Článek
S manželem jsme spolu devatenáct let. Je mi třiačtyřicet, pracuji v kanceláři stavební firmy a poslední měsíce jsem si pravidelně brala volné čtvrteční odpoledne.
Radek věřil, že chodím plavat a potom na nákup. Někdy jsem skutečně přivezla mokrý ručník. Nechtěla jsem vypadat neopatrně.
Tomáš byl ženatý. Seznámili jsme se na školení na jaře a od léta jsme se scházeli v malém penzionu za městem.
Nechtěla jsem se rozvádět. Chtěla jsem dvě hodiny, během kterých se mě někdo nebude ptát, co bude k večeři.
Doporučil mi spolehlivou paní
Když jsem si jednou stěžovala na úklid, Tomáš mi poslal telefonní číslo.
„Ivana. Je pečlivá a nebude ti prohlížet skříně.“
To mě pobavilo. Ani jsem se nezeptala, odkud ji zná. Předpokládala jsem, že uklízí u někoho z jeho kolegů.
Ivaně bylo kolem padesáti. Domluvily jsme se na třech hodinách každý druhý čtvrtek. Později začala chodit týdně.
Radek nic nenamítal. Úklid jsme platili společně a on byl rád, že se kvůli koupelně přestaneme dohadovat.
Ivana chodila přesně. Než jsem odjela, nabídla jsem jí kávu a občas jsme chvíli mluvily v kuchyni. Po měsíci jsem jí svěřila náhradní klíč.
Jednou mi pochválila halenku. Měla jsem ji na sobě kvůli jejímu muži.
Na to si dnes vzpomínám častěji než na samotné schůzky.
V telefonu jsem slyšela známý hlas
V říjnu měl Tomáš narozeniny. Zavolala jsem mu večer z parkoviště před supermarketem. Říkal, že bude doma sám.
Zvedl to až napotřetí.
Než jsem mu stačila popřát, ozvalo se za ním: „Tome, ty svíčky jsou zase v té horní skříňce?“
Ten hlas jsem znala. Ivana takhle protahovala poslední slovo, když se mě ptala, kam patří vyprané utěrky.
Tomáš hovor ukončil. Zavolal mi zpátky za deset minut.
„Ta paní, co u nás uklízí, je tvoje žena?“
Chvíli mlčel. Pak řekl, že mi to chtěl vysvětlit.
„Kdy? Až mi umyje okna?“
Prý si chtěla přivydělat a já potřebovala pomoc. Neviděl důvod dělat z toho něco horšího, než to bylo.
Zeptala jsem se, jestli věděla, komu patří číslo, které jí dal. Řekl jí, že jsem známá z práce.
„A ty čtvrtky?“
„Aspoň jsem věděl, že mě ani jedna nebude shánět.“
Seděla jsem v autě s taškou na klíně. Připadala jsem si najednou směšná. On si odpoledne uspořádal a já mu za jeho ohleduplnost děkovala.
Když jsem řekla, že je to odporné, zasmál se.
„Dano, kvůli úklidu? To ostatní ti nevadilo.“
Vadilo mi, že měl pravdu právě on.
Ivana přišla i po mé zprávě
Napsala jsem jí, že další úklidy ruším. Vymluvila jsem se na změnu pracovní doby. Odpověděla, že ve čtvrtek ještě přijde, jak jsme se domluvily, a pak skončí.
Mohla jsem jí napsat znovu. Potřebovala jsem ale zpátky klíč a nechtěla jsem, aby ho předávala Radkovi. Zůstala jsem doma.
Přinesla si vlastní rukavice. Zeptala se, jestli má začít koupelnou, nebo jestli jsem chtěla probrat něco jiného.
„Nejste s něčím spokojená? Jestli něco vynechávám, stačí říct.“
Stála v předsíni a čekala na výtku k práci, kterou u nás dělala dobře.
Chtěla jsem zopakovat něco o práci a nedostatku času. Jenže ona už začala vysvětlovat, že by mohla chodit i v pátek. Nechala bych ji hledat další termín, zatímco bych vymýšlela další důvod.
Pozvala jsem ji ke stolu. Kávu nechtěla.
Řekla jsem jí, že se scházím s Tomášem. Že jsem do úterý nevěděla, kdo je ona. Vyslovila jsem to rychle, skoro jako omluvu.
Ivana položila rukavice vedle kabelky.
„Jak dlouho?“
„Od léta.“
„A dneska jste měla být s ním?“
Přikývla jsem.
Podívala se na hodiny nad sporákem. Bylo čtvrt na dvě. Scházeli jsme se v půl druhé a Tomáš už mi dvakrát napsal, kde jsem.
„Tak mu odpovězte, ať nečeká. Když už jsme mu to tak pěkně naplánovaly.“
Sáhla jsem po telefonu, ale zase ho položila. Ivana vstala.
Nabídla jsem jí peníze za domluvený úklid. Vzala si je a přepočítala. Byla jsem za to ráda. Alespoň v něčem jsem nemusela dál rozhodovat já.
U dveří mi vrátila náhradní klíč. Na Tomáše se už nezeptala.
Doma zůstala stejná koupelna
Tomáš mi večer napsal, že jsem zničila dva vztahy jen proto, abych se cítila líp. Odpověděla jsem mu dost ošklivě. Pak si mě zablokoval.
Čekala jsem, že se mi uleví. Místo toho jsem další čtvrtek pořád kontrolovala telefon.
Radek si všiml, že Ivana nepřišla. Řekla jsem, že skončila. Chtěl vědět proč, protože ještě minulý týden jsem tvrdila, jak jsme na ni měli štěstí.
Zkusila jsem říct, že jí nevyhovuje čas.
„Tak jí nabídneme jiný den.“
Mohla jsem tvrdit, že už má plno. Radek by nejspíš začal hledat někoho jiného a večer bychom si pustili televizi. Ještě před týdnem bych přesně tohle chtěla.
Tentokrát jsem mu řekla, ať jí nepíše. Že Ivana je manželka muže, se kterým jsem měla poměr.
Nejdřív se zeptal, jestli si dělám legraci. Potom chtěl vědět, kdy jsem to stíhala.
„Když jsem jezdila plavat.“
Od té doby spí v pracovně. Zatím jsme se nebavili o stěhování, jen o tom, kdo kdy přijde domů.
Minulý čtvrtek jsem umyla koupelnu sama. Radek prošel kolem otevřených dveří a zeptal se, jestli může o víkendu počítat s autem. Potřeboval odvézt pár věcí k bratrovi.
Řekla jsem, že ano. Na které věci myslí, jsem se nezeptala.
