Článek
Když Marek položil Romanovi ruku na rameno a požádal ho, aby přestal obracet klobásy, Zita ještě doufala, že se manžel zeptá na auto. Na zahradě za sousedním domem sedělo dvanáct lidí a Romanova přítelkyně právě rozlévala víno. Marek však chtěl před všemi slyšet, proč si Roman ve čtvrtek odpoledne bere volno. Zita poznala ten klidný hlas, kterým manžel mluvil s prodavači, když měl jistotu, že ho ošidili. Ještě před měsícem se na její čtvrtky vyptával úplně jinak. Tehdy u toho vypínal televizi a přitahoval si ji k sobě. Teď neuhnul pohledem ani ve chvíli, kdy mu řekla, aby toho nechal.
🍷 Otázka, po které vypnul televizi
Začalo to v únoru, po oslavě Zitiných pětačtyřicátin. Do jejich řadového domku na kraji Pardubic přišlo několik známých a kolega z práce jí pochválil šaty. Večer se Marek zajímal, jestli jí skládá poklony často. Zita nejprve čekala výčitku, ale manžel se usmíval. Překvapilo ji, jak pozorně poslouchá. Poslední dobou mu mohla převyprávět celý pracovní den a on se nakonec zeptal jen na to, zda zaplatila elektřinu.
O několik dnů později se k tomu vrátil. Zeptal se, jestli si někdy představuje, že by o ni stál někdo jiný. Zita odpověděla, že představovat si může každý, co chce. Marek se přisunul blíž a požádal ji, aby mu o takovém muži vyprávěla. Když zaváhala, dodal: „Vymyšleným. Já nechci žádný překvapení.“ Domluvili se, že nepoužijí nikoho z práce ani ze společných známých. Žádná skutečná jména, žádné pátrání. Kdykoli jednomu z nich přestane být hra příjemná, skončí.
Prvního muže Zita odbyla několika větami. Potkala ho prý v kavárně, byl vysoký a ptal se jí na knížku. Připadala si hloupě, jako by dostala domácí úkol z předmětu, který nikdy neměla ráda. Jenže Marek jí potom přinesl víno, odložil telefon a zbytek večera se na ni díval. Ráno jí napsal z práce. Nepotřeboval nic koupit ani vyzvednout. Jen se ptal, co má v plánu.
Zita už několik let neřekla nahlas, jak moc jí podobná pozornost chybí. Naučila se manžela nerušit, když přijel unavený, a nebrat si osobně jeho nezájem. Teď stačilo přidat do vyprávění cizího muže a Marek sám odložil všechno ostatní. Bylo to ponižující i příjemné. Příjemné zatím převládalo.
🚪 Muž, který už měl adresu
V dalších týdnech dostal vymyšlený muž pravidelnou práci a zvyk nosit kávu v papírovém kelímku. Ve čtvrtek končil dřív. Zita ty podrobnosti dobře znala. Roman z vedlejšího domu vedl menší prodejnu podlah, ve čtvrtek po obědě předával provoz kolegovi a cestou domů se zastavoval pro kávu. Občas se potkali u kontejnerů nebo před obchodem. Byl o tři roky mladší než ona a pamatoval si, na co se jí minule ptal.
Nikdy ji nikam nepozval. Jednou ji vzal za loket, když za nimi projíždělo auto, a jindy jí přidržel dveře se slovy: „Před takovým kabátem by měl člověk rozvinout koberec.“ Zita se zasmála víc, než bylo nutné. Od té doby se před odchodem do obchodu občas podívala z okna, jestli nestojí venku jeho šedá dodávka. Tohle Markovi neřekla. Půjčovala si jen Romanovy zvyky. Dohodu už porušila, ale namlouvala si, že zákaz známých lidí se týkal hlavně jmen.
Manželovi přestávaly obecné věty stačit. Zajímalo ho, co jí ten druhý přinesl, kde na ni čekal a čeho si na ní všiml. Zita vynechávala intimní podrobnosti; snadněji mluvila o tom, že někdo poznal její nový účes nebo kvůli ní zrušil schůzku. Marek poslouchal a potom jí sám zajistil stůl v restauraci. Zita si ten večer užila, přestože věděla, co mu předcházelo.
Jednou použila Romanovu poznámku o kabátu. Marek ji nechal větu dokončit, potom se zeptal, odkud ji má. Odpověděla, že si ji vymyslela. Nevěděla, že stejnou větu slyšel od Romana už na podzim, když k nim přišla známá v novém plášti. Roman tehdy pobavil celou předsíň. Zitě ten žert připadal určený jen pro ni.
Druhý den u snídaně Marek utrousil, že potkal Romana. Zita se usmála dřív, než dodal, o čem spolu mluvili. Ten výraz znal z jejich večerního vyprávění. Znejistilo ho to víc než shoda slov. Poprvé ho napadlo, že Zita nemusí nic vymýšlet. Začal se vyptávat na její odchody z práce a nakonec vyslovil i prodejnu podlah. Zita příliš rychle odpověděla, že je to jedno. Pak se opravila: nic takového se nestalo. Marek jí připomněl čtvrtky a kávu. Každá podrobnost teď zněla jinak.
🔥 U grilu už se nehrálo
Zita hru ukončila. Řekla mu, že použila několik Romanových zvyků, protože se jí nechtělo všechno vymýšlet. Přiznala také, že se jí líbí. Nic spolu nemají a nikdy neměli. Marek se pousmál, jako by konečně dostal správnou odpověď, jen ještě ne celou. Následující týden se vracel domů dřív a ve čtvrtek jí dvakrát zavolal do práce. Když mu vyčetla, že porušuje jejich dohodu, odpověděl: „Ta platila pro vymyšlenýho chlapa.“ Její provinění mu najednou stačilo jako povolení ke všemu dalšímu.
Na sousedské posezení šli o dva týdny později. Zita původně nechtěla, ale připadalo jí nesnesitelné přestat zdravit lidi kvůli poměru, který neměla. Marek slíbil, že nebude dělat scény. Roman jim nabídl pivo a zeptal se Marka, zda už vyměnil zimní pneumatiky. Zita si sedla na druhý konec stolu. Doufala, že tím manželovi něco usnadní. Marek si její odstup vyložil jako další představení.
U grilu se Roman jeho otázce nejprve zasmál. Ve čtvrtek má volno, protože v sobotu bývá v prodejně. Vždyť to říkal už loni. Marek však nepustil jeho rameno. Zeptal se, jestli si taky pamatuje, který kabát nosí Zita. Roman se podíval přes stůl na ni a úsměv mu zmizel. Teprve tehdy si začali všímat i ostatní. Hostitel ztlumil rádio a Romanova přítelkyně položila načatou lahev na trávník.
„Ty si myslíš, že spolu něco máme?“ zeptal se Roman. Marek odpověděl, že on si zatím nic myslet nemusí, protože jeho žena byla nezvykle sdílná. Zita vstala tak rychle, až židle zavadila o dlažbu. Řekla, že si všechno vymyslela. Marek konečně souseda pustil, ale jen proto, aby se obrátil k ní. Chtěl vědět, proč si tedy vybrala právě jeho.
Zita mohla zopakovat, že Roman prodává podlahy a pije kávu. Mohla nechat přítomné v domnění, že doma ze žárlivosti přiznává smyšlenou nevěru. Uviděla však výraz Romanovy přítelkyně a pochopila, že tím přenese jejich problém do další domácnosti. Řekla tedy i zbytek. Že po ní Marek chtěl příběhy o jiném muži. Že si to domluvili a několik týdnů jim to vyhovovalo.
„Tohle přece nemusíš vykládat všem,“ přerušil ji manžel.
„Tak ses ho měl zeptat u nás v kuchyni.“
Roman odložil kleště na talíř a požádal je, aby odešli. Nesnažil se Markovi dokazovat, kde trávil jednotlivé čtvrtky. Jeho přítelkyně jen řekla Zitě, ať si laskavě příště vybere někoho, koho si opravdu vymyslí. Zita přikývla. Na omluvu odpověď nedostala.
🛏️ Večer bez dalšího vyprávění
Cestou domů Marek mlčel. Až v předsíni jí vyčetl, že ho před lidmi shodila. Zita si zouvala boty a nechala ho dokončit: teď si o nich budou povídat, na další posezení už je nikdo nepozve. Pak se zeptala, co přesně měla u toho stolu potvrdit. Marek si stáhl bundu a neodpověděl. Tu noc se už nezeptal, zda se s Romanem scházela.
Soused následující den poslal zprávu, že si nepřeje další kontakt. Zita napsala omluvu i jeho přítelkyni. Odpověď nepřišla. Jednou ho pak zahlédla u obchodu. Přešel k autu dřív, než k němu došla. Pocítila stud, ale také zklamání, za které se styděla znovu: pořád chtěla, aby se na ni podíval tak jako předtím.
Od Marka neodešla. V kabelce ještě nosila účtenku z jejich večeře a nedokázala přijmout, že by všechny ty zprávy a doteky patřily jen k vyprávění. Chtěla zpátky alespoň část těch několika týdnů, tentokrát bez přípravy. Ráno si dál předávali koupelnu, nakupovali a navštívili dceru v Brně. O posezení před ní nemluvili. Zita jí nechtěla vysvětlovat, proč zvažuje odchod právě ve chvíli, kdy si jí manžel konečně začal všímat.
Marek se jí po čase znovu začal dotýkat, ona však poznávala okamžik, kdy čeká, že něco dodá. Řekla mu přímo, že by chtěla, aby se na ni těšil i bez představ o jiném. Odpověděl, že se na ni přece těší. Potom se zeptal, jestli by tentokrát nemohl být ten muž úplně cizí.
Zita odmítla. Neodešla z ložnice ani mu neoznámila konec manželství. Zůstala sedět vedle něj a čekala, zda ho napadne něco jiného. Marek ji chvíli hladil po rameni. Pak sáhl na noční stolek pro dálkový ovladač. Když se jí zeptal, jestli chce pustit další díl, řekla, že ano.
