Článek
Do té doby jsem si na naše uspořádání příliš nestěžovala. Byla jsem rozvedená, bylo mi třiapadesát a svůj byt jsem měla ráda. Pavel byl ženatý a tvrdil, že doma už spolu jen udržují provoz. Považovala jsem za slušné nevyptávat se. Ve skutečnosti jsem se bála odpovědí, které by se mi nehodily.
V září měli s manželkou odjet na týden do jižních Čech. Jejich obvyklá hlídačka psa nemohla, a tak navrhl mě. Ženě řekl, že jsem známá z bývalé práce. To byla pravda, jen hodně neúplná. Klíče mi předal u mě v kuchyni a ukázal v telefonu, kde najdu granule a vodítko.
„Aspoň si odpočineš na zahradě,“ řekl. O penězích jsme nemluvili. Zeptala jsem se, jestli můžu přespávat, a on odpověděl, že právě to potřebují. Připadala jsem si skoro pozvaná. To, že u toho nebude, jsem brala jako drobnou nevýhodu.
Místo u okna
Přijela jsem v neděli po jejich odjezdu. Pes Ben mě přivítal tak nadšeně, že jsem si musela držet tašku před koleny. V kuchyni ležel vzkaz od Pavlovy ženy Jany: časy krmení, místo na ručníky a poděkování. Dopsala, ať si vezmu cokoli z lednice. Písmo měla drobné a úhledné.
První večer jsem si uvařila a sedla k oknu. Poznala jsem výhled z fotografií, které mi Pavel občas posílal. Jen jsem si ho představovala bez sušáku na terase a bez Janiných brýlí vedle ovladače. Neodnesla jsem je. Posunula jsem je ale dál, abych si mohla položit sklenici.
Přes den jsem jezdila do práce, večer venčila a vracela se do velké kuchyně. Na horní polici jsem našla Pavlův oprýskaný hrnek, který míval na fotografiích se snídaní. U mě si nikdy nevybíral. Nalévala jsem mu do dvou stejných šálků a myslela si, že na podobných věcech nezáleží.
Rodinný návrat
Měli přijet v neděli. V sobotu odpoledne jsem ještě stála v kuchyni v ponožkách, když před domem zastavilo auto. Jana vešla první. Poznala mě podle Pavlova popisu a omluvila se, že jedou dřív. Zkazilo se počasí. Pavel mi měl napsat, ale zřejmě na to zapomněl.
Stál za ní s taškami a hned se mě tiše zeptal, jestli už mám sbaleno. Jana mě požádala, abych pomohla dát potraviny do lednice. Poslechla jsem. Věděla jsem už, kde mají máslo i krabičky na sýry. Když si toho všimla, pochválila mě, jak rychle jsem se u nich zorientovala.
Pavel navrhl, že mě odveze. Měla jsem vlastní auto a on to věděl. Jana však z mrazáku vyndala pekáč s připraveným jídlem, dala ho do trouby a nabídla mi večeři. Podívala jsem se na něj a řekla, že ráda zůstanu. Chtěla jsem jednou sedět u jeho stolu tak, aby nemohl určit, kdy odejdu.
Odměna za ochotu
Jana se ptala na Bena, na mou práci a na to, zda mi nevadila tvrdší postel v pokoji pro hosty. Byla příjemná. To mě rozčilovalo nejvíc. Pavel jedl a občas doplnil něco, co jsem mu během týdne sama napsala. Přede mnou pak Janu požádal, aby mu podala sůl, a oslovil ji zdrobnělinou, kterou jsem nikdy neslyšela.
Když zmínila říjnový víkend, hned jsem otevřela kalendář. Zeptala jsem se, od kdy do kdy by mě potřebovali. Pavel přestal jíst. Jana začala vysvětlovat plán cesty a já se vyptávala tak ochotně, až mi nabídla, že si mohu nechat klíče. Teprve tehdy jsem řekla, že jí termín ještě potvrdím.
Při odchodu mi podala obálku. Dva a půl tisíce za hlídání, jak se prý domluvila s Pavlem. Podívala jsem se na něj. Řekl jen: „Vždyť jsi kvůli nám byla celý týden pryč z bytu.“ Mohla jsem peníze odmítnout. Místo toho jsem poděkovala Janě, schovala obálku a vrátila jí klíče s tím, že další hlídání přece ještě není jisté.
Večeře zase u mě
V pondělí jsem Janě napsala, že v říjnu nemohu. Poděkovala a poslala mi fotografii Bena na zahradě. Pavel zavolal až večer. Vyčetl mi, že jsem ho u stolu zbytečně trápila. Zeptala jsem se, jak dlouho věděl, že mi jeho žena zaplatí. Prý od začátku. Nenapadlo ho, že by mi peníze vadily.
„Nevadily. Vzala jsem si je,“ řekla jsem. Čekala jsem, že se zeptá, co mi tedy vadilo. Místo toho navrhl středu u mě. Měl volný večer a mohl přinést víno. Řekla jsem, ať přijde v sedm. Další hlídání jsem dělat nechtěla. Jeho návštěvu jsem odmítnout nedokázala.
Za část peněz jsem koupila maso a uvařila jídlo, které jsme měli v sobotu. Postup mi Jana ochotně nadiktovala ještě při večeři. Pavel ho poznal po prvním soustu. „Tohle děláváme doma,“ řekl. Opravila jsem ho, že doma to dělává Jana. Potom jsem mu přidala, protože jsem si všimla, kolik si u ní nabral.
