Článek
Zářijovou páteční večeři Lenka připravila pečlivěji než poslední rodinné Vánoce. Radkovi řekla, že přijde kolegyně, které se nechce vařit pro jednoho. Haně nabídla ochutnání nového receptu; o odloučení manželů i jejich oddělených pokojích už kolegyně věděla. Pětačtyřicetiletá Lenka chtěla vyřešit právě společné bydlení. S Radkem od léta řešili hlavně nákup a nájem. Lenka chodila s Pavlem, který se dělil o malý byt s dospělým synem, a toužila ho konečně pozvat na noc k sobě. Radek však odchod odkládal: současný nájem byl levný a nové bydlení pro jednoho drahé. Lenka byt opouštět nechtěla. Počítala s tím, že druhou polovinu nákladů časem převezme Pavel.
Večeře dopadla přesně podle plánu
Hana byla dva roky rozvedená a Lenka znala její stížnosti na seznamování. Věděla také, že Radek umí být pozorný, pokud nemusí řešit jejich manželství. U stolu zavedla řeč na výlety a pak oba nechala v obýváku, zatímco dlouho uklízela kuchyň. Když Hana odcházela, Radek jí pomáhal do kabátu. Lenka se cítila skoro velkoryse. O týden později jí Hana v práci přiznala, že spolu byli na večeři. Opatrně se zeptala, zda jí to opravdu nevadí. Lenka ji ujistila, že jejich vztah skončil dávno předtím. Nezapomněla dodat, že Radek potřebuje jen trochu postrčit do nového života. Hana poděkovala za otevřenost a Lenka už v duchu přeměřovala jeho pokoj pro Pavlův pracovní stůl.
První noc u nich Hana zůstala po návštěvě kina. Lenka ji ráno potkala u kávovaru v Radkově košili. Hana se omlouvala, že nevěděla, zda už může pustit mlýnek. Lenka odpověděla, že samozřejmě, a odešla bez kávy. Večer se Radka zeptala, kdy tedy začne hledat byt. Překvapeně jí připomněl, že se s Hanou znají sotva pár týdnů. „Tys nás seznamovala, abych měl s kým chodit ven, nebo abych zmizel?“ zeptal se. Lenka namítla, že obojí by snad mohlo jít současně. Radek se tomu nezasmál. Následující sobotu přespal u Hany, další pátek však přišli zase k nim. Lenka slyšela jejich tlumený smích přes chodbu a zlobila se, že sama dál jezdí za Pavlem s taškou na jednu noc.
Nabídky bytů měla připravené předem
Hana bydlela v garsonce a Radek si u ní neměl kam dát věci. Lenka se toho chytila. O polední pauze jí ukázala několik pronájmů a vysvětlovala, že při dvou příjmech by na ně snadno dosáhli. Hana odpověděla, že společné bydlení zatím neřeší. Lenka jí přesto večer přeposlala uloženou korespondenci s jedním pronajímatelem. Druhý den Hana položila telefon vedle jejího oběda. Ve vlákně zůstal Lenčin dotaz, zda by majitel pronajal byt jejímu manželovi a jeho nové partnerce. Odeslala ho čtyři dny před seznamovací večeří. „Tys nám vybírala ložnici, když jsem ještě nevěděla, že s ním budu pít kafe?“ zeptala se. Lenka odpověděla, že jen zjišťovala možnosti. Hana si telefon nevzala zpátky a čekala.
Lenka přiznala, že doufala v rychlejší stěhování. Připadalo jí nespravedlivé, že se Hana tváří uraženě, když jí sama říkala, jak dobře jim to s Radkem funguje. „Takže jsem ti našla slušného chlapa a problém je, že jsem z toho chtěla taky něco mít?“ řekla. Hana odpověděla, že s Radkem nezačala chodit proto, aby Lence uvolnila byt. Dál se s ním vídat bude, ale společné bydlení si zařídí, až ho oba budou chtít. Od té doby spolu v práci mluvily jen o úkolech. Lenka se jednou pokusila vrátit k jejich obvyklým společným obědům. Hana už měla domluvený odchod s jinou kolegyní. Lenka nakonec snědla jídlo u počítače a poprvé otevřela nabídky bydlení pro sebe.
Koncem října se přestěhovala do menšího bytu dál od centra. S Radkem se dohodli, že si společné výdaje rozdělí do konce měsíce a další nájem už zaplatí on. Pavel jí pomohl stěhovat, ale své věci nepřivezl. Když se zeptala na pracovní stůl, řekl, že o společném bydlení přece ještě nerozhodli. Při první návštěvě u ní zůstal přes noc. Lenka si ráno užívala, že nemusí čekat, až z chodby zmizí Radek, a přesto se jí při placení nového nájmu stáhl žaludek. Pavel navrhl, že přispěje na nákupy, když tam teď bude častěji. Poděkovala mu. O polovinu nájmu si neřekla; bála se slyšet, kolik nocí týdně vlastně znamená častěji.
