Hlavní obsah

Milenec si dal měsíc bez alkoholu. Já přitom bez vína nedokázala říct, jak moc ho chci

Foto: gemini.com

S Davidem jsem chtěla dělat věci, o kterých jsem se za denního světla styděla i mluvit. V baru mi to šlo snadno. Když na měsíc vynechal alkohol, zjistila jsem, jak málo ze sebe mu dokážu nabídnout bez sklenky v ruce.

Článek

S Davidem jsem se seznámila letos v září, dva roky po rozvodu. Bylo mi třiačtyřicet, pracovala jsem v účtárně velkoobchodu s domácími potřebami a většinu týdne jsem měla rozdělenou mezi práci, plavání a nákupy pro sebe a dospělou dceru, která ještě bydlela doma. Nechyběl mi někdo, kdo by se mnou vybíral pračku. Chybělo mi, aby se na mě muž podíval a já kvůli tomu přestala poslouchat, co právě říká. Davidovi bylo šestatřicet a přesně tohle uměl, aniž by si kvůli tomu musel rozepnout košili nebo pronést něco zvlášť chytrého.

Poprvé jsme seděli u stejného stolu při narozeninách společné známé v baru v Brně. Během večera jsem si všimla, že pokaždé, když se nakloním pro olivy, přestane mluvit. Po druhé sklence jsem se ho zeptala, jestli je tak zdvořilý ke všem ženám. Odpověděl, že zrovna zdvořilé myšlenky nemá. Líbilo se mi, že to řekl klidně. Když jsme čekali před podnikem na taxi, přejel mi palcem po vnitřní straně zápěstí a já mu bez zaváhání řekla, ať si vlastní vůz neobjednává. Ještě ráno jsem byla na svou odvahu skoro pyšná.

Vídali jsme se potom dvakrát týdně, většinou až po osmé večer. Dcera měla přítele, David nepravidelnou práci zvukaře a mně večery vyhovovaly. Dala jsem si sklenku při líčení, další s ním v baru a přestala jsem kontrolovat, jak sedím a jestli nejsem příliš přímá. Dokázala jsem mu položit ruku na stehno a dopovědět větu, přestože jsem cítila, jak zpozorněl. O našem vztahu jsem před kamarádkou mluvila jako o příjemném dobrodružství. Vynechávala jsem, že před každou schůzkou potřebuji nejdřív trochu upravit vlastní náladu.

Pozvání na oběd mě zaskočilo víc než první noc

Koncem října mi David napsal, že si dá měsíc bez alkoholu. Neměl kolem toho žádné prohlášení. Poslední dobou prý často končil práci v noci, s ostatními potom ještě seděl a chtěl zjistit, jaké budou víkendy bez toho. Zeptala jsem se, jestli tedy na měsíc rušíme i náš společenský život. Poslal smějící se obličej a navrhl nedělní oběd. Souhlasila jsem, ale už při výběru oblečení jsem byla rozladěná. Halenka, ve které jsem se v baru cítila dobře, mi najednou připadala na poledne okázalá. Převlékla jsem se třikrát.

Čekal na mě před malou restaurací, oholený, v obyčejném svetru. Políbil mě a nechal ruku na mém boku o chvíli déle, než bylo nutné. Chtěla jsem mu říct, že bychom ten oběd mohli vynechat. Místo toho jsem se zeptala, jestli už mají otevřeno. U stolu jsem pak poslouchala vlastní hlas, jak podrobně vypráví o chybě v dodavatelské faktuře. David se několikrát pokusil vrátit k nám dvěma, ale já mu na otázku, kdy mě zase uvidí bez kabátu, odpověděla, že se v restauraci netopí nijak moc.

Při objednávce si dal domácí limonádu. Zeptala jsem se, jestli mu k jídlu nebude chybět pivo, a sama si objednala minerálku. Nechtěla jsem vypadat, že bez vína nevydržím ani oběd. Když nám přinesli pečené maso, poznamenala jsem, že k tomu by mu snad jedno malé nevadilo. Zavrtěl hlavou a dál vyprávěl o sestře, které v sobotu pomáhal skládat nábytek. Přitom mě pod stolem lehce pohladil přes koleno. Přála jsem si, aby ruku nechal tam, ale narovnala jsem se a on ji stáhl. Zbytek jídla jsem čekala, jestli to zkusí znovu.

Po jídle jsme šli kousek pěšky. Na přechodu mě přitáhl k sobě, protože kolem projelo auto příliš blízko chodníku, a já ucítila známou vůni jeho bundy. Ta chvíle se mnou udělala víc než celý oběd. Přitiskla jsem se k němu a on se zeptal, jestli nechci pokračovat u něj. Chtěla jsem. Jenže představa jeho bytu, odpoledního světla a toho, že mě bude pozorovat, zatímco nevím, co dělat s rukama, mě zarazila. Vymluvila jsem se na slíbenou návštěvu u matky. Doma jsem pak ležela oblečená na posteli a četla si naše starší zprávy.

Láhev jsem objednala za oba

Ve čtvrtek jsem vybrala vinárnu, kam jsme spolu chodili už dřív. Ujistila jsem ho, že mají i nealkoholické nápoje, a dorazila o dvacet minut dřív. První sklenku jsem dopila ještě před jeho příchodem. Když se objevil mezi stoly a sundal si sako, konečně jsem zase cítila tu příjemnou jistotu. Pochválil mi rozpuštěné vlasy. Řekla jsem mu, že tentokrát nemám v plánu poslat ho po večeři samotného domů. Usmál se a sklonil se ke mně tak blízko, že jsem poslední slovo řekla téměř do jeho úst.

U večeře jsme se nejdřív dobře bavili. Přiznala jsem mu, že jsem na něj při nedělním obědě nemyslela zdaleka tak slušně, jak jsem vypadala. Zeptal se, proč jsem to tedy neřekla. Odpověděla jsem vtipem, že účetní mají nějakou pověst, a přejela mu prstem po manžetě. Když přišla obsluha, objednala jsem láhev stejného bílého jako minule. David řekl, že pro něj bude perlivá voda. Přikývla jsem, ale víno jsem nechala přinést se dvěma sklenkami. Připadalo mi, že celý večer kazí něčím, co přece původně nebylo mezi námi problém.

Jakmile číšník odešel, nalila jsem i Davidovi. Zakryl sklenku dlaní, ale trochu vína už v ní bylo. Řekl jen moje jméno. Ten tón mě popudil; připadala jsem si jako dítě, které někdo přistihl s rukou v cizím talíři. „Neboj, nezkazíš si tím vysvědčení,“ řekla jsem a zasmála se o něco hlasitěji, než jsem chtěla. David sklenku odsunul. Místo omluvy jsem pokračovala, že jsem netušila, jakého mám doma zásadového muže. Slovo doma ho rozesmálo, jenže tentokrát jinak. Podíval se na mě a zeptal se, jestli slyším sama sebe.

Vyčetla jsem mu, že z obyčejného vína udělal zkoušku charakteru a já vedle něj vypadám jako ženská, která se neumí bavit jinak. Odpověděl, že zatím mluvil jen o tom, co nebude pít on. Potom se zeptal, co bych udělala, kdyby mi objednal něco, co jsem výslovně odmítla, a ještě se mi za to smál. Sáhla jsem po jeho ruce. Nechal mě, abych se dotkla jeho prstů, ale nepohnul jimi. Když jsem mu přejela po zápěstí tak jako on mně před naším prvním společným odjezdem, ruku si stáhl.

Neodešel kvůli jedné sklence

Naklonila jsem se přes stůl a řekla mu tiše, že jsem si na večer zařídila prázdný byt. Ještě pořád mě přitahoval; při pohledu na jeho ústa se mi nechtělo věřit, že se bavíme o tomhle. „Chci tě u sebe. Nechci tu sedět a hádat se,“ dodala jsem. David odpověděl, že se mnou chce spát, ale nechce si to zasloužit vypitím něčeho, co odmítl. Odtáhla jsem se a začala rovnat příbor vedle talíře. Bylo mi horko a měla jsem pocit, že nás musí slyšet i u vedlejšího stolu.

Řekl, že nechce před každou schůzkou obhajovat, proč nepije. Připomněl mi oba dotazy na pivo při nedělním obědě. Já tehdy myslela hlavně na to, jak jsem se vedle něj nedokázala uvolnit; netušila jsem, že si je zapamatuje. „Ty sis vybral pauzu. Já se v ní najednou taky musím nějak zařídit,“ namítla jsem. Chvíli se na mě díval, potom požádal o účet za svou večeři. Nezvýšil hlas a neřekl, že už mě nechce vidět. Prostě zaplatil a začal si oblékat sako.

Před odchodem jsem ho chytila za rukáv. Styděla jsem se, že nás obsluha sleduje, a současně jsem si zoufale přála, aby si zase sedl. Zeptala jsem se, jestli vážně zahodí všechno kvůli skleničce. Odpověděl, že skleničku může nechat stát na stole, ale já mu to už půl hodiny nedovoluji. Pak vyšel ven. Zůstala jsem před dvěma talíři a lahví, kterou jsem objednala s takovou samozřejmostí. Číšník se přišel zeptat, jestli budu chtít ještě vodu. Přikývla jsem a požádala ho, aby odnesl obě vinné sklenky.

Na kávu jsem nakonec nešla

Druhý den jsem Davidovi napsala omluvu. Nejdřív jsem do ní zahrnula, že jsem byla unavená a jeho náhlá změna mě zaskočila. Pak jsem to smazala. Poslala jsem mu, že jsem neměla nalévat za něj ani se mu posmívat. Odpověděl večer, že omluvu bere, ale že se mu náš čtvrtek nelíbil. Žádné srdíčko, žádná nabídka náhradního večera. Dvakrát jsem začala psát, že ani já jsem si ho neužila, a pokaždé jsem telefon položila. Vadilo mi, že se z omluvy nedá rovnou dostat zpátky tam, kde jsme byli předtím.

Následující týden jsme si vyměnili několik zpráv o práci. Chyběl mi jeho hlas i způsob, jakým se před polibkem na okamžik zastavil. V pátek jsem mu napsala otevřeně, že ho chci u sebe, ne u další večeře, a že dcera v sobotu odjíždí. Odpověděl, že přitažlivost nezmizela, ale raději by mě nejdřív viděl v sobotu odpoledne na kávě. Nečetla jsem v tom opatrnost. Četla jsem v tom podmínku, za kterou mě zase pustí blíž. Byla jsem dotčená tím, co jsem mu ještě před pár dny sama udělala.

Přesto jsem souhlasila a v sobotu se začala chystat. Otevřela jsem skříň, vyndala tmavé šaty a zase je vrátila. Napadlo mě dát si před odchodem víno, jen jednu sklenku, aby ze mě nebyla ta strnulá žena od nedělního oběda. V kuchyni jsem si dokonce vzala vývrtku. Pak jsem ji položila na linku a napsala Davidovi, že mi do toho něco přišlo. Nebyla to pravda. Odpověděl, že rezervaci ruší a další schůzku už navrhovat nebude. Tentokrát jsem nemohla čekat, že se ozve za několik dní sám.

Dcera se vrátila až večer a našla mě u rozdělaného pracovního přehledu, který jsem celou hodinu neposunula. Zeptala se, jak bylo na kávě. Řekla jsem jí, že jsem nešla, a ona se na nic dalšího neptala. Davidovi jsem mezitím napsala pravdu: nic mi do toho nepřišlo, jen jsem zpanikařila. Zprávu si přečetl, neodpověděl. Pořád po něm toužím. Několikrát jsem si otevřela kalendář a hledala večer, kdy bych ho mohla pozvat. Zatím jsem mu žádný nenabídla.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz