Článek
Na prodloužené víkendy jezdili už osm let. Chatu v Jizerských horách zajišťoval Aleš, který znal majitele, a také vybíral peníze. Tentokrát jich přijelo šest a každý odevzdal patnáct set korun. Alice viděla, jak Aleš při sobotním obědě přepočítal devět tisíc, vložil je do obálky a zasunul do zásuvky příborníku.
Tomáš přijel poprvé bez ženy. Po rozvodu si našel malý byt a mezi přáteli se o něm začalo mluvit opatrněji, jako by mohl kdykoli požádat o půjčku. Alicin manžel Radek mu v pátek poradil, ať přestane platit tolik za nájem. Tomáš se zeptal, zda pro něj má levnější byt. Radek to obrátil v žert, ale večer už spolu skoro nemluvili.
Alice s Tomášem udržovala poměr čtvrtý měsíc. Dřív se potkávali jen na podobných víkendech; po jeho rozvodu mu sama napsala, jestli nechce zajít na oběd. Líbilo se jí, že se zajímal o odpověď, když se zeptal, jak se má. Radek si na její vyprávění často vzpomněl až později, když se stejná věc týkala někoho známého.
Sobotní odpoledne si domluvili předem. Alice řekla, že ji bolí hlava, a Tomáš potřeboval vyřídit pracovní hovor. Ostatní vyrazili po druhé na rozhlednu. Alice počkala, až zmizí za zatáčkou, a odešla pěšky do penzionu na kraji obce. Tomáš přijel o chvíli později autem. Pokoj měli zamluvený do čtyř; večerní hosté měli dorazit později.
Před odchodem Alice kontrolovala čas tak často, až ji Tomáš požádal, aby telefon nechala v kabelce. Rozloučili se na parkovišti. Ona se vrátila pěšky, on ještě zajel pro benzín a pečivo. Když se výletníci kolem páté vraceli, už vyndával nákup z kufru. Radek mu pomohl odnést tašky a zeptal se, jestli si aspoň odpočinul.
Obálka nebyla v zásuvce
Majitel chaty měl přijít v neděli ráno, ale Aleš chtěl mít placení připravené. Zásuvku otevřel ještě před večeří. Nejdřív ji jen zavřel a zeptal se ženy, jestli peníze někam nepřendala. Když řekla, že na ně nesahala, začal vytahovat ubrousky, svíčky a staré jídelní lístky. Obálka mezi nimi nebyla.
Alice právě krájela rajčata. Položila nůž a šla se podívat. Aleš zopakoval, že peníze po obědě ukládal do zásuvky. Všichni si to pamatovali. Jeho žena prohlédla okolní zásuvky, druhá kamarádka nadzvedla ubrus. Tomáš zůstal u sporáku a ztlumil plamen pod hrncem.
„Kdo tu vlastně odpoledne byl?“ zeptal se Radek. Alice odpověděla, že ona, ale pak šla ven, protože jí čerstvý vzduch udělal dobře. Tomáš řekl, že také odjel. Nejdřív něco vyřizoval v obci, potom natankoval. Alice se dívala na Aleše, který znovu obracel prázdnou zásuvku, a čekala, zda se někdo zeptá podrobněji.
Radek se zeptal. Chtěl vědět, kde Tomáš byl a jestli má účtenku i na obyčejné rohlíky. „Benzín jsem platil kartou. Co tím řešíme?“ odpověděl Tomáš. Radek řekl, že zatím nic, jen si mají ujasnit, kdo tu celé odpoledne zůstal. Alice přiklekla k příborníku a sáhla pod něj. Nahmatala drobky a zaschlou těstovinu.
Potom Radek ukázal na Tomášovu cestovní tašku u schodů. „Tak ji otevři a máme klid.“ Aleš ho napomenul, že přece nikoho neobviňují. Radek přesto zůstal stát u tašky. Alice mohla říct, že s Tomášem skoro dvě hodiny byla. Nevěděla, co dělal předtím a potom, ale určitě neseděl celé odpoledne sám na chatě. Místo toho navrhla prohledat komoru.
Devět tisíc mezi účtenkami
Tomáš se na ni podíval. Nebyl to dlouhý pohled a nikdo jiný si ho zřejmě nevšiml. Alice otevřela komoru a začala přesouvat zavařovací sklenice. Slyšela, jak Radek opakuje, že kdo nic nevzal, nemusí se urážet. Tomáš odpověděl, že mu do tašky sahat nebude. Alice se naklonila za pytel brambor, kde obálka nemohla být.
Měla připravenou větu o tom, že s Tomášem odpoledne mluvila před obchodem. Mohla by podpořit aspoň část jeho vyprávění a zbytek nechat nevysvětlený. Jenže Radek by se ptal, proč nakupovali každý zvlášť a proč mu o setkání neřekla. Alice vytáhla prázdnou krabici od čaje a prohlédla ji ze všech stran.
„Počkejte. Já jsem hledal ten účet,“ ozval se Aleš. Sundal z police krabici s doklady za společné nákupy a vysypal ji na stůl. Mezi účtenkami ležela přeložená obálka. Vzpomínal si už přesně: před výletem ji znovu vyndal ze zásuvky, aby k penězům přidal doklad za dovoz oběda. Potom všechno uklidil do krabice místo zpátky do příborníku.
Peníze přepočítal dvakrát. Nikdo nic neřekl, dokud nepotvrdil, že je tam všech devět tisíc. Potom se začali smát, každý trochu jinak. Aleš se Tomášovi omluvil. Radek ustoupil od tašky a poznamenal, že aspoň mají důkladně uklizeno. Tomáš mu odpověděl: „Tak hlavně že se nemusíš omlouvat ty.“
Alice se vrátila k rajčatům. Úleva byla tak silná, že si musela přidržet prkénko, aby ho neshodila. Radek ji objal kolem ramen a přes ni se zeptal Aleše, zda chce nakrájet chleba. Tomáš mezitím odnesl tašku nahoru. Alice si říkala, že večer si o tom promluví, až ostatní zůstanou u karet.
Po večeři už nepočkal
Tomáš hrát nechtěl. Vzal si bundu a oznámil, že se půjde projít. Alice chvíli seděla vedle manžela, potom vstala s tím, že má v pokoji svetr. Tomáše zastihla u zadních dveří. Sáhl do kapsy a podal jí složený šátek. Poznala ho okamžitě. Sundala si ho v penzionu a vůbec si nevšimla, že ho nemá.
„Zůstal pod židlí,“ řekl. Alice ho rychle schovala do kapsy kalhot. Chtěla se Tomáše dotknout, ale ustoupil ke dveřím. Začala tím, že to bylo hrozné a Aleš je nemožný. Tomáš ji nechal domluvit. Když navrhla, že se sejdou v úterý jako obvykle, zavrtěl hlavou.
„Co jsem měla dělat?“ zeptala se tiše. „Říct mu to přede všemi?“ Tomáš se podíval ke dveřím kuchyně. „Mohla jsi mu aspoň říct, ať přestane. Nemusela jsi hned vysvětlovat, kde jsme byli.“ Alice namítla, že Radek nakonec nic neotevřel. „Protože jsem ho nenechal. Ty jsi hledala v komoře.“ Potom vyšel ven a dveře za sebou přitáhl, aby nebouchly.
V neděli ráno odjel dřív než ostatní. Na stole nechal peníze za společné nákupy a Alešovi napsal, že nemá chuť čekat na placení chaty. Radek jeho odjezd považoval za přehnaný. Alice začala sbírat hrnky a řekla, že se Tomášovi nemůže divit. Manžel se zeptal, co měl podle ní udělat jinak. Neodpověděla hned.
„Ty jsi taky hledala všude možně,“ připomněl jí. Alice položila hrnky do dřezu. Ještě předchozí večer si říkala, že svým pobíháním získá čas, během kterého všechno dobře dopadne. Když se Radek znovu zeptal, co mu vlastně vyčítá, pustila vodu tak silně, že musel otázku zopakovat.
