Článek
S Lenkou jsme devatenáct let, máme dospělou dceru a doma se většinou nehádáme. Dokážeme spolu strávit celý víkend, aniž bychom potřebovali další společnost. Jen mi poslední dobou vadilo, že dopředu vím, jak večer dopadne. Lenka mě někdy sama políbila, ale já měl pořád v hlavě, že ještě před chvílí řešila nedoplatek za elektřinu. Chybělo mi napětí. Chtěl jsem zase čekat na zprávu od ženy a nevědět, co si ke mně dovolí.
Navrhl jsem, abychom si založili nové e-mailové adresy a pod jinými jmény se seznamovali. Jen spolu, nikoho dalšího jsme hledat nechtěli. Lenku to pobavilo a souhlasila, že si pár dní budeme psát z práce a doma obsah zpráv neprozradíme. Poslala mi krátké představení jako Helena. Já byl Daniel. První večer jsem jí napsal, co bych jí po příchodu pošeptal do ucha. Odpověděla až ráno a já se přistihl, že po cestě do práce kontroluji telefon na každé červené.
Chtěl jsem si psát s někým neznámým
Dva dny to fungovalo výborně. Lenka doma věděla, proč se usmívám, a nechávala mě čekat. Potom mi Helena napsala, že slaví nového klienta pro svou účetní praxi a nejraději by večer někam vyrazila. Místo abych ji pozval, odpověděl jsem, že dnes nemusí být účetní. Mohla by třeba vybírat hotely pro cestovní kancelář. Představoval jsem si ženu, která přiletí s malým kufrem, zná dobré restaurace a zítra zase zmizí. U té představy jsem se zdržel déle než u jejího pozvání.
Poslal jsem jí upravené představení. Helena podle mě neměla děti, pracovala na cestách a nevěděla, kde stráví příští víkend. Čekal jsem nějakou drzou odpověď. Místo ní přišla otázka, co si změním já. Napsal jsem, že můžu zůstat obchodním zástupcem, stejně hodně jezdím. „Takže ty se představíš a mě si přepíšeš?“ odpověděla. Připadalo mi, že kazí zábavu. Vždyť jsem jí nenavrhoval, aby dala výpověď! Chtěl jsem jen pár večerů bez faktur a domácích povinností.
Její zprávu jsem opravil ještě jednou
Lenka si letos našla čtyři vlastní klienty. O prvním jsem věděl, dokonce jsme otevřeli víno. Ostatní jsem si nepamatoval. Když jsem večer přišel domů, seděla v kuchyni s notebookem a zeptala se, co je na její práci tak odpudivého. Řekl jsem, že vůbec nic, ale přece jsme se domluvili na fantazii. Otočila ke mně obrazovku: v jejím původním představení stálo, že má ráda svou práci a večery, při kterých nemusí být rozumná. Tu druhou část jsem při přepisování zachoval skoro doslova.
Zkusil jsem jí vysvětlit, že mě ta účetní okamžitě vrací domů. „Já jsem ale doma taky,“ řekla. „To mám jít pryč, abys měl chuť?“ Navrhl jsem začít znovu a slíbil, že už jí do ničeho mluvit nebudu. Druhý den mi napsala o malé stavební firmě, která ji získala na doporučení, a o tom, jak se bála odejít ze zaměstnání. Odepsal jsem, že je šikovná, a zeptal se, co má na sobě. Přišlo jen: „Svetr. A ještě jsem ti něco vyprávěla.“ Na to jsem odpověděl až po obědě.
Na tenhle večer už neměla chuť
V pátek jsem koupil víno a navrhl, že bychom Helenu s Danielem mohli konečně nechat setkat. Lenka odmítla. Nechtěla další pokus, při kterém budu čekat, až přestane mluvit a začne se mnou flirtovat. Rozčilovalo mě to, protože na začátku sama psala dost odvážně. Připomněl jsem jí to. „To jo. Taky mě to bavilo,“ řekla a uklidila svou sklenici. Právě to mě zasáhlo víc než hádka. Nemohl jsem si namluvit, že na podobné věci nikdy nebyla nebo že jsem ji musel přemlouvat.
Nové adresy jsme přestali používat. Doma se mnou Lenka mluví normálně, ale když si k ní večer sednu, už sama nevyplňuje každé ticho. Včera jsem se zeptal, jak se měla. Začala vyprávět, že jí zavolal další možný klient. Chtěl jsem říct, ať si práci necháme na zítřek, ale zarazil jsem se. Ona si toho všimla a zeptala se, jestli to chci slyšet. Odpověděl jsem, že jen hledám ovladač. Podala mi ho. Pořád si myslím, že bychom si měli od běžného života občas odpočinout. Jen teď nevím, jak jí to navrhnout, aby znovu neslyšela, že si potřebuji odpočinout hlavně od ní.
