Článek
Když David ráno Petru přitáhl zpátky pod peřinu, připomněla mu, že mají být v poledne u Aleny. Zasmál se a řekl, že její sestra stejně nikdy nemá hotovo včas. Petru ta poznámka trochu zarazila. Pak ji políbil a ona přestala řešit, odkud tu jistotu bere.
Ve třiačtyřiceti měla za sebou manželství, během kterého se postupně naučila nepřekážet u televize. S Davidem jí zatím stačilo vejít do místnosti. Zvedl oči, usmál se a odložil telefon. Nechtěla o to přijít jen proto, že se kdysi rozhodl oženit s nesprávnou sestrou.
Alena s Davidem byli rozvedení čtyři roky. Jejich syn Matěj už studoval v Brně a domů jezdil nepravidelně. Rozchod se obešel bez jiné ženy, alespoň podle toho, co Petra věděla. Alena tehdy opakovala, že vedle Davida zestárne nudou. Dnes chodila s mužem, který organizoval cyklistické zájezdy a většinu víkendů trávil pryč.
Petra se s Davidem znovu potkala v srpnu na narozeninách společného známého. Nabídl jí odvoz, před jejím domem si ještě hodinu povídali. Při další schůzce už oba věděli, že káva je jen slušný název pro to, proč se chtějí vidět.
Aleně to řekla po třech týdnech. Sestra chvíli mlčela, potom se zeptala, jestli je na ni David hodný. Když Petra přikývla, Alena rozhodila rukama. „Tak co bych ti na to měla říct? Mně se o něj starat nechtělo. Třeba vás to bude bavit.“
Petře se nelíbilo slovo starat. Přesto se jí ulevilo natolik, že sestru objala. Byla to ostatně Alena, kdo jí po rozvodu pomáhal stěhovat postel a první večer u ní zůstal na podlaze s krabicí pizzy. Petra se bála, že o takové večery přijde.
Pozvání na nedělní oběd přišlo v pátek do společné skupiny. Matěj měl přijet a Alena chtěla, aby se konečně sešli všichni bez rozpaků. Petra nabídla dezert. David napsal, že vezme víno, a Alena odpověděla, ať hlavně nekupuje to kyselé jako posledně.
„Jak posledně?“ zeptala se ho Petra.
„Na Matějovy narozeniny. V červnu.“ David ji plácl utěrkou přes bok. „Snad nemusím hlásit i víno před tebou.“ Nemusela vědět všechno. To si Petra opakovala i v neděli, když u sestry přezouval boty a rovnou otevřel skříňku, kde míval pantofle.
Alena mu je podala dřív, než je našel. „Dala jsem ti je nahoru. Dole potřebuju místo.“ Petře nabídla návleky, protože podlaha byla čerstvě vytřená. Pak se zarazila, omluvila se a přinesla jí své domácí pantofle. Byly jí velké a při chůzi pleskaly.
V kuchyni vonělo pečené maso. Petra položila na linku krabici z cukrárny, ale Alena ji přesunula na lednici. Potřebovala volnou pracovní plochu. Davida požádala, aby vyndal velké talíře. Sama přitom dál míchala omáčku, nemusela mu ukazovat kde.
Petra zůstala u dveří s kabelkou přes rameno. Byla v té kuchyni stokrát, tentokrát však nevěděla, kam si stoupnout. David kolem ní prošel s talíři a zeptal se, jestli by nepřinesla ubrousky. Ukázal jí zásuvku. Jako by přišla poprvé.
U stolu to chvíli šlo dobře. Matěj vyprávěl o spolubydlícím, který si vařil těstoviny v rychlovarné konvici. Petra se smála a David jí položil dlaň na koleno. Přikryla ji svou rukou. Alena se zeptala, jestli si někdo přidá, a on Petře krátce stiskl prsty, než se natáhl pro mísu.
Po obědě chtěla Aleně pomoct sklízet. Sestra ji poslala zpátky, že je host. Davida požádala, aby se podíval na dvířka myčky. Zadrhávala už od léta a konečně tu byl někdo, kdo to zná. Klekl si před linku, Alena otevřela skříňku s nářadím a společně se nad něčím zasmáli.
Matěj odešel na balkon telefonovat. Petra seděla u stolu a slyšela, jak Alena Davidovi vyčítá, že šroubek nemá pokládat na mokrý hadr. Odpověděl jí, ať mu tedy přinese suchý. Znělo to tak obyčejně, že se Petra styděla za vlastní neklid.
Když David vytáhl z myčky koš a začal ho prohlížet, Petra vstala. Řekla, že se potřebují kolem třetí zastavit doma. Nebyla to pravda. Měli v plánu jen dlouhou procházku a potom večer u ní, na který od rána myslela.
„Vždyť nikam nespěcháme,“ ozval se David od podlahy.
Petra přinesla krabici se zákusky. Alena ji nechala položit na stůl, ale kávu zatím nedělala. Počkají prý, až bude David hotový, aby si k nim mohl sednout. Petra otevřela víko a zase ho zavřela. Krém se otiskl na karton.
V předsíni ho zastihla, když hledal jiný šroubovák. Tiše mu řekla, že chce jet. Myslela, že se na ni podívá a konečně pochopí, jak dlouho tam sedí sama. Místo toho se podíval přes její rameno do kuchyně.
„Tak jeď napřed. Já to tady dodělám a přijedu za tebou.“
„Přijeli jsme spolu.“ Petra se snažila mluvit klidně. David dál hledal v zásuvce. „Petro, nedělej z toho nic. Takhle to tu máme roky. Přijedu, něco opravím, najíme se. Nemusíme kvůli tomu, že spolu chodíme, všechno předělat.“
Z kuchyně se ozvalo Alenino: „Děje se něco?“ David odpověděl, že ne, jen Petra potřebuje domů. Tím to vyřídil i za ni.
Alena jí nabídla krabičku s masem. Petra odmítla, ale sestra už hledala víčko a chtěla vědět, jestli jí nebylo dost. „Bylo to dobré,“ řekla Petra. Matěj se vrátil z balkonu a ona se s ním rozloučila o něco hlasitěji, než měla v úmyslu.
Na tramvaj šla v tenkých botách přes mokré listí. V telefonu měla od Davida zprávu, ať mu dá vědět, až dorazí. Odepsala jen, že je to šest zastávek. Pak se za tu protivnost zastyděla a přidala, že napíše. Nechtěla být ženou, která se urazí kvůli opravené myčce.
David přišel po šesté. Přinesl dva zákusky v její původní krabici a řekl, že Alena posílá pozdrav. Petra mu neotevřela víno. Zeptala se, jestli by nechal u stolu samotnou i jinou přítelkyni, kdyby ji poprvé přivedl ke své bývalé ženě.
„Ty tam přece nejsi cizí,“ odpověděl.
Právě to ji rozčílilo nejvíc. Začala vyjmenovávat pantofle, talíře i čekání na kávu a při každém dalším detailu slyšela, jak malicherně zní. David se opřel o linku. „Dobře. A co jsem měl udělat? Říct jí, že už jí nespravím myčku, protože teď spím s tebou?“
Petra sebou trhla. „Aspoň jsi mohl přestat předstírat, že tam pořád bydlíš.“ David řekl, že jí vadí jeho minulost, kterou přitom znala dokonale. Ona mu odpověděla, že o minulost by se nehádali, kdyby u Aleny dnes nestrávil celé odpoledne.
Chvíli se zdálo, že odejde. Petra slyšela cinknutí klíčů a žaludek se jí stáhl. Nechtěla mu vracet věci ani znovu večeřet sama. Přistoupila k němu a položila mu ruce na košili. Neomluvila se. On ji objal, ale na otázku, jestli zůstane, odpověděl až napodruhé.
Ráno jí uvařil kávu. Ještě v posteli mu řekla, že ho nechce přestat vídat, ale k Aleně s ním jezdit nebude. Může tam chodit kvůli Matějovi, myčce nebo čemukoli dalšímu. Jen ať z ní nedělá součást jejich nedělního programu.
David přikývl. „To si ale řekni sestře sama. Já mezi vámi dělat pošťáka nebudu.“
Alena si telefon vyslechla bez přerušení. Potom se zeptala, zda Petra opravdu čeká, že bude vlastního bývalého manžela obsluhovat jako návštěvu. Petra řekla, že čekala aspoň společnou kávu. Sestra namítla, že ji přece chystala, jenže Petra musela nutně odejít.
„Právě. Čekala jsem, až budete hotoví,“ řekla Petra.
„Tak jsi nám mohla říct, že už toho máme nechat.“ Alena na chvíli zmlkla. „Myslela jsem, že ti u mě může být dobře i bez toho, aby tě David držel za ruku. Pozvala jsem vás oba. Teď to vypadá, jako bych ti ho schválně brala.“
Petra chtěla říct, že něco takového ji opravdu napadlo. Místo toho navrhla, že se příště mohou sejít jen ony dvě. Alena odpověděla, že teď má plné víkendy. Když jí Petra o týden později poslala tip na výstavu, dostala palec nahoru. Žádný termín ani jiný návrh.
David k ní dál chodil ve středu a v sobotu. Když byl u ní, Petra se ho na Alenu neptala. O to pozorněji poslouchala, když sám zmínil Matěje. Jednou řekl, že syn přijede v neděli na oběd, a ona si všimla, že ani jeden z nich nepotřebuje doplnit kam.
V sobotu večer David zůstal. Petra si jeho pozornost užívala a chvílemi dokázala nemyslet na nic dalšího. Ráno mu nabídla snídani, ale odmítl, že se musí doma převléknout. Než odešel, políbil ji a slíbil zavolat večer.
Alena měla v pondělí narozeniny. Petra se u ní obvykle stavovala s květinou, tentokrát se raději předem zeptala, kdy může přijít. Sestra napsala, že letos nic nechystá. Petra objednala kytici a nechala si pondělní večer volný, kdyby si to přece jen rozmyslela.
V neděli jí David při hledání zprávy od syna ukázal fotografii Matějova nového auta. Na dalším snímku seděla Alena u stolu s dortem. Matěj jí přidržoval vlasy, aby mohla sfouknout svíčky. Petra se zeptala, kdy to bylo.
„Včera. Stavili jsme se na narozeniny, když byl Matěj doma.“ David telefon zamkl. „Nebylo to nic velkého.“
Petra mu řekla, že jí Alena napsala, že nic nechystá. Čekala, jestli se aspoň zeptá, zda ji to mrzí. David jen připomněl, že na společné návštěvy sama nechtěla chodit. Měla chuť mu vysvětlit rozdíl mezi obědem s ním a sestřinými narozeninami, ale už se zvedal pro vodu.
Zavolala do květinářství a požádala, ať kytici místo vyzvednutí doručí přímo Aleně. Když David přinesl sklenice, navrhl, že by si příští neděli mohli konečně někam vyjet. Petra otevřela kalendář. V pondělí měla pořád napsané sestřino jméno. Nechala ho tam a zeptala se Davida, v kolik by chtěl v neděli vyrazit.
