si přitáhla židli blíž ke stolu. „Chci. A taky bych se mohla konečně něco dozvědět o tobě.“ Když přišla obsluha, objednala si ke kávě ještě sendvič.
