Článek
Pavla si na jejich brněnském bytě nejvíc cenila velké kuchyně a balkonu do dvora. Když ho s Dušanem kupovali, vešel se na balkon jen skládací stolek. Později přibyly dvě židle, truhlíky a představa, že tam jednou budou celé dopoledne snídat. Splátky skončily dřív než manželství. Dlouhá společná rána ale nepřišla.
Po rozvodu se shodli, že byt prodají a peníze si rozdělí napůl. Ani jeden nechtěl odejít do nájmu a dál platit provoz domácnosti, kterou využívá druhý. Zůstali tedy oba. Za šest milionů dvě stě tisíc se přece kupec najde rychle. Na jaře už budou každý jinde, slibovali si v lednu.
Cena za pokoj navíc
V neděli na začátku dubna přeposlal makléř další nabídku. Zájemci chtěli slevu tři sta tisíc. Dušan ji odmítl během oběda, Pavla přikývla ještě s vidličkou v ruce. Za svůj podíl počítala s menším bytem, pokud možno s balkonem. Každá sleva znamenala vyšší patro bez výtahu, rušnější ulici nebo kuchyň bez okna. Společná adresa ji zatím tolik netrápila.
Měli oddělené účty, police v lednici a dohodu, že si nemusí hlásit příchody. Ložnice zůstala společná. Dušan několik nocí zkusil pohovku, jenže ho bolelo za krkem a Pavla neuměla usnout při televizi, kterou si tam pouštěl. Návrat do postele nejprve vypadal jako úsporné opatření. Později se jednou ráno probudili těsně vedle sebe a oba se rozhodli neřešit, co přesně to znamená.
Pavla nechtěla manželství obnovovat. Nechyběly jí Dušanovy poznámky o jejích kamarádkách ani povinnost sedět o nedělích u jeho matky. Jeho blízkost jí však vyhovovala. Nemusela překonávat ostych před někým novým, vysvětlovat své zvyky ani čekat na zprávu po první schůzce. Ráno mohla odejít bez příslibu společné budoucnosti. Připadala si osvobozená od části manželství, která ji unavovala.
V pondělí se za makléřem stavil Dušan, ve středu tam měla jít ona. Měli si znovu vyslechnout, proč je nabídková cena příliš vysoká. Pavla si návštěvu zapsala mezi kadeřnici a nákup. Neměla kam spěchat. Dušan večer přinesl její oblíbené olivy a ona mu udělala místo vedle sebe na posteli.
Dvě police, jedna pračka
V úterý ráno našla Pavla u pračky Dušanovy košile. Přidala je ke svému prádlu, protože v bubnu zbývalo místo. Večer ji poprosil, zda by jednu mohla přežehlit. Chystal se ven. Pavla právě skládala povlečení a zeptala se, jestli už snad neví, kde mají žehličku. Rozvedli se mimo jiné proto, že jeho potřeby přicházely vždycky ve chvíli, kdy ona měla něco rozdělaného.
Dušan se neurazil. Vzal košili a žehlicí prkno si postavil do obýváku. Právě ta ochota Pavlu odzbrojila. Za manželství by následoval spor, kdo toho má víc. Teď slyšela jen syčení páry a potom jeho dotaz, jestli má cestou koupit víno. Odpověděla, že ne, večer bude doma sama. Byla ráda, že nemusí vědět, kam jde. Tu radost si trochu přikrášlovala.
Vrátil se po jedenácté a přišel do ložnice. Pavla ještě četla. Když k ní natáhl ruku, knihu odložila. Ráno se zeptala na jeho večer. Dušan jí řekl o Janě, se kterou se před měsícem seznámil přes známé. Byli už několikrát venku. Pavla přikývla a šla uvařit kávu. Počítala s tím, že někoho potká. Jen si dosud představovala, že v tu dobu už budou mít prodáno.
Ve středu u makléře znovu hájila původní cenu. Cestou domů se zastavila před výlohou s nabídkami pronájmů a zjistila, že si pamatuje jen částky, které nechce platit. Doma našla Dušana, jak utírá kuchyňskou linku. Jana by prý mohla v sobotu přijít na kávu. Ví, že je rozvedený a že s bývalou ženou dočasně bydlí. Pavla se zeptala, jestli také ví, jak jsou rozdělené pokoje. Dušan přestal utírat.
Návštěva se neměla na co ptát
Ve čtvrtek jí vysvětlil, že by Janu zbytečně zranilo, kdyby věděla všechno. Jejich vztah teprve začíná a společná postel je přece jen důsledek neprodaného bytu. Pavla ho nechala domluvit. O pohovce, na níž se nedá spát, mluvil stejným tónem, jako když makléři vysvětloval, proč se prohlídka nehodí na úterý. Chybělo jen navrhnout náhradní termín.
Chtěl přenést její noční košili z ložnice do malého pokoje, kde stál počítač a sušák. Na pohovku by na víkend položili její polštář. Nemusí Janě nic vyprávět, pokud se sama nezeptá. „Prostě spolu bydlíme. Jako normální spolubydlící,“ uzavřel to. Pavla se podívala na košili přehozenou přes židli. Ještě předevčírem ji Dušan zvedl ze země a podal jí ji, než odešel do koupelny.
Teprve teď jí přestalo stačit, že se k sobě nechtějí vracet. Ona si z jejich soužití vybírala pohodlí a známého muže bez závazků. Dušan si vybíral totéž, ale navíc počítal s tím, že mu pomůže udělat místo pro novou ženu. Po návštěvě by se polštář mohl vrátit. Pavla poznala, že právě to ji na celé nabídce láká nejvíc, a zlobila se na něj i za vlastní váhání.
Nechtěla Janu varovat ani jí předvádět svou převahu. Nebylo čím se chlubit. Zeptala se pouze, jestli jí Dušan hodlá dál chodit do postele, zatímco se bude s Janou poznávat. Řekl, že z toho dělá něco ošklivého. Pavla mu připomněla, že se ptá na sobotní noc, ne na jeho charakter. Dušan neodpověděl ani tehdy.
V pátek zavolala makléři. Nabídka o tři sta tisíc nižší ještě platila. Řekla, že za sebe souhlasí, a požádala ho, aby zavolal Dušanovi. Potom se vrátila do práce. Když jí bývalý muž za hodinu telefonoval, nevyčetl jí Janu ani ložnici. Ptal se, jestli jí opravdu stojí za to přijít o sto padesát tisíc. Pavla cítila, jak snadno by teď mohla rozhodnutí vzít zpátky. Řekla jen, že ona tu cenu přijímá a on se musí rozhodnout sám.
Poslední noc ve velkém bytě
Sobotní návštěvu Jany Dušan odložil. Pavla o tom dostala zprávu, přestože byli oba doma. Večer si přenesla polštář na pohovku. Když namítl, že si nemusí ničit záda, neodpověděla. Poprvé jí připadalo důležité vydržet nepohodlí, které mohla jediným pohybem odstranit. Dušan ještě pár dnů mluvil o čekání na lepší nabídku. Pak u společné snídaně zjistil, že se ho Pavla ptá už jen na rozpis plateb, a zavolal makléři, že souhlasí také.
Prodej se táhl další dva měsíce. Pavla si mezitím vybrala menší byt bez balkonu, se stolem těsně u kuchyňského okna. Dušan několikrát připomněl, že za původní cenu by měla větší výběr. Jednou mu chtěla říct, že za původní cenu by možná ještě pořád měla i jeho. Neřekla to. Nechtěla slyšet souhlas ani pobavené odfrknutí.
Poslední večer před předáním bytu už byly truhlíky pryč a po stole na balkoně zůstaly světlé čtverce na dlažbě. Pavla si objednala jídlo pro jednoho. Dušan jedl v kuchyni něco z krabičky a pak jí nabídl zbytek. Odmítla, přestože měla ještě hlad. V ložnici zbyla postel, kterou měli ráno odvézt Dušanovi stěhováci. Pro pohovku měl přijet kupující z bazaru. Pavla si ji naposledy rozložila.
Nespala. Procházela v telefonu fotografie jídelních stolů, z nichž žádný neměl správné rozměry. Z ložnice slyšela tlumený Dušanův hlas. Domlouval s Janou, kdy pro něj přijede. Pavla otevřela zprávu své kamarádce a napsala, že zítra bude potřebovat pomoct vynést krabice. Pak přidala otázku, jestli by mohla zůstat do večera. Dlouho se dívala na poslední větu, než ji odeslala.
